Láska před kamerou

Zatím všichni, které jsem viděl, řekli ano – někteří s úlevou a nadšením, jiní s určitým váháním. Po svatební hostině následuje noc v luxusním apartmá a odjezd na líbánky, z kterých se pak vracejí do běžné reality, obohacené o přítomnost partnera. Po celou tu dobu jsou jim experti k dispozici se svými radami. Za šest (v německé verzi) nebo osm týdnů (v americké verzi) pár sdělí týmu expertů svůj verdikt – zda chtějí v manželství zůstat, nebo se rozvést.

Divák sleduje očekávání, emoce a vystupování jednotlivých účastníků. Interakce dvou neznámých lidí i díky televiznímu sestřihu posiluje dynamiku vývoje jednotlivých vztahů. Je velmi zajímavé slyšet úvahy a vnímat neverbální i verbální projevy účastníků při jejich jednání v „manželském“ vztahu s někým, s nímž se ještě před pár dny neznali. Je to abeceda sbližování dvou lidí, kteří by si mohli být určitým způsobem sympatičtí.

V některých případech to vychází opravdu dobře, víc než polovina párů se ale dříve či později rozpadne. Americká verze ukazuje účastníky po půl roce od seznámení a tam je vidět, že úsilí, které stačí na sblížení v prvních týdnech, nemusí fungovat v delším období, kdy se lidé často vracejí ke svým starým životním návykům.

Dvě tváře vztahu

Přesněji: dvě tváře ve vztahu. V průběhu času bylo vidět, jak se měnil výraz a způsob projevu účastníků, kteří byli rozhodnutí vztah vytvářet, a těch, kteří se často podvědomě a někdy i z ne zcela jasných důvodů rozhodli vztah minimálně emočně opustit. Nadějné a rozzářené tváře prvních ostře korespondovaly se staženými a urputnými výrazy druhých.

Každý z nás asi zažil obě tyto situace a tady bylo nesmírně zajímavé vidět, jak velké neverbální rozdíly a nepřekročitelné hradby to vytváří. Možnost uvědomit si obrovský rozdíl těchto dvou tváří, které ve vztazích ukazujeme, je užitečným nastavením zrcadla pro každého z nás. A je zajímavé sledovat i to, co změnu postoje vyvolává.

Často to byla opravdu maličkost, pár nepochopených slov, někdy něco nevysvětleného, jindy zranění z minulosti a nedůvěra, která zvítězila nad nadějí. Samozřejmě nevidíme vše, co se mezi účastníky této reality show odehrává – také se několikrát objevila stížnost: „Když zapnou kamery, chováš se úplně jinak, než když jsme spolu sami!“ – ale je vidět, jak je naše schopnost zůstávat ve vztahu a rozvíjet jej nesamozřejmá a někdy křehká.

Co je pro úspěšnost páru důležité?

V přímém přenosu lze vidět, že zásadní roli hraje očekávání účastníků, že výběr jejich partnera byl „vědecký“ a že jejich vztah má díky tomu hlubší smysl a naději. Druhým zásadním faktorem je první pohled na partnera nebo partnerku – u většiny účastníků je pozitivní a potvrzuje „správnost“ výběru. Dalším důležitým faktorem je schopnost fyzické blízkosti a doteku, která v párech vyvolává pocit důvěry.

Klíčovým faktorem, který se projevuje zejména v období několika týdnů, kdy se páry vzájemně poznávají, je schopnost vstřícnosti a dospělé komunikace. Určitou roli hraje i pozitivní přístup účastníků k životu, ochota podstoupit společné aktivity a řešit problémy, které se vyskytnou.

Zajímavé je také sledovat prvky, které soužití nových párů ztěžují a komplikují. Jedná se zejména o rychlé představy, které si udělají na základě prvních pozorování a které je pak ve vztahu zastavují a trápí. To, že berou několik vyřčených slov jako nezvratný fakt, který způsobí, že s druhým nechtějí být, se objevuje opakovaně a je to velká zátěž, zejména pokud se to dotkne jejich starých vztahových zranění. Velkým problémem je odtažitost některého z partnerů a stahování se do sebe bez jasného sdělení, co se s ním děje.

Určitým, a přitom pochopitelným faktorem je i diferenciace páru – pokud je jeden v něčem napřed, například v touze po dětech, druhého partnera to po čtrnácti dnech soužití spíše vyděsí, takže začne zaujímat opačnou polohu. To pak vede u takto krátkého vztahu k velkým pochybnostem o tom, jak se bude vztah dále vyvíjet a zda jsou partneři dostatečně souladní.

Zajímavým prvkem, který se také objevuje relativně často, je určité zaleknutí se jednoho z partnerů, pokud se vztah pozitivně vyvíjí příliš rychle. To může vést k obavám a nejistotě, někdy dokonce až ke zvenčí nepochopitelnému „zhroucení“ jeho vztahové komunikace. Takové chování je obvykle posíleno pochybnostmi, které vycházejí ze starých neošetřených vztahových zranění.

Současně je to ve vztahu rychlá cesta k jeho konci. Oba partneři se ocitají ve stavu chaosu, kdy nerozumí tomu, co se děje, a nevědí, jak mají reagovat. Tyto situace bez podpory bohužel většinou končí rozchodem jinak sympatických párů.

Snad nejhorším faktorem, který ohrožuje budoucnost vztahu, je nereflektovaná necitlivost při komunikaci, ublíženecké a defenzivní postoje. Učebnicově to předvedl jeden účastník americké verze, který vypadal a choval se okouzlujícím způsobem, ale v okamžiku nedorozumění udělal své novomanželce několik vyčítavých hysterických scén (že při jejich pokusech o surfování chytla svého instruktora za ruku nebo že jej „opustila“ v jeskyni, kterou si spolu prohlíželi, a vyšla dříve ven).

Tyto negativní reakce jsou hezkým studijním materiálem pro každého z nás. Když účastníky sledujeme, můžeme si vzpomenout, kdy jsme ve svých vztazích v určitých situacích reagovali podobně. Podobné chování je vcelku běžné a bylo by užitečné, kdyby odborníci jednotlivým párům jejich problémy pomohli řešit. To se děje zejména v německé verzi, naopak v americké často jen neúčinně komentují, k čemu mezi partnery dochází.

Stíny v ráji

Rozdíl ve verzích této reality show mě vůbec překvapil a upřímně řečeno jsem vděčný, že jsem se nejprve díval na německou verzi. Na jejím začátku odborný tým ukazuje a vysvětluje, jaké postupy při výběru účastníků používá, a postupně přidává nové. Odlišný je i výběr účastníků: Němci podle mě vybírají spíše obyčejné lidi, kteří mají rozumnou šanci spolu vytvořit pár, zatímco Američané často dávají prostor zvláštním typům.

Otázkou, pro mě jako pro terapeuta s velkým vykřičníkem, byl naprosto neprofesionální přístup amerických párových „expertů“ – například výše popsaného manipulativního muže i po několika měsících obhajovali a odsuzovali partnerku, která jeho chování prohlédla. Němečtí terapeuti přitom účastníky opravdu úspěšně podporují – přistupují k nim citlivě, snaží se zjistit příčinu problémů a pomoci jim je odstranit.

Tato reality show je na první pohled lákavá a přiznám se, že jsem se při sledování zejména prvních sérií opravdu bavil. Když však přemýšlím nad tím, co přináší všem, kteří se do soutěže přihlásili, začínají mi v mysli naskakovat spíše otazníky. Jestliže se v Německu do jednoho kola přihlásilo pět tisíc účastníků, jejichž řady postupně řídly, zůstala cestou řada nespokojených a možná i zraněných duší.

Pokud jde o samotné účastníky, asi se výsledky hodně liší u těch, kteří zůstali spolu – což je výrazná menšina, a u těch, kteří se rozešli. Všichni na kameru statečně prohlašují, jak se z toho poučili a jak vyrostli, ale vůbec si tím nejsem jistý. Nakonec ani jeden z těch, co se rozešli, nenavázal do půl roku po ukončení reality show další partnerský vztah.

I když mě sledování opravdu bavilo a bylo v něčem i hodně poučné (máte‑li zájem, obě verze lze zpětně sledovat online), platí o této reality show stejné pravidlo jako v podobných typech pořadů – jde o hru s lidmi, která může v duších účastníků i nevybraných uchazečů přivodit spoustu zranění a není pro většinu z nich prospěšná.

Odraz vztahového života

Příběh této reality show ukazuje skutečnou potřebu podpory velké skupiny nezadaných, kteří upřímně touží po vztahu. Umím si představit, že by to byla skvělá příležitost pro agentury nabízející seznámení na základě podobných přístupů, které využívají televizní výběrové týmy, navíc s terapeutickou podporou, zaměřenou na ošetření starých i nových zranění tak, aby neohrožovala rodící se vztahy, a další podporou při řešení aktuálních rozporů mezi partnery.

Tento přístup by šel proti proudu současných možností rychloseznámení typu Tinder. Umím si představit, že taková služba by nebyla levná, ale vzhledem k překvapujícímu množství lidí, kteří zůstávají sami, a přitom po partnerství touží, by mohla být nejen užitečná, ale i výnosná.

Samotná reality show je zajímavé divadlo, které prospěje několika málo párům, více lidem však ublíží. Navíc její kouzlo s dalšími řadami postupně vyprchává. Přesto platí, že reální lidé řeší v této show reálné, pro ně důležité vztahové situace. Hledání partnera a následné soužití s ním jsou zkušenosti důležité pro každého, a proto zajímají také nás.

Můžeme jako v zrcadle sledovat, jak ve vztahu fungují očekávání, jak lidé přemýšlejí o partnerovi (a často kladou důraz na zvenčí bezvýznamné maličkosti), jaké kroky podnikají k posílení nebo narušení vzájemné důvěry, i to, nakolik jsou schopni tyto své kroky reflektovat. Dobře je přitom vidět, které chování vztah rozvíjí a posiluje, a které jej naopak narušuje a likviduje.

Můžeme účastníkům fandit, aby to dobře dopadlo. A pokud máme dostatek sebereflexe, může nám to připomenout naše vlastní úspěšné i neúspěšné vztahové reakce, rozeznat ve vlastním životě způsoby chování a prožívání, které nás u účastníků reality show tak rozčilují. Z tohoto hlediska je to úžasná učebnice vztahového soužití.