Krize prvního roku

Opravdový vztah začíná až tam, kde končí zamilovanost. A k tomu většinou dochází zhruba po prvním roce společného soužití. (I když je spousta faktorů, jež mohou nástup takové krize uspíšit, nebo naopak oddálit.)

Zamilovanost je takovým „žloutkovým vakem“ zárodku našich vztahů. Dodává nám extra pocit štěstí, ze kterého vztah v prvních měsících žije. Ale když zamilovanost opadne, tu se propadáme z euforie emočního nadbytku do reality, která nám ale připadá v porovnání s posledními měsíci jaksi vybledlá. Tento stav by se dal přirovnat ke kocovině po úžasném večírku.

Opadnutí vztahové euforie má za následek změny v našem vnímání a chování. Často se v této souvislosti používá příměr k sejmutí růžových brýlí, ale to není přesné. Nejde jen o to, že partnera nevidíme realisticky a promítáme si do něj své naděje, touhy a představy. To je jen jedna stránka věci.

Pád z výšky

Jde i o to, že díky zamilovaností jsme daleko vstřícnější, víc přející, ohleduplní, trpěliví. Jsme jiní, šťastnější, a tím pádem se jevíme lepší, než v běžném stavu jsme. To není nutně záměrné předstírání, hraní her. Spíš je to důsledek opojení, které ale za pár měsíců odezní.

Když se pak zkombinují oba tyto procesy – změna vnímání a změny v jednání – je jasné, proč spolu s vystřízlivěním ze zamilovanosti dochází často k tak silnému rozčarování. Překonat toto rozčarování je jednou z velkých výzev této první významnější partnerské krize.

S koncem zamilovanosti na nás vztah začíná klást i nové požadavky. Když štěstí „zadarmo“ dojde, je najednou na partnerech, aby přiložili ruku ke společnému dílu, přijali za vztah odpovědnost a začali společné štěstí spolu vytvářet. A právě až v tomto okamžiku se může opravdu ukázat skutečný potenciál vztahu: naše schopnost spolupracovat.

Krize je vždy obdobím nedostatku. Nebo alespoň zdánlivého nedostatku. V případě krize prvního roku jde o pokles intenzity příjemných pocitů z prosté existence toho druhého. A nedostatek vždy posiluje naše sklony k sobectví. Natolik se zaobíráme sami sebou (tím, co nám chybí, čeho se nám nedostává), že úplně ztrácíme ze zřetele toho druhého.

Shodnete se na strategii?

Toto odcizení často vede k tomu, že o vysychající zdroje začnou partneři bojovat. Obviňují se navzájem, činí druhého odpovědným za své pocity, manipulují sebou…

Využívejte celý web.

Předplatné