Kofein a úzkost

Káva na nás působí, jako by zapínala mozek. A do jisté míry tak funguje. EEG po požití kofeinu ukazuje zvýšení rychlé činnosti mozkové kůry, která odpovídá myšlení, a snížení pomalé aktivity, která naopak doprovází odpočinek. Příčinou je zablokování receptorů pro adenosin, který v mozku značí únavu a tlumí jeho činnost. Zablokování adenosinu tak naopak odblokuje vyplavování neuropřenašečů, které mozek potřebuje k myšlení.

Proto se také kofein přidává do volně prodejných tablet „na rýmičku“: imunitní systém totiž při nákaze aktivuje adenosinové receptory, aby organismus šetřil síly pro imunitní procesy. Zablokováním tohoto procesu kofein odstraní malátnost, která nachlazení doprovází. Celkově tak kofein povzbuzuje kognitivní činnost, zejména pozornost.

Jenže když Španělé testovali kofein na vojácích v situacích blízkých boji, k příliš pozitivním důsledkům nedospěli. Čtyři sta miligramů kofeinu nezlepšilo výkon ve střelbě, ale zvýšilo kognitivní i tělesnou úzkost, uzavřeli autoři. Neméně důležitý než závěr samotný je ale jejich komentář, že kofein – podle jiných výzkumů – pomáhá vojákům při spánkové deprivaci, se střelbou ve stresujících podmínkách ale nepomůže.

Právě onen stávající stres totiž může hrát klíčovou roli. Jeho význam demonstrovali počátkem minulého století vědci, američtí psychologové Yerkes a Dodson, když stresovali myši elektrošoky: zatímco do určité dávky vedlo zvyšování stresu ke zlepšování jejich výkonu při učení, nadměrný stres už jejich schopnosti snižoval.

Po autorech se pro takový efekt vžilo pojmenování Yerkes‑Dodsonův zákon: docela přirozené tvrzení, že pro optimální výkon je zapotřebí optimální úroveň napětí, takže jak nedostatek, tak přemíra stresu výkonu škodí. Pokud vojáci už ve stresu jsou, další zvýšení napětí kofeinem jejich výkonu může spíš uškodit. Pokud jsou ale naopak kvůli ospalosti malátní, účinky kofeinu nízké napětí kompenzují a mohou výkonu prospět. A to samozřejmě neplatí jen u myší a u vojáků.

Každému z nás vyhovuje jiná úroveň napětí. Někoho může káva před dlouhým jednáním povzbudit, aby je neproklimbal, zatímco u jiného člověka může naopak vybuzovat stres na úroveň, která není ani příjemná, ani užitečná. Což mimochodem platí i o jiných stresorech, třeba hluku. Klasické studie podrobně mapují, jak může hlučné prostředí zvýšit výkonnost při plnění monotónních, málo stimulujících úkolů – a naopak výkonnosti škodit, pokud je člověk nabuzený dost, ať už vysokou odměnou, složitým úkolem, nebo třeba právě kávou. A stejné to může být i s úzkostí.

Kofein: pro úzkost a proti depresi

Kofein s úzkostí pojí už genetika: geny predisponující člověka k úzkostným poruchám zároveň zvyšují pravděpodobnost, že bude pít kávu. Taková souvislost přitom není zrovna nečekaná, protože víme, že se návyk na kávu pojí s tendencemi k návyku a posléze závislosti na jiné látky – a sklony k závislostem se zase pojí s většinou psychiatrických poruch, včetně těch úzkostných. Tuto souvislost je nutné mít na paměti při čtení jednoduchých srovnávacích studií: genetická souvislost ukazuje, že pijáci kávy mohou být úzkostnější než jiní lidé, aniž by za to mohl kofein.

Kromě genů ale za spojením obojího stojí i přímý vliv kofeinu na napětí, stres a úzkost. Ono zvýšení napětí, tepu, tlaku a pozornosti, které je žádoucí, pokud jsme nevyspalí, se totiž dostavuje i při úzkosti. „Únavový“ adenosin má taky protiúzkostné účinky – a když kofein zablokuje jeho působení na receptory, brání úzkostnému organismu v přirozeném útlumu.

Kofein tak úzkost prohloubí, případně může dokonce vyvolat panickou ataku – která není ničím jiným než právě extrémním výkyvem aktivace. Když vědci podávali vysoké dávky kofeinu (v řádu stovek miligramů – zhruba jedno espresso na osm kilo váhy) pacientům s panickými poruchami, vzbudili v nich úzkost, nervozitu, strach nebo třes. Vyhýbání se velkým dávkám kofeinu (na úrovni několika espress v průběhu pár hodin) tak patří mezi ověřené metody doporučované úzkostným pacientům.

Úplná kofeinová abstinence ale zdaleka tolik ověřená není: autoři přehledu doporučení pro léčbu úzkostí pro ni našli oporu jen v několika případových studiích. Ty naznačují, že u citlivých lidí se možná na úzkostech mohou podílet i malé, všední dávky kofeinu; experimentální kontrolované výzkumy, které by takový vztah mohly potvrdit plošně, ale chybí.

Nicméně lidé trpící úzkostmi a zejména panickými atakami na kofein citliví bývají často. Pokud tedy člověk trpí úzkostmi, dává zamyšlení, jestli to s kávou nepřehání, určitě smysl. Jenže co si o kofeinu má myslet zdravý člověk? Za „obvyklou“, neškodnou dávku kofeinu se považuje maximálně asi 400 mg denně. U dětí je to pak výrazně méně: ve čtyřech letech by příjem neměl přesáhnout skleničku kokakoly nebo hrnek čaje, v osmi dvojnásobek, ve dvanácti trojnásobek, uvádí doporučení kanadské vlády. Pro představu: se skleničkou kokakoly nebo černého či zeleného čaje vypijete 30–40 mg kofeinu, hrnek překapávané kávy ho může obsahovat asi 100 mg, velká káva ze Starbucks 250 mg, energetické nápoje pak občas až oněch 400 mg.

Bylo by zbytečné vzdávat se oblíbeného nápoje jen kvůli nějakým náznakům. V rozumných dávkách navíc kofein může být pro zdraví mozku i přínosem. Přehled na stránkách Americké psychologické asociace vyjmenovává řadu studií naznačujících, že by kofein mohl (maličko) chránit před kognitivními problémy ve stáří nebo demencemi.

Jedná se o observační studie, takže nelze vyloučit, že se za statistickým rozdílem mezi konzumenty kofeinu a těmi, kdo se mu vyhýbají, skrývá něco úplně jiného (možná se někteří lidé kofeinu vyhýbají z obavy o své podlomené zdraví, takže by skupina „nepijáků kávy“ byla nezdravější, i kdyby kávu pila, možná hrají roli geny nebo společenské postavení).

Bez kafe ani ránu. Obzvlášť ráno

Zároveň ale káva působí pozitivně na některé příznaky deprese, a to nejen skrze zablokování adenosinových receptorů kofeinem, díky němuž je organismus méně utlumený. „Kávu jsme dřív mylně považovali za jen nebo hlavně kofeinový nápoj. Přitom obsahuje víc než tisíc složek, jako vitamín PP (niacin), aminokyseliny, cukry, tuky, minerály, cafestol nebo chlorogenové kyseliny,“ upozorňují brazilští vědci. A stáčí pozornost hlavně k těm posledním ze seznamu: metabolity chlorogenových kyselin totiž podporují opioidový systém, na který cílí i některá antidepresiva nebo analgetika. Dnešní konzumenti kávy tak budou zítra méně často trpět depresemi, ukázalo dlouhodobé pozorování amerických žen – navzdory oněm genetickým propojením náklonnosti ke kávě a sklonům k psychiatrickým problémům.

Na druhou stranu mohou s kávou souviset problémy se spánkem: jeho nedostatečná kvalita nebo špatné usínání. Pokud špatně usínáte, nejspíš si kávu před spaním nedáváte – jenže účinky kofeinu schopnost mozku usnout ovlivňují ještě dlouho po dopití. Studie podávající účastníkům dávky o 400 mg statisticky prokázala problémy s usnutím i šest hodin po podání kofeinové tablety.

Běžná káva má čtvrtinu nebo polovinu takového množství – jenže ještě po šesti hodinách účastníci usínali v průměru víc než dvakrát delší dobu, než když dostali placebo, navíc se častěji budili. Spánku přitom neubylo rovnoměrně: nejvíc kofein ošidil onen nejhlubší spánek (odborně „dlouhovlnný“, protože EEG ukazuje v mozku zejména táhlé vlny pomalejší elektrické aktivity).

Poločas rozpadu kofeinu se odhaduje na vyšší jednotky hodin – takže silná káva o páté v těle průměrného člověka zanechá kofeinovou stopu táhnoucí se přes půlnoc. Mimochodem, rozkládání kofeinu v těle urychluje nikotin, a to výrazně: na nekuřáka může mít stejná dávka kofeinu až dvojnásobné účinky. Což se může projevovat příznaky předávkování kofeinem u lidí, kteří přestávají kouřit: třeba nervozitou, bolestí hlavy nebo třesem, které pak lidé mylně připisují nikotinovým abstinenčním příznakům. Pokročilé těhotenství nebo orální antikoncepce mohou dobu rozkládání kofeinu v játrech naopak zdvojnásobit.

Nakolik se kofein podílí na každodenních „mikroúzkostech“ zdravých lidí, kteří klinicky závažnými úzkostmi netrpí, ze statistického pohledu nevíme. A i kdybychom to věděli, k rozhodnutí každého z nás by to nejspíš příliš nepomohlo – je totiž navýsost pravděpodobné, že zatímco některé z nás může kofein znervózňovat, jiným naopak jako součást ranního rituálu pomůže k lepší náladě. Navíc se jeho účinky budou lišit den ode dne a situaci od situace. K tomu, aby se kofeinu vyhýbali zdraví a neúzkostní lidé, tak důvody nevidím.