Když se dětem děje něco divného

Statistiky ukazují, že případy pohlavního zneužití jsou častější, než bychom si možná představovali. Nehledě na to, zda se jedná o malé či větší dítě, dívku nebo chlapce, děti z rodin různých sociálních poměrů. Pohlavní zneužití je definované v trestním zákoníku, který říká, že se jej dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším 15 let. Nebo ten, kdo ho jiným způsobem pohlavně zneužije. 

Dítě je tedy v ČR zákonem chráněno před sexuálními kontakty, a to v jakékoli formě. Nejde vždy přímo o pohlavní styk s dítětem (resp. znásilnění), ale často i o „mírnější“ podoby (osahávání, nucení přihlížet sexuální tematice, obtěžující telefonáty, fotografování nahých dětí), které ale také mohou přivodit oběti celoživotní následky. 

Ne vždy se jedná o vynucené chování. Čtrnáctiletá dívka může souhlasit s pohlavním stykem se svým chlapcem, kterému je patnáct, ale i v tomto případě se jedná o trestný čin.

Začarovaný kruh

Mnoho lidí má představu, že děti bývají zneužívány pedofily nebo psychicky narušenými lidmi. Částečně se tomu nedivím, protože jinak bychom si všichni museli připustit fakt, že k pohlavnímu zneužívání dochází nejčastěji v prostředí, kde to děti důvěrně znají – především v rodině. Tím je narušena důvěra dítěte tam, kde by se mělo cítit nejbezpečněji. Ať už se jedná o někoho z rodiny, učitele, vedoucího kroužku či táboru a podobně, v drtivé většině je to člověk, kterého dítě zná, má k němu důvěru a vypěstovaný vztah. 

Nerada bych vzbudila v rodičích jakoukoli paniku. Ale je dobré si výše zmíněné uvědomit hlavně kvůli tomu, že mnoho dětí, které najdou odvahu a o nesprávném chování onoho dospěláka začnou samy mluvit, narazí na nedůvěru rodičů či jiné osoby, že by dotyčný mohl být schopen dítě zneužít. Tím se dítě dostává do ještě obtížnější situace, než v jaké bylo předtím. 

Jedním z hlavních znaků zneužívaných dětí je, že nevyhledávají samy pomoc aktivně. Často záleží jen na vnímavosti okolí.

Samozřejmě existují případy, kdy si dítě pohlavní zneužití vymyslí. Ať už je to z důvodu pomsty, přitáhnutí pozornosti, navedení jedním z rodičů či z jiného důvodu. Oproti těm skutečným a pravdivým nařknutím je jich ovšem minimum. Důkladně prověřeno by tedy mělo být každé sdělení nebo podezření. 

Stud a vina

Děti ovšem o zneužívání často mlčí. Ať už ze studu, kvůli pocitům viny, které cítí, či ze strachu z toho, co by následovalo. Když dívka udá svého otce, co bude dál? Odejde od nich, bude na ni za to matka naštvaná? Otázek napadá děti spousta. Dostavují se i velmi ambivalentní pocity. Pokud třeba chlapce zneužívá matka, má ji rád jako mámu, ale zároveň ji nenávidí za to, co mu dělá. 

Stud a vina se pojí také s tím, že dítě se může vzrušit a nerozumí tomu. Malé dítě ještě nemusí vnímat, že se jedná o něco špatného. Může zneužívání považovat za normu, protože přistupuje k dospělému s absolutní důvěrou. Jedním z hlavních znaků zneužívaných dětí je, že nevyhledávají samy pomoc aktivně. Často záleží jen na vnímavosti okolí. 

Je důležité s dětmi mluvit o jejich těle a respektovat ho. Je to totiž jejich tělo.

Vzhledem k tomu, že sexuální zneužívání je považováno za jedno z největších možných traumat, které může člověk v dětství zažít, jsou i jeho následky dosti dramatické. Následně se mohou objevit poruchy emočního ladění, negativní vztah k vlastnímu tělu, který se projevuje jak zvýšenou promiskuitou, tak i odmítáním jakéhokoli blízkého vztahu, tím spíše sexuálního kontaktu později v dospělosti. Tito lidé si často připadají nečistí. Jak se zneužívání na člověku podepíše, záleží na délce a míře zneužívání i na osobnosti dítěte.

Odhaduje se, že 70–80 % zneužitých se nikdy nikomu nesvěří. Mnoho z těch, kteří se odhodlají, tak učiní až za spoustu let. Například do psychoterapie vstupují již dospělí lidé a neuvádějí důvod, že je v dětství někdo zneužil. Toto téma mají tak zapouzdřené, že přicházejí s tzv. zástupnými tématy. Nedaří se jim navázat vztah, mají potíže s autoritami, úzkosti, poruchy příjmu potravy a mnoho jiných. Často až po mnoha sezeních s terapeutem jsou schopni otevřít tak bolestivé a mnoho let potlačované téma zneužívání.

Dá se tomu předejít?

Přednáška 24. října 2024