Když rodič vyhoří

Plačící miminko v letadle, matka s neposedným dítětem usedající ve vlaku vedle vás, dítě zmítající se v obchodě po zemi s křikem, že chce bonbóny. Situace, které v pozorovatelích vyvolávají různé emoce a myšlenky:

• hlavně ať je potichu,
• rodiče by si ho měli srovnat,
• přesně vím, jak se ta matka musí cítit,
• ještě že moje děti dávno vyrostly,

Hlavní myšlenkou někdy je, jak to celé rodiče těchto dětí mohou přežít, aniž by se zbláznili.

Já už to nezvládnu, začíná vyprávět maminka, jejíž syn zrovna spustil z plného hrdla křik, protože si chce hrát s bublifukem, který ale matka nechala doma. Křičí, pořád jen křičí, kvůli všemu. Bydlíme v malém bytě, kde jde všechno slyšet, sousedi nás musí nesnášet. Opakovaně mě upozorňují, že když ne přes den, tak ať je malý zticha aspoň v noci. Ale on vydrží být i do půlnoci vzhůru a opakovaně křičí, že nechce spát, běhá nám po obýváku nebo rozhazuje hračky.

Když mám jít do obchodu, tak někdy i půl hodiny čekám jen proto, že slyším, že si na chodbě sousedi povídají, a já je nechci potkat. Do obchodu ho nemůžu vzít vůbec, minule udělal v obchodě kousek od našeho bytu takovou scénu, že jsem tam přestala chodit a radši jdu nakoupit přes půl města.

Nejhorší je, že já už mám hrůzu s ním vyjít i ven na hřiště. On je schopný si lehnout po cestě na chodník a začít si „vymrčovat“ cokoli, co ho zrovna napadne, a je k neutišení, dokud to nedostane. Dělá to pokaždé, když z bytu vyjdeme. Manžel, ten už úplně rezignoval, nechce jít s malým nikam – do obchodu, na hřiště, jet s ním delší dobu v autě. Víte, já bych ho ven vzít chtěla, aby nebyl pořád zavřený doma, ale taky už takhle dál nemůžu.

Čeho je moc, toho je příliš

Jsou méně náročné děti, více náročné děti a potom děti extrémně náročné, které vyžadují neustálou pozornost, kontakt a péči. Pokud se rodiče cítí dlouhodobě fyzicky i psychicky vyčerpaní, nevyspaní a nepřetržitě se starají o své dítě, mohou se u nich objevit pocity silného odporu k roli rodiče a emoční oploštění směrem k dítěti. Mnohdy přicházejí depresivní stavy, poruchy spánku, závislostní chování (přejídání, alkohol, drogy, nakupování…) a nekontrolovatelné výkyvy nálad.

Tento stav se označuje jako rodičovské vyhoření a představuje chronické vystavení se stresu, který lidé zažívají v rodičovství. Svým způsobem se tento soubor příznaků dost podobá klasickému syndromu vyhoření objevujícímu se třeba v náročné práci. Kdo je tímto syndromem nejčastěji ohrožen?

• Rodiče, kteří si již v průběhu těhotenství dávají za cíl, že budou pro své dítě dokonalými rodiči, a dopředu si celé rodičovství naplánují, aniž by věděli, co je čeká.
• Lidé se sklonem k neuroticismu a úzkostem, kteří obtížně zvládají stres a emoční vypětí.
• Rodič, který zůstane na výchovu sám – ať už partner zcela chybí, nebo nemá dostatek zájmu pomoci s péčí o dítě.
• Rizikovým faktorem je i dítě se speciálními potřebami, jež může narušit dosavadní rodinné fungování.

Vždy jsme měli bohatý společenský život, líčí tatínek dvou dcer. Já a moje manželka jsme chodili pravidelně za zábavou s kamarády, na plesy, do kina, jezdili jsme na dovolené do zahraničí a na výlety po celém Česku. Když se nám narodila první dcera, tak jsme byli štěstím bez sebe. Samozřejmě, že jsme naše společenské akce v prvním roce mírně omezili, ale nebylo to tak hrozné.

Anička byla bezvadné miminko. Většinu času prospala, téměř nebrečela. Rychle jsme ji začali brávat na výlety i dovolené s námi. Když jsme chtěli jít večer do kina nebo na večeři, hlídala jedna z babiček. Bylo to skvělé. Tak jsme si se ženou řekli, že Aničce pořídíme sourozence. Mysleli jsme, jak skvělí jsme rodiče a všechno zvládáme levou zadní, tak ještě jedno dítko nebude žádný problém.

Druhé dítě, také holčička, se nám povedlo vzápětí. Těšila se Anička, těšili jsme se my. Ale u porodu nastaly komplikace a Terezka nedýchala. Doktorům se podařilo ji oživit, ale od samého počátku jsme tušili, že je něco jinak. Plakala pořád, i když nic nepotřebovala. Cvičili jsme Vojtovu metodu, ale i přesto jí všechno šlo strašně pomalu. Teď je jí šest let a pořád nosí pleny, pořádně nemluví, sama se nají jen stěží. Je ve vývoji opožděná až o polovinu svého věku.

Mám ji rád, ale myslím, že její příchod nám narušil rodinnou pohodu. Anička nadměrnou péči o Terezku nese špatně. I když víme, že ji má ráda, je vidět, že jí vadí, jak se každý den točí jen podle toho, v jakém je zrovna Terezka rozpoložení. Já a manželka jsme se odcizili. Najednou se vše točí jen kolem Terezky.

Já vím, že ona to potřebuje, ale kdykoli jen slyším, že Terezka něco a Terezka ono, přecházím do takového zvláštního stavu, kdy mi to začíná být jedno. Sami s manželkou už nechodíme ven, protože babičky péči o Terezku nezvládají… po dvou hodinách jsou tak vyčerpané, že nám ji s díky vrací. Někdy má nekontrolovatelné záchvaty vzteku, při kterých ničí vše, co jí přijde pod ruku. Asi je to sobecké, možná jsem špatný rodič, ale takhle už dál nemůžu.

Jak rodičovskému vyhoření předejít?

Najděte si podpůrný systém

Paní na hlídání, prarodiče, tety, strýce, kamarády, kteří budou vaše dítě čas od času schopni pohlídat. A vy si budete moct vymyslet vlastní program a věnovat trochu času jen sobě. Pokud vaše rodina péči o dítě nezvládne, oslovte nějaké centrum pro děti nebo pečovatelku či chůvu.

Zaměřte se v rodičovství na pozitivní věci 

Sledujte malé pokroky vašeho dítěte nebo vás samotných v péči o něj. Najděte si něco, na co se každý den můžete těšit. Může to být společný oběd, kdy si všichni povídáte. Nebo večerní usínání, kdy víte, že děti pravidelně před osmou hodinou usnou a vy si budete moct napustit vanu a relaxovat.

Hoďte za hlavu perfekcionismus

Správní rodiče dělají tohle a tamto, dobrý rodič by šel a udělal ono. Vykašlete se na to, co by rodič měl a neměl. Vašemu dítěti je úplně jedno, jestli jsou každý měsíc umytá okna, jestli na narozeninové oslavě byla výzdoba s Krtečkem, nebo tam byl jen dort se svíčkami. Pro dítě je nejdůležitější, že jste tam vy – jeho rodiče. Dítěti prospějete mnohem víc, když budete pozitivně naladění, odpočatí a plní energie.

Místo výsledků se zaměřte na proces

Neočekávejte, že vše, co si vysníte, dopadne přesně tímto způsobem. V průběhu času si malých pokroků nemusíte vůbec všimnout. Snažte se užívat si teď a tady.

Vyhledejte pomoc odborníka

Někdy kamarádky u kafe jen kroutí hlavou nad vašimi problémy a vy se následně můžete cítit ještě hůř. Vždyť vy máte jedno dítě, vaše kamarádka má dvě a zvládá to s naprostým přehledem. Vyhoření je závažný stav, který je nutné řešit včas. Zkuste kontaktovat psychologickou pomoc ve svém okolí. Nebo oslovte někoho ze známých, u kterých víte, že vás neodmítnou.