Konec strategie

Tyto obtížné experty máme šanci nahradit módem zdravého pečujícího dospělého a naučit malé dítě v nás věřit, že se o něj naše dospělé já dokáže laskavě a moudře postarat. Jak náročný proces to bude, záleží na tom, jak moc jsme se jako malí mohli na svět dospělých spolehnout.

Základem změny je tedy soucit s naším dětským já a schopnost vstoupit s ním do dialogu. Po delších a pravdivých debatách s ním lze očekávat, že začneme žít plnohodnotný dospělý život bez průsaků starých ran. Ty na nás totiž umějí vyzrát, protože v dětství se jako poučení a varování vtiskly do mozku. Jakmile se ocitneme v podobné situaci, mozek spustí poplach, protože stejně jako požární hlásič neumí rozlišit šířící se plameny od svíčky ve skle.

Čtverylka v hlavě

Autor knihy hned v začátku vyzývá k tomu, aby si čtenář stáhl pracovní listy, vzal k ruce deník a začal prostřednictvím různých cvičení sám sebe zkoumat ve čtyřech vzájemně propojených oblastech. Je to jakási čtverylka, v níž spolu tančí tělo, myšlenky, pocity a chování. Aby měly příjemnou choreografii bez motání, pádů a šlapání si na nohy, je potřeba:

1. Zeptat se těla na spouštěče problémů.
2. Naučit mysl zachovávat odstup.
3. Myšlenky pak mohou odstartovat změnu chování.
4. Jakmile o sobě budeme přijatelněji smýšlet a úměrně tomu reagovat, začneme se cítit lépe.

Časem bude náš životní tanec hezčí a zejména pro nás příjemnější. Změna k lepšímu v každé jednotlivé oblasti totiž spustí změnu i v těch dalších. Kdo někdy shodil větší nadváhu, umí si představit, jak to asi probíhá. S menší konfekční velikostí se pojí lepší pohyblivost, roste sebevědomí, lépe o sobě smýšlíme a ovlivní to všechny oblasti našeho života.

Schématerapeutická změna se naštěstí obejde bez dietních opatření. Chce to jen laskavou pozornost k naší životní ose od narození a důsledné hledání souvislostí všech významných událostí se současností. Dospělého s rákoskou v naší hlavě pak nahradí chápavá a laskavá bytost, která nám vždy poskytne oporu.

Co nám chybělo?

Bylo by hezké, kdybychom mohli naše chování přeladit podobně jako radiostanici, která nám jde na nervy. Toto nastavení je však spojeno se silnou energií dětských zranění a právě naše dávné jizvy k nám přitahují lidi, s nimiž si staré scénáře často zopakujeme a ve svém nastavení se ještě více utvrdíme. I když ani korektivní zkušenost není při troše štěstí vyloučená. Lidí, kteří vyrostli v komplikovaném prostředí a vytvořili krásný vztah a domov pro své děti, jistě známe každý několik.

U změny našeho nastavení je potřeba před otočením knoflíkem přijít na to, co je hnacím motorem našich potíží. Na nastavení typu svět je zlý, jsem neschopný, jsem nemožná, tohle se nikdy nenaučím, nikdy mě nikdo nebude mít rád… racionální argumenty bohužel neplatí.

Tady přichází ke slovu deník a přesné mapování oblastí, v nichž se nám nedaří a jejich spojování se vzpomínkami na karamboly z dětství. „Do jakých preclíků jsme se museli zkroutit, abychom získali uznání a lásku našich pečovatelů?“ ptá se autor. Ale dnes už to přece jde jinak. Stejně jako jsme sání z láhve nahradili pitím z hrnku, v dospělosti máme možnost odložit dětské strategie a začít se k problémům stavět zrale.

Propletenec silných a slabých stránek

Hlavní otázka by měla znít, co jsme v emoční oblasti potřebovali a nedostali. Ta se stane klíčem otevírajícím přístup ke zdroji chování, které nám v současnosti komplikuje život. Schématerapie pracuje s pěti základními potřebami:

1. Bezpečí, láska a péče.
2. Sebedůvěra a pocit identity.
3. Uznání pocitů a potřeb.
4. Láskyplná disciplína a hranice.
5. Radost, hravost a kreativita.

A co je důležité: není na místě hledat viníky našich zranění ani na dětské strategie nahlížet jako na něco špatného. Schématerapeuti doporučují uznat je jako to nejlepší možné řešení, které jsme v dětské bezmoci dokázali vymyslet. Nesmíme zapomenout, že z nich pramení také naše silné stránky. V mém případě třeba pocit nedostatečnosti přinesl schopnost dělat si ze sebe legraci a smysl pro humor, které mi pomohly překlenout těžká životní období.

Důležité je právě objevení a ocenění našich silných stránek, které se často krčí ve stínu těch komplikovaných a zvykli jsme si je brát jako samozřejmost. Někdy to připomíná náročné rozmotávání vánočních světýlek, která sice svítí, ale v zašmodrchaném chuchvalci jsou nám k ničemu. Obojí chce jen čas a laskavou trpělivost.