Láska je začátek

Jak se ve společnosti vytrácí tlak na určitou předem danou vztahovou strukturu, zůstává čím dál více na zodpovědnosti každého, jakým partnerem bude a jaké vztahy tak vytvoří. A být zdravým partnerem, potažmo člověkem vyžaduje zkrátka práci na sobě. Rozpad vztahu je velmi snadné vysvětlit tím, že chyba byla přece v tom druhém, a vydat se na další lov.

Neseme dále svoje bolesti, pochybnosti i skrytá přání. Zatlačujeme je kamsi do stínu a pak zapomeneme, že jsme je tam zatlačili. Zbyde jen pocit, že nám druzí zase něčím ublížili. Nevidíme při tom, že nám jen rozehráli naše vlastní nezahojené struny.

Pokukování po tom, zda by se nám nelíbil někdo nový, i zdráhání se aktuální vztah prohloubit mívá stejné kořeny. Přešla první zamilovanost, poněkud se zklidnily hormony a život si začíná zajíždět své každodenní koleje. Přirozeně už nevěnujeme tolik pozornosti partnerovi nebo partnerce a pozornost se může obrátit po čase opět dovnitř.

K těm samým místům, o kterých sice dlouho víme, ale bláhově jsme doufali, že se už nikdy neukážou. Pro někoho je to nejistota, pro jiného vztek, úzkost nebo žárlivost. Čím víc se vztah stává intimnější, tím snadněji znovu vybublají na povrch. Všechny ty vlastnosti, které na sobě nepřijímáme a radši bychom je vůbec neměli.

Láska vyžaduje zranitelnost

Tady přichází to nejdůležitější, protože tohle je místo, kde se může ze zamilovanosti začít rodit láska. Není totiž vůbec zaručené, že se láska ve vztahu objeví. Závisí to plně na tom, jestli sami sobě i druhému zcela přestaneme lhát.

Přijde vám to jako silná slova? V tom případě je úplně jisté, že ve všem zatím pravdu neříkáte. Znamená to pustit druhou bytost do míst, kde cítíme úplně nové věci a nejsme si jistí, co to s námi udělá. Nechat padnout ty hradby, co jsme kolem svého nejkřehčího místa postavili, a velmi zariskovat. Otevřít se, aniž bychom věděli, zda to samé udělá ten druhý.

S klienty o tom mluvíme jako o takové zákopové válce mezi partnery. Oba dva jsou natolik schovaní ve svých každodenních návycích, nutných povinnostech, naučených vzorcích fungování a obranných manévrech, že se vlastně opravdu nepotkávají.

Pak se stane, že partner nikdy nepotká tu zranitelnou holčičku, která se objevuje při terapeutických sezeních. Partnerka nikdy neuvidí bojácného kloučka, který při terapii touží po něžném pohlazení. Hrají na sebe hry a uvnitř něco volá po opravdovém autentickém spojení, kterému máme chuť potom říkat láska.

Emoční pilíře spokojeného vztahu

Není úplně snadné s takovou prací na sobě začít. Jisté je, že pokud se do ní pustíme, ukáže se zcela samo a bez pochybností, zda vedle sebe máme toho správného člověka. Pokud poctivě směřujeme ke svému vnitřnímu zdraví, zdravý partner nás bude následovat do zdravého vztahu. Bude jasné to nejdůležitější: oba dva chceme ve vztahu opravdu být.

Pomáhá mít přehled o základních vnitřních emočních motivacích, se kterými vstupujeme do vztahu – autor a „vztahový guru“ Mark Manson (jehož články i knihy mohu vřele doporučit) je shrnuje výstižněji než mnozí psychologové. Tyhle tři mocné zdroje vztahové motivace existují pro každého a prozkoumat je v sobě je naprosto klíčové. Kvalita jejich naplnění určuje hloubku a trvání veškerých vztahů, které máme.

Status

První z nich je status. Je to potřeba cítit se dobře ve své pozici vůči druhým a prožívat svět jako výzvu svým schopnostem. Je to právě tahle potřeba, co nás táhne k lidem, kteří jsou oceňovaní druhými. Může se z ní snadno stát past, když se necháme unést statusovým pozlátkem a zapomeneme na svoje další nepopiratelné emoční potřeby.

Pokud je potřeba statusu prožívaná zdravě, objeví se ve vztahu přirozeně střídání v tom, kdo nabízí a přijímá vztahovou iniciativu. Dokud je dávání a přijímání v rovnováze, vztah se rovnoměrně rozvíjí. Otevíráme tak cestu k vytváření rovnováhy, protože to je základ vytváření vztahu.

Propojení

Druhou vztahovou motivací je touha po propojení. Chceme se cítit pochopeni, oceňováni a toužíme po sdílení hodnot a zkušeností. Zdravé propojení přináší velmi důležitou schopnost obracet pozornost vždy přednostně ke vztahu a nikoli k problému – takříkajíc nehledat viníka, ale řešení.

Vyhneme se tak častému důvodu hádek, kdy chceme po partnerovi víc, než je v tuto chvíli schopen dát. Pokud máme dobrou komunikaci, dokážeme za sebevětší clonou z aktuálního problému zahlédnout druhého člověka, který vždy dělá to nejlepší, co za daných možností dokáže. Je to parťák a kamarád, nikoli soupeř.

Bezpečí

Třetí pomyslný pilíř dobrých vztahů je reflektovaná a naplněná potřeba bezpečí. Přejeme si prožitek bezpečného a spolehlivého vztahu, potřebujeme cítit důvěru. Příliš velká touha po bezpečí vede k tendenci druhého k sobě připoutat, k žárlivosti a majetnictví.

Naopak zdravě žité bezpečí ve vztahu přináší tolik potřebnou jistotu, že se i s druhým můžeme opravdu uvolnit. Bezpečí se ve vztahu buduje především tím, že společně vytváříme jasné dohody a taky je oba dva dodržujeme.