Kořeny párových fantazií

Šest řádů fantazií ve vztahu k nevědomí

1. Ty první jsou vrozené a reprezentují instinkty a zákonitosti zakódované v našich buňkách (například úzkost z hadů). Týkají se potravy, sexu, vztahů a pudu sebezáchovy. Plyne z nich všeobecná obliba mýtů, pohádek a snů napříč kulturami, protože oslovují naše podvědomí. Stávají se stavebními kameny pro fantazie vyššího řádu.
2. Preverbální fantazie druhého řádu vznikly před schopností pojmenovat slovy, co se nám děje, a zpracovávají různé traumatické situace, třeba porodní komplikace nebo obtížný přístup k potravě či péči. Oba druhy fantazií uložené v takzvané implicitní paměti Titl označuje za „nepamatovatelné a nezapomenutelné“ a lze je rozpoznat teprve v psychoanalýze.
3. Fantazie třetího řádu bývaly kdysi vědomými a pojmenovatelnými přáními. Dítě se například zlobilo na dědečka, který krátce nato zemřel. Tyto dvě události se spojí v pocit viny: Kdybych se nezlobila, dědeček by žil. Na základě této zkušenosti můžeme i v dospělosti svůj „smrtonosný“ hněv vytěsňovat, což nám velmi komplikuje život.
4. Fantazie čtvrtého řádu jsou vědomé. Takzvané denní snění nám pomáhá překonávat překážky, případně tvořit.
5. Fantazie pátého řádu vznikají ve vztazích bez našeho vědomí a život v páru velmi ovlivňují. Vzniká z nich konflikt, na němž se stejnou měrou podílejí oba partneři i další členové rodiny. Pokud jsou nevědomé sexuální fantazie komplementární, bývají zdrojem sexuální přitažlivosti.
6. A fantazie šestého řádu si po generace předáváme v rodinách, vypovídají o tom, jak mají vypadat vztahy a svět, a mohou prospívat i škodit.

V jakém stádiu jsme uvízli?

Většina zájemců o psychoanalýzu zná Freudovo dělení psychosexuálního vývoje na orální, anální, falické a genitální stádium. Pozdější psychoanalytické teorie zdůrazňují, že člověk nepotřebuje jen pudové uspokojení, ale že je pro něj důležitý i vztah. Počínaje tím s matkou, která je pro dítě nejprve synonymem jídla.

Problémy plynoucími z neuspokojivého průběhu této fáze jsou například poruchy příjmu potravy a závislosti, ať už ve formě nadměrné konzumace, nebo usilovné askeze. Dále komplikované rozlišování a respektování hranic, hromadění čehokoli od materiálních statků po vědomosti. Plyne odsud i závist vůči těm, kteří působí „nasyceněji“, pocit křivdy, že já od života dostávám tak málo (nedědil jsem, nevyhrál, nevyvdala jsem…), nebo představa, že konečně budu spokojený, až budu mít víc – lepší auto, byt, více lásky.

Ostatně rčení „sežrat někoho láskou“ má s orální závislostí na prsu hodně společného, stejně jako pohádka o nenasytném Otesánkovi. I vnitřní Otesánek může hrát v nevědomých vztahových fantaziích velkou roli, když se sejde všehochtivý partner se svým opakem – odříkavým hlídačem (a že se scházejí spolehlivě!). Hlídač sám sobě upírá potěšení právě ze strachu, aby svého vnitřního Otesánka neprobudil a pak ho nedokázal ukočírovat. Třeba vyléčení z anorexie nastane až tehdy, kdy se pacienti svého Otesánka přestanou bát a poznají, kdy mají dost.

Některé páry spojuje právě tento mechanismus. Proto se řada vztahů, kde se partner závislý na alkoholu či drogách vyléčí, rozpadá. Partnerství „hříšníka“ a hlídače spojené fantazií pátého řádu najednou ztratí smysl.

Komplikace v období análním, kdy se dítě učí udržovat čistotu, také mohou negativně tvarovat budoucí charakter. Lpění na majetku, extrémní šetrnost, lakota, sobectví, maniakální sběratelství či perfekcionismus mívají kořeny právě v „nočníku“ a akcentu na extrémní čistotnost. Děti se mnohdy znečistí v rámci pomsty za nějakou frustraci a některým to vydrží do dospělosti. Za mnohými „nešťastnou náhodou“ rozbitými vázami, vyhozenými pojistkami nebo rajskou omáčkou na zdi může být skrytá dětská frustrace, kterou člověk ani v dospělosti neumí nebo nemůže vyjádřit jinak.

Předpoklady zralých vztahů

Kolik nástrah číhá v době, kdy se učíme zacházet s novorozeným členem domácnosti? Sice můžeme nastudovat nespočet příruček a pouček, ale stejně vztah kontaminujeme vlastními nevyřešenými traumaty a úzkostí z toho, že nebudeme dobrými rodiči. Přitom základní předpoklady pozdějšího vytváření zdravých vztahů působí náramně jednoduše, zejména ty první dva:

• Vytvoření pevného pouta ke stabilní mateřské osobě.
• Zvnitřnění matky jako dobrého objektu a úspěšná vnitřní separace.

Lidé jsou naprogramováni k tomu, aby vyhledávali vztah a udrželi si ho, pro malé děti je podmínkou přežití. V ideálním případě vznikne bezpečná vazba. Dalšími typy vazeb jsou úzkostná vzdorující, úzkostná vyhýbavá a dezorientovaná. Narušené vazby pak v páru vytvářejí nespočet kombinací a komplikací.

Má‑li dítě možnost zvnitřnit dobrou matku do své mysli, stane se nezávislejším na vnějších objektech lásky a získá stabilní pocit jedinečnosti i pohlavní identity. Díky dostatku sebelásky se jen tak nenechá vtáhnout do temných nevědomých her s lidmi, jimž v této oblasti nebylo dáno. V řadě kazuistik se jim věnuje druhá polovina knihy. Stojí za přečtení zejména pro naději, jaká párová pekla lze přežít a dokonce uzdravit.

Tak nepřestávejme doufat, přiměřeně pátrejme po tom, z jakých hloubek se v nás ozývají divné hlasy, a nebojme se vyhledat pomoc. Třeba tu dobrodružnou psychoanalytickou… Malé dítě v nás má pořád šanci, že se přestane bát a platit za lásku svým pravým já. A naučí se mít se rádo bez ohledu na výkon. Láska totiž nemá dno a opravdovým rozdáváním (ne kupčením něco za něco) jí naopak přibývá. A čím více jí cítíme k sobě, tím více jí dokážeme dávat.

Pokud vás téma zaujalo, můžete si pustit videozáznam přednášky Slavoje Titla: Nevědomé fantazie ve vztazích