Když vás děti štvou

Tolik obav. A který rodič by je vlastně neznal… Své děti milujeme, ale někdy zkrátka máme chuť, aby chvíli nebyly. Aby byly u babiček, dědečků, tet, ve školkách. Abychom měli s partnerem nějaký čas pro sebe. Abychom mohli načerpat sílu. Je v pořádku potřebovat prostor pro sebe. Je v pořádku nebýt jen mámou nebo tátou. Jak říká skvělý dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe: Rodič by měl své dítě zkrátka o něco víc milovat než nenávidět.

Moje rodičovská energie

Možná teď i z vás spadl kus tíhy: To, že mě mé dítě štve, není špatně. Můžu se na ně zlobit. Můžu cítit vztek. Má to takto mnoho rodičů. Nejsem v tom sám, sama. Je v pořádku si připustit, jak moc nás někdy dokážou děti vyčerpat. Je v pořádku cítit a uvědomovat si svoje negativní emoce. A když už to uděláme, nabízí se hned další krok. Zdroje, podpora, pochopení, odpočinek, spánek, relax.

• Kdy naposledy jste byli bez dětí?
• Kdy naposledy jste pečovali o sebe?
• Kdy jste měli čas být s partnerem?
• Kdy naposledy jste mohli někomu ventilovat své pocity?

Rozsáhlá studie z německého prostředí ukazuje, jak rodiče mnohdy drtí finanční zátěž. U žen pramení stres z těžkého kloubení péče o děti a pracovního života – nemoci, nečekané události a obtížné plánování znamenají velký tlak. Pocit rodičovské spokojenosti hodně závisí na podpoře, zázemí, širší rodině a socioekonomických podmínkách.

Hodně matek se ptá: Nejsem kariéristka, když půjdu dříve do práce? Je v pořádku využít jesle? Paní na hlídání? Mám nárok mít ráda svoji práci a svůj dospělý život? Neuškodím svým dětem? Nejspíš si dokážete představit myšlenkovou i emoční zátěž. Je to zodpovědnost a závazek, který si neseme v sobě, ať už děti jsou fyzicky přítomné, nebo nejsou. Tak kde mají Adéla a Pavlína či jiný rodič najít alespoň trochu klidu?

Není možná tolik obtížné najít skutečný, reálný čas, ale opravdu si jej užít. Dejme tomu, že dvakrát do týdne Adélin manžel skončí v práci tak, aby mohla večer jít na jógu. Odjede šťastná, že bude mít chvíli pro sebe, téměř po celý čas ale přemýšlí, co se děje doma: Nemá Sofie zase jeden ze svých záchvatů? Postará se manžel dobře i o Adámka? Nezapomene mu dát jeho oblíbenou hračku do postýlky? Co když Adámek brečí a on neví, jak ho uklidnit? Co když bude manžel ještě naštvaný, že tohle musí zažívat po práci? Stojí mi ta jóga vůbec za to?

Adéla i Pavlína v sobě bojují s pocitem, že si volno ani nezaslouží. Že kdyby se myšlenkově od svých dětí odtrhly, jsou o to horšími matkami. A já bych jim i dalším rodičům vzkázala, že pečovat o svůj vlastní čas, duševní spokojenost a energii je naopak vítané, žádoucí a nesmírně potřebné.

Prostor pro emoce

Rodič by měl mít energii. Abychom dětem mohli pomoci zpracovat jejich nepříjemné emoce, musíme se věnovat těm svým. Máme právo zažívat všechno obtížné, všechno náročné a je naším úkolem dát tomu svůj prostor. Odžít a zpracovat, co v nás děti spouští a vyvolávají. Třeba jen tak, že to rozpustíme v péči o sebe. Při sportu, na masáži, při četbě, procházce nebo na terapii. Kdekoliv, kde nám to pomůže. Protože je to jeden z nejtěžších úkolů, který rodiče čeká.

Potřebujeme načerpat na všechny emoční výzvy, které s sebou výchova nese. Ať už jsou děti malé, nebo starší. Rodič má právo mít svá okénka spokojenosti. Měl by mít prostor nadechnout se. Děti spolknou plno pozornosti, energie. Zkouší naše zvládací strategie, trpělivost, hranice. A na to vše potřebujeme mít sílu. Odpočinek je potřeba. Péče o duši je potřeba. A každý rodič na ni má jistojistě nárok.

Klíčové je, abychom to dovolili sami sobě. Abychom si jako rodiče byli schopni říct: Můžu jít na chvíli pryč. Můžu své děti na moment pustit z hlavy. Můžu si dopřát chvíli pro sebe. Nic se nestane. A rozhodně to neznamená, že jsem špatná matka nebo otec. Nedělá to ze mě nikoho zlého nebo zanedbávajícího.

A pak je tady dítě samo o sobě. Matěj, Adámek, Sofie a mnoho dalších dětí jsou jedinečnými dětmi. Jejich temperament a charakter vyžaduje individuální přístup. Jsou to bytosti, kterým je něco vrozené, něco dané, a jsou to bytosti, které si prošlapávají svou cestu. Rodič doprovází, podporuje, pomáhá. Rodič neurčuje. Rodič není jediným, kdo se na celé výchově podílí. Rodič není determinantem, který určí celou výchovu.

Někdy je to ale tak prezentováno, že vše záleží jen na tom, co matka nebo otec udělá. Jak bude k výchově, k dětem přistupovat. Zda tu pro dítě stoprocentně bude, poskytne tu nejjistější vazbu, zajistí nejlepší emoční a intelektový vývoj. Včetně hraček, prostředí, školek, herniček, kroužků, oblečení, výživy a všeho dalšího. Někdy to může působit tak, že celý výchovný úděl je v rukou matky a otce: Když to nepokazíš, dopadne to dobře, uvidíš…, ale nepokaz to, ano?!

Teď bych ráda tuto zátěž z rodičů sejmula. Důležitý je váš zájem o vztah. Důležitý je váš záměr. Důležité je, že chcete pro své dítě to nejlepší, že se snažíte. Důležité je, že tam jste. Nabízíte svoji pozornost, něhu, lásku, svoji náruč. Že o svém dítěti přemýšlíte.

Vy, já ani žádný jiný rodič zkrátka nemůže udělat všechno správně. Nemůžeme být ideální, dokonalí, perfektní. Všem nám občas dojde trpělivost. Každý z nás občas bouchne, lituje, pláče. Každý někdy nezvládne frustrací projít tak, jak píše mnoho moudrých knih. To nevadí. Nevadí to, protože náš záměr je dobrý. Chceme tu být pro své dítě. Chceme pro ně to nejlepší. A pokud jste dočetli až sem, je to jen další důkaz, že děláte, co můžete.

Něco je v našich dětech. Některé komplikace přináší jejich osobnost, některé vycházejí z prostředí, jiné z kolektivu, další z toho, že doma je to teď prostě náročná konstelace na zvládnutí. Osobně věřím, že věci mají tendence dobře dopadat. Matěj, Sofie, Adámek i další děti zkrátka teď něčím prochází a úkolem rodiče je tam být. S láskou pečovat o sebe, aby byl prostor zvládnout i negativní emoce, které s sebou výchova přináší. Vydržet a čekat, až se dítě dostane do dalšího období, s jistotou a vědomím, že jsme to s nimi nevzdali i přes vztek, lži a třeba i něco dalšího.

Mým přáním je vyslat rodičům skrze tento článek jednu zprávu: budoucnost vašeho dítěte, jeho vývoj, jeho prospěch, jeho štěstí či spokojenost nemáte plně a bezvýhradně ve svých rukou. Důležité je, že tady pro ně jste. To nejcennější, co svému dítěti můžete dát, je vaše láska, pozornost, čas a energie. Pomáháte zvládat to, na co dítě duševně ještě nestačí, což je samo o sobě náročné. A pro to všechno, co rodičovství přináší, se nebojte dočerpávat, odpočívat a ventilovat své emoce. Mnoho sil!