Krmit démony povoleno!

Všichni toužíme po lásce a přijetí. Je to jedna ze základních potřeb každé lidské bytosti. Proto se už od dětství snažíme pochopit z interakcí s lidmi v našem okolí, co je správné a co špatné. Zprvu spontánní reakce na věci kolem postupně přizpůsobujeme tomu, jakou odezvu vyvolaly.

Tak se učíme, jaké jednání je přijímáno a jaké odmítáno. Čím výraznější odmítavá reakce je, tím větší úzkost a stres vyvolá. Ale jak se pak můžeme vyrovnat s tím, co na sobě pokládáme za nepřijatelné? Jak třeba naložit se vztekem, pokud je v našem sebepojetí nepřijatelné takovou emoci i jen pocítit, natož ji projevit? Co se děje s pocitem, který je takto vytěsněn?

Když se démon probudí

Stává se z něj časovaná bomba. Jednoho dne tlak našeho vnitřního konfliktu překročí mezní hodnotu a dojde k výbuchu. Vztek nás ovládne. Jako by nás něco posedlo, zbavilo smyslů. Jako bychom to najednou ani nebyli my.

Po vystřízlivění přijde morální kocovina, která ještě posílí strach a úzkost z ničivé síly našeho vzteku. Vztek se stává v našich očích hrůzným démonem, kterého se bojíme a pokoušíme se ho zničit. Čím víc se o to ale snažíme, tím silnější se nám náš démon zdá. Připadáme si bezmocní, nenávidíme se za vlastní slabost. Naše sebepřijetí se hroutí, sebevědomí klesá. Začíná být jasné, že boj s vnitřním démonem nikam nevede.

Démona nemůžeme porazit, protože vyrůstá z našeho odporu, žije z našeho vnitřního konfliktu. Není divu, že když proti němu bojujeme, tak sílí. Ale zbývá nám něco jiného než rezignovat? Ano, zbývá.

Místo snahy držet si démona co nejvíc od těla se můžeme odhodlat setkat se s ním a konfrontovat jej. To znamená říct si vnitřně: „Tak pojď, chci tě konečně poznat!“ A přiblížit se z vlastní vůle dost blízko, aby mohl začít probíhat dialog mezi námi a našim vnitřním démonem, abychom mohli navázat vztah.

Přednáška 24. října 2024