Když se člověk zabíjí, aby přežil
Závislým chybí důvěra, že jejich pocity jsou v pořádku, ať jsou jakékoliv.
Pokud chceme pochopit svět závislého člověka, musíme se ve svém přemýšlení dostat „za“ drogu, na které je závislý. Závislost totiž není věc látky, na kterou je navázána – je to věc našeho vztahu k sobě, druhým i světu. Závislost je především jeden ze způsobů, jak zvládat život.
Přijměme na okamžik myšlenku, že každé chování má svoji funkci a plyne z nějaké potřeby. Že to, co člověk dělá, bývá smysluplné, i když se to tak nemusí zdát. A že pravděpodobně to zrovna takhle potřebuje. Platí to i pro narkomana, který si vpouští do žíly drogu?
Mám za to, že ano. Když poslouchám příběhy klientů v naší komunitě, jsou to příběhy plné bolesti, smutku, zlosti, toužení. A útěku – od těchto pocitů, od sebe, od světa.
Připomíná se mi často jedna postava z povídky Jeroma D. Salingera, o které autor píše, že je unequipped to meet life – nevybavena k tomu se setkávat se životem. Stejně jako té postavě, i jim jako by chybělo něco, co by jim umožňovalo setkávat se s životem. Nějaké dovednosti, díky kterým by byli schopnější užívat si toho dobrého a zvládat to špatné.
Tyto dovednosti se ale většinou ani neměli kde a jak naučit. Ve svém minulém článku jsem se zabýval tím, co to je léčivé prostředí a jak je ho zejména v dětství zapotřebí, abychom uměli vyjít z izolace a bezmoci. Závislost bývá způsob, který závislému v minulosti pomohl nebo umožnil přežít, protože takové prostředí mu nebylo dopřáno.
Překonání propasti
Britský žurnalista Johann Hari tvrdí, že opakem závislosti není střízlivost, ale blízkost. Podporuje tím vidění závislosti a vůbec světa, ve kterém má pochopení druhých přednost před jejich souzením z pozice toho, co je „správné“. Takové pochopení pramení zejména z ochoty překonat propast mezi „my“ a „oni“.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..