Kořen buddhismu
Utrpení a jeho prožívání je karmicky neutrální. Nevypovídá nic o hodnotě člověka.
Před dvěma a půl tisíci lety zrodila Indie ze svého lůna nejčistší esenci svého ducha – Buddhu. Každodenní zápas východního člověka s drsnou pudovostí, bolestná podmíněnost, existenční nejistota, nebezpečí a křehkost života volaly po milosti, která se Buddhovi zjevila v podobě cesty moudrosti – Dhammy. Avšak nebylo to zjevení náhodné. Zrodil jej obrovský duch Východu skrze Gautámu až po letech usilovné a drsné praxe. Indie je dosud cele v těle. Zápas jejího ducha není stažen do hlavy, jako je tomu u našince. Indie po tisíciletí ví, jak opravdový je zápas o vnitřní svobodu. Ten se našinci ztratil, protože ho duch nevede k rozbití sebeklamu a k poznání příčin jeho strasti, ale naopak učí ho vyhnout se jim tak, že v uspokojování hledá nejvyšší smysl života.
Cicero to chápe transparentně: Radost a žádost se přimknou k představě dobra, a to tak, že se žádost vznítí a je vábena tím, co se zdá dobrem. Je k tomu opakovaně strhávána a radost stoupá, jako by dosáhla něčeho, po čem skutečně toužila. Je totiž přirozené, že všichni jdeme za tím, co se zdá dobrem, a prcháme před opakem. Proto jakmile se ukáže obraz jakékoliv věci považované za dobro, sama přirozenost člověka pobízí, aby se snažil dosáhnout jí a naopak.
Buddhovo učení je o existenci přirozených hnacích sil, které ústí v neprobuzeném člověku v bezuzdné žádosti. Rovněž upozorňuje na přítomnost iluzí, jimiž je lidský duch oslabován a podléhá impulzům, které by se měl učit ovládat. Nevědomost o těchto silách a slepé podléhání jim je skutečnou, jedinou a vlastní příčinou utrpení a morálního konfliktu člověka.
Velké množství lidí Západu taktéž hledá přístup, jak vnést do svého života štěstí a rovnováhu. To je otázka, která nás zaměstnává stejně tak jako Východ. Avšak pokud chceme zasadit buddhistického ducha do naší půdy, musíme nejprve pochopit základní principy a jádro buddhismu a projít základní meditační praxí. Zkrátka musíme se naučit vnímat sebe a svět více celistvě – tak, jako je tomu u východních lidí.
Pamatujme stejně jako duch Východu na to, že rovnováha je primární. Příliš duchovní přístupy umrtvují tělo, emoce, instinkty a vedou k přílišné intelektualizaci a racionalizaci. Naopak extrémní vášnivost a afektivita, nemajíc ducha, postrádá směřování. Jedno bez druhého k rovnováze nevede. Proto hledám takový přístup, který by vyřešil problém nerovnováhy, řekněme těla a ducha. Přístup dynamický, který se díky určité praxi neustále vyvíjí.
Potřebujeme svěží a nové přístupy, které v nás probudí touhu po poznání, přinesou nám rovnováhu, krásu, prostor, energii a pomohou probudit a rozvinout v nás již existující autentickou moudrost, soucit a inteligenci. Přístupy, které nám pomohou překonat staré moralistické cesty.
Přístup, kterým se zabývám, není pouze o poznání, ale zároveň akcentuje nutnost proměny v citově‑emoční rovině (afektivní). Protože mezi rozumem a citem je třeba ustanovit dynamickou rovnováhu. Proto musí obě složky vyzrávat současně. Moudrost není jen záležitostí rozumu, ale i citu. To, co je pro rozum poznání, je pro srdce láska.
Buddhismus je pro mě jedním z východisek, pevným pilířem. Platnost poznání, které z něj vychází, se prokazuje každodenně v životě mém i mých klientů.
Vědomí a mysl
Slyšíme‑li slovo buddhismus, napadne nás okamžitě slovo mysl. Buddha nám jednoznačně řekl: za vší strastí a trápením života stojí nečistá, neovládnutá mysl. Ne očista těla, ne rituály, ne bohoslužby, ale očista mysli vás přivede k trvalému štěstí. Kázal, jak mysl zpřístupnit poznání a učinit věci tak jasnými, jak je to jen možné.
Mluvíme‑li o mysli, tak v první řadě je řeč o vědomí. Vědomí je taková podivná věc. Samo o sobě neexistuje. Přichází až se svými obsahy a s nimi také mizí. Takže je velmi proměnlivé. Navíc je to věc přerušovaná. Více jak třetinu života strávíme mimo oblast vědomí, tedy v nevědomí, a to po čas spánku. Naše rané dětství je taktéž nevědomé.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..