Krása všednosti

Vždyť už všichni víme, že není úplně automatické, že se tato touha naplní, naopak může přijít smutek, že se očekávaná radost nekonala. Nemůže to být i tím, že ji příliš neumíme žít? Pokud bychom totiž dokázali naplnit radostí každodenní život, nemuseli bychom se tolik upínat ke dnům svátečním, prožívat stres s tím spojený ani následné zklamání, pokud zrovna ten čas nebude tak šťastný, jak jsme doufali.

Psycholožka Edith Eva Eger pravidelně píše na své facebookové stránce o tom, jak důležité je soustředit se na krásu, malá vítězství a příležitosti, které nám každý den nabízí. Nejde přitom o laciná slova, která nepřipouštějí bolest a trápení – ona sama stále čelí bolestné minulosti i náročným okamžikům současnosti, smutným chvílím, kterým v životě nelze uniknout.

Připomínka vděčností

Smířit se s tím je první krok, který musíme udělat. Smířit se s tím, ale zároveň se snažit neulpívat ve smutku příliš dlouho. Soustředit se na radost a na naději. Jako předvánoční inspiraci například zmiňuje projekt The Big Joy, za kterým stojí dalajláma a teolog Desdemont Tutu. Podstatou je sedm minut radosti po sedm dní, ale určitě by stálo za to si tento čas prodloužit.

A kde radost hledat? Zkuste si nejdříve na tuto otázku odpovědět sami pro sebe. Přelom roku přímo vybízí k bilanci, jakou radost přinesl ten předešlý, ale také minulý měsíc, týden nebo dnešní den. Možná zjistíte, že to nebyly Vánoce, ale výlet s dětmi nebo večeře s přáteli, výstava či práce na projektu, který vás pohltil.

Techniky, které nás vybízejí, abychom si každý den zapsali, co nás potěšilo nebo za co jsme vděční, jsou dnes už všeobecně známé. Ale kdo z nás to opravdu dělá? Alespoň před spaním je dobré se zamyslet nad uplynulým dnem i nad tím, který nás čeká.

Anebo si zkuste takové zastavení udělat během dne, třeba když pijete kávu nebo si myjete ruce. Při tom si například vždycky můžete uvědomit, že dnešní den se již nevrátí a že opravdu máte ve svých rukách, jestli si ho alespoň trochu zpříjemníte. Podobné rituály si můžeme zafixovat třeba při přijímání telefonního hovoru, při jídle nebo jakékoli jiné běžné činnosti.

Důvody k naději

Dalším aspektem důležitým pro spokojený život je určitě uchování si naděje. Pokud člověk vidí vše v černých barvách, těžko může prožívat radost, vnímat krásu, cítit vděčnost. V této souvislosti mě oslovila Kniha o naději anglické bioložky Jane Goodall. Tématem se zabývá opravdu podrobně a hlavně s odkazy na současné problémy, takže jde o pohled velmi aktuální.

Píše tady: „Naděje je něco, co nám umožní vytrvat na cestě i přes nepřízeň osudu. Je to něco, po čem toužíme, aby se stalo, ale zároveň musíme být připraveni tvrdě pracovat, aby se to uskutečnilo.“ Ani v jejím podání nejde jen o zbožné přání, ale o něco, o co musíme usilovat. Den po dni. Dále v knize rozvíjí čtyři důvody k naději, které si navzdory současným problémům uchovává:

1. Odolnost přírody
2. Úžasný lidský intelekt
3. Síla mládí
4. Nezdolný lidský duch

Všechny tyto aspekty vysvětluje z různých úhlů pohledu a určitě stojí za zamyšlení. Ani ona se nevyhýbá tématu zklamání, deziluze či velké životní ztráty. Naopak se jimi zabývá velmi podrobně, takže rozhodně nejde o laciné optimistické čtení a jeho aktuálnost je velmi cenná. A přesto na vás z celého textu dýchá její klid a laskavost, která všem těm slovům přidává na autentičnosti.

Zmiňuje i to, že se jí lidé pravidelně ptají, co za jejím klidem stojí. A odpovídá, že to není pravidelná meditace či nějaká náboženská praxe, ale právě každodenní vděčnost, radost, ale i napojení se na duchovní sílu, kterou hledá nejen v přírodě, ale všude tam, kde se právě nachází. Její motto je: „ Na každém jednotlivci záleží. Každý má sehrát svou roli. Každý člověk může něco změnit.“ Myslím, že člověk, který necítí v životě již žádnou naději, nemůže být laskavý.

Každodenní laskavost

I o laskavosti padlo již mnoho slov – každý jako by po ní toužil, ale přesto se jí zoufale nedostává. Americká psycholožka a televizní producentka Angela Santomer v knize Radikální laskavost jako východisko staví laskavost k sobě samému. Teprve budu‑li laskavý k sobě, můžu být skutečně a upřímně laskavý k druhým a nakonec přispět i ke zlepšení světa. Závěrem nabízí Dvaatřicet skutků radikální laskavosti, jež můžete vykonat ještě dnes:

• První položky na seznamu míří k sobě samému, například uvařte si dobré jídlo, ale i běžte na lékařskou prohlídku.
• Další jsou směřovány k druhým lidem: naslouchejte svým blízkým, usmějte se na cizího člověka.
• Poslední třetina směřuje k budování lepšího světa: kupujte místní zboží, staňte se dobrovolníkem…

Opět nic nového pod sluncem, ale i kdybyste si vybrali jen pár kroků, i kdybyste začali být trochu laskavější sami k sobě, jistě by to přineslo pozitivní stopy nejen do vašeho každodenního života, protože: „Jedno okázalé gesto je sice chvályhodná věc, ale milion nenápadných laskavostí učiněných během života může mít vliv nesrovnatelně větší a daleko trvalejší.“

Vracíme se tak obloukem ke dnům všedním a svátečním. Říká se, že na Vánoce jsou k sobě lidé laskavější. Nestálo by za to být k sobě laskavější každý den?

Budeme‑li umět prožívat všední dny s radostí a vděčností, s nadějí a laskavostí vůči sobě i druhým, pak budeme umět prožívat i dny sváteční. Nebudeme muset čekat, až nás z neradostné všednodennosti vytrhne vánoční zázrak, a potom být zklamaní, že se tak nestalo. Máme naopak možnost hledat zázrak v každém dnu.