Láska a psychická zranění

Začnu tím, v čem jsme si všichni rovni. Každý z nás bez výjimky si z minulosti přinášíme do vztahu psychická zranění. Píši o současné dospělé generaci, vychovávané před revolucí nebo těsně po ní, která nyní řeší své partnerské problémy. Jde o menší či větší rány, které vyplouvají na povrch v kontextu každodenní blízkosti intimního vztahu dvou lidí.

Sdílíme spolu lože, jídlo, koupelnu a další možné či nemožné situace, při kterých se setkáváme s gesty, slovy a chováním druhého partnera. Toto fyzické, emocionální a afektivní přiblížení v nás oživuje naše malé chlapce a holčičky, kterými jsme byli.

Zranění, o kterých jsem se rozhodla napsat, pocházejí především ze strachu z nepřijetí. Základními zraněními jsou kritika (devalorizace), ponižování, zanedbávání, opuštění, zklamání (zrada), znehodnocení, odmítnutí.

Každý máme dvě až tři zranění. Někteří bohužel i více. Na základě těchto zážitků si dítě nebo dospívající vytvoří nevědomé přesvědčení o tom, za jakých podmínek funguje vztah.

Proč mě opouštíš? Proč na mě visíš?

Příklad? Žena, která zažila v minulosti mnohá zklamání a odmítnutí ze strany otce, potká partnera a zpočátku vše dobře funguje. Jednoho dne jí partner zapomene zavolat ve smluvený čas a ona nevědomě přisoudí této situaci význam ovlivněný její zkušeností a řekne si no jo, věděla jsem to, chlapi jsou na nic, nic nedodrží. Pravděpodobně se zlobí a reaguje následně svou zvýšenou kontrolou partnera. Ptá se daleko častěji kam jdeš, kde jsi byl, kdy přijdeš?

Pokud bude partner uvědomělý, nebude pocity partnerky zametat ze stolu, ale budou se snažit o situaci mluvit. Může se ale stát, že i on přichází do vztahu se zraněním například nadměrné kritiky ze strany matky. Bude chápat otázky své partnerky jako obviňování z jeho špatného chování. Také se zlobí a brání se před nevědomými pocity studu či ponížení reakcí jako co je ti do toho, nemusím se ti z ničeho zpovídat apod. Jeho odmítnutí tak znovu potvrdí přesvědčení jeho partnerky.

Pokud by si partner nesl z minulosti zranění z odmítnutí, začal by se také cítit špatně, a svým hněvem uzavřít začarovaný kruh.

Jiným příkladem může být žena, která zažila ze strany otce ponižování (slovně, bitím, nerespektoval ji jako osobnost). Po kumulaci gest a slov, která se mohou zdát být banální či triviální, začne odmítat od partnera poplácávání po zadku v přítomnosti přátel nebo doteky na prsou v jakoukoli denní dobu, neboť v ní toto chování vyvolává pocit, že není respektovaná jako žena, ale vnímaná pouze jako sexuální objekt.

Partner zraňuje její představu o sobě, kterou potřebuje mít. Začne si dopředu vytvářet představy o tom, jak se jí partner v posteli dotýká. I přesto, že ze sexu měla do té doby radost a přinášel jí uspokojení, začne pociťovat odpor a sex odmítat. Pokud by si partner nesl z minulosti zranění z odmítnutí, začal by se také cítit špatně: nemilován, odmítnut, a svým hněvem by mohl uzavřít začarovaný kruh.

Volání ze tmy

Následkem našich zranění je naše nevědomá potřeba nápravy. Intuitivně si vybíráme partnera, který bude schopen tuto „roli“ zahrát. Přitahuje nás takový protějšek, jehož osobnost se s naším zraněním může nějak setkat.

• Ženu, která zažila se svým otcem zklamání, nebude přitahovat přizpůsobivý muž, který jí bude neustále k dispozici a bude na ní závislý.
• Vybere si nejspíš partnera, který bude velmi zaneprázdněný a u něhož lze očekávat, že nemyslí celý den pouze na ni.
• Ve vztahu pak bude čekat na sebemenší signál, který jí připomene zraňující zkušenost z minulosti, vůči které se ale nevědomě předem brání.
• Jde o ochranný val před nepříjemnými pocity, které dříve zažila. Pravděpodobně půjde o pocity viny, že není dost dobrá.
• Když se takové situace opakují, minulá zkušenost se pomalu stává realitou v přítomnosti.

Někdy se interakce obou partnerů zamotají takovým způsobem, že ani jeden z nich není schopen objevit jejich pravý význam. Až terapie jim umožní zjistit, jak jsou oba ponořeni do svých skrytých pocitů ohrožení a jak si zároveň vytvářejí obranu proti jejich uvědomění. Ve chvíli, kdy dojde k pojmenování pocitů ohrožení, vyplouvá na povrch skrytá úzkost. Nastává nejdůležitější a nejobtížnější část, kdy je třeba s pozorností ostříže pochopit interakce z minulosti ve vztahu k přítomnosti.

Tak například žena, která zažila náhlý odchod otce od rodiny a jeho následný nulový kontakt, si asi ve vztazích zjistí, že ji ovládá strach z opuštění. Musí ale přijít na to, že to není její partner, který může za její emoce, když jednou nezavolá. On jen reaktivuje její zranění. Důvodem její úzkosti je raná ztráta, vina, stud či kombinace všeho.

Není to partner, který nás z toho vytáhne. Cesta vede přes naše vlastní uvědomění vycházející ze znalosti našeho příběhu.

Pokud jsou partneři nezkušení, oba dva si mohou vzájemně ubližovat a potvrzovat ty nejhorší obavy a tím uvíznout v minulosti. Vztah se pravděpodobně dřív, nebo později rozpadne. Pokud ale budou chtít, jejich strachy mohou být vytaženy na denní světlo a budou konfrontovány se současnou vztahovou realitou. Pak je velká šance pro oba, že najdou zásadní kus do puzzle jejich sebeuvědomění a velkou úlevu do dalšího žití. A to nejen v partnerství.

Na závěr bude asi dobré napsat, že se zraněními se musíme vyrovnat sami. Věřit, že nás druhý zachrání, je velká iluze. Není to partner, který nás z toho vytáhne. To bychom se ocitli ve fantaziích herce o zázračném protějšku. Cesta vede přes naše vlastní uvědomění vycházející ze znalosti našeho příběhu. Každé zranění je jiné a vyvolává jiné nevědomé reakce.

Tak například muž, který byl v dětství otcem nadměrně kritizován, bude mít tendenci ve vztahu bojovat, dokazovat svoji pravdu: argumentovat do úmoru, urážet se nebo ponižovat partnerku, a to vše z dětského přesvědčení, že pokud prohraje, není dost dobrý. Možná bude potřebovat projít několik vztahů, než si začne uvědomovat souvislosti, podobnosti svých karambolů, a začne se pokoušet je chápat.

Když proběhne vše dobře, bude dalším a neméně důležitým krokem naučit se své těžce nabyté uvědomění skutečného prožitku a potřeb sdílet s partnerem. On/a totiž neumí číst naše myšlenky, protože není zázračný/á.