Když třetí oko pláče

Některé věci jsou samozřejmé a vědě se jeví tak banální, že nestojí za to se jim věnovat. Zatímco všechny staré civilizace měly kulty slunečních, lunárních a planetárních božstev, osvícenci prohlásili, že jejich tajemství beze zbytku vyřešily Newtonovy zákony a sluneční skvrny se staly zajímavější než jasné sluneční světlo.

Ukázkovým příkladem malého zájmu o ně je příběh řešení křivice, jejíž výskyt významně vzrostl v souvislosti s průmyslovou výrobou doprovázenou tvorbou smogu, který nepříznivě ovlivňuje produkci přirozeného vitaminu D.

Nedostatek světla člověka zlomí

Význam slunečního světla pro zdravý rozvoj kostí rozpoznal při srovnávání poměrů v Anglii a v Japonsku misionář a lékař Theobald Adrian Palm a své poznatky publikoval již v 80. letech 19. století. Ty však byly zastíněny hledáním jiného aspektu téže komplexní příčiny, molekuly vitaminu D, která byla objevena až o půl století později.

Dnes již nikdo nepochybuje o příznivém vlivu denního světla na:

• růst a zdravý vývoj kostí a zubů
• dostatek růstového hormonu u dětí
• zrak
• metabolismus včetně fyziologických koncentrací glukózy a cholesterolu
• činnost systémů kardiovaskulárního i vylučovacího
• reprodukční funkce
• imunitu
• odolnost vůči stresu a únavě
• celkovou psychickou pohodu

Při narušení světelného režimu se ve všech těchto oblastech projevuje nejen dyskomfort, ale také závažné klinické problémy, počínaje například zvýšenou lomivostí kostí přes náchylnost k infekcím či nádorovému bujení a konče depresemi.

Nemocný doktor Rosenthal

Někdy může paradoxně znamenat velký přínos pro medicínu, když onemocní lékař. Nesmí to být pochopitelně choroba rychle smrtící, protože to by nemohl zpracovat své poznatky, ale musí být dost nepříjemná, aby ho dotlačila k bádání nad tématem, které by mu jinak uniklo.

Doktor Norman Rosenthal žil spokojeně v Johannesburgu, kde se střídala prakticky jen dvě roční období: jedno hezké a jedno deštivé. Během obou se ale Slunce zanořovalo pod obzor téměř kolmo a dost rychle.

V dospělosti odcestoval na Východ USA, kde působil v New Yorku. Jak píše v předmluvě k jedné ze svých knih, byl okouzlen „barevnými fanfárami podzimu“ a prožíval sladkobolné emoce vyvolávané stmíváním, které ve své vlasti neznal. Záhy ale okusil také rub této blyštivé mince, a to sezónní depresi spuštěnou nedostatkem slunečního světla.

Přes problematiku pacientů s obdobnými příznaky velmi rychle rozpoznal podstatu obtíží a  vzhledem k přátelským kontaktům s pracovníky bádajícími na nově objeveném hormonu melatoninu si také záhy dal tyto dvě oblasti do souvislosti. A začal psát novou kapitolu o cirkadiánních rytmech – kapitolu rozsáhlou a prozatím nedokončenou.

Když transplantujeme ledvinu od dárce z jiného časového pásma, pracuje v rytmu a v čase, na který byla zvyklá.

Ospalá ledvina

Vývoj života na Zemi byl od samého počátku ovlivňován střídáním světla a tmy ve čtyřiadvacetihodinovém – cirkadiánním – cyklu. Je tedy jasné, že se mu nezbytně musel přizpůsobit.

Tyto rytmy najdeme u všech živých organismů, od bakterií, hub a rostlin po živočichy. Ráno vstáváme, protože systém oscilátorů, náš vnitřní budík, hlásí, že nastal čas k činům.

Přednáška 19. listopadu 2024