Když máma nemiluje stejně

Podle řady psychologických výzkumů má skutečně většina rodičů své oblíbené dítě. Například studie badatelů z University of California uvádí, že přibližně 70 procent matek i otců přiznalo, že mají bližší vztah s jedním dítětem. Na základě dotazování a experimentů přitom vědci došli k závěru, že oblíbeným dítětem bylo většinou to starší, ačkoli rodiče sami to nespecifikovali.

Americký spisovatel Jeffrey Kluger ve své knize The Sibling Effect: What the Bonds Among Brothers and Sisters Reveal About Us (Sourozenecké pouto: Co o nás odhalují sesterská a bratrská pouta) píše, že podle jeho názoru má své oblíbené dítě dokonce až 95 procent rodičů… a těch zbylých pět procent lže, když říká, že oblíbence nemá. Nižší číslo ve výzkumu z roku 2005 může jen znamenat, že rodiče nechtějí své upřednostňování jednoho dítěte přiznat – a to možná ani sobě samým.

Preferování jednoho dítěte ale nemůže být bez důsledků: podle britských profesorů Davida Lawsona a Ruth Maceové, kteří zkoumali 14 000 rodin v Bristolu a jeho okolí, platí, že každý další sourozenec dostává od rodičů významně méně péče a pozornosti než dítě předchozí.

Podle evolučních psychologů má však favorizování nejstaršího potomka logické vysvětlení: do prvního dítěte rodiče investují nejvíce energie, protože to může být jejich dítě jediné, a je tedy zásadní, aby přežilo. Když mají druhé dítě, je již jasné, že jejich reprodukční schopnosti jsou v pořádku, a míra investované energie do druhého dítěte (případně i dalších dětí) je menší.

Katastrofální důsledky

Olivia Goldhill, redaktorka amerického The Telegraph, uveřejnila o tématu favorizování jednoho potomka velmi osobní a podnětný článek. Uvažuje nad evolučním vysvětlením preference prvorozence a přiznává si, že se skutečně zdá, že o své první dítě se starala mnohem více: „Nechci o sobě uvažovat jako o rodiči, který se řídí pravidlem přežití nejsilnějšího, ale důkazy jsou proti mně… vždy jsem sledovala vývoj prvního dítěte mnohem důkladněji než toho druhého.“ Album prvního dítěte bylo plné fotek, vývojové milníky pečlivě vyplněny, dítě dostávalo jen tu nejzdravější bio stravu. Druhé dítě má album skoro prázdné a dostává průměrné jídlo ze supermarketu.

I favorizované dítě to má často těžké, protože na něm spočívá nálož rodičovského očekávání.

Někteří psychologové bijí na základě všech těchto výzkumných dat i zpovědí rodičů na poplach. Upřednostňování jednoho dítěte může mít katastrofální následky pro méně oblíbené dítě. Ve výše zmíněné studii, kde se 70 procent rodičů přiznalo k favorizování jednoho dítěte, se psychologové následně ptali dětí, zda se k nim rodiče chovají jinak, a pokud ano, zda to ovlivňuje jejich pocit vlastní hodnoty.

Ukázalo se, že mladší sourozenci měli častěji pocit, že byl jejich starší sourozenec oblíbenější, a řekli také, že na základě toho mají v dospělosti menší pocit sebehodnoty. Kvůli tomu, pokračují někteří psychologové, existuje u mladších sourozenců také větší nebezpečí rozvinutí deprese, případně obranného narcismu, ve kterém se pocit méněcennosti zakryje zdánlivě nadměrným sebevědomím. Častější jsou u nich také pocity zloby nebo lítosti nad tím, že se nikdy necítili dost dobří.

Boj o oblíbenost

Je to ale opravdu takto jednoznačné? Mají téměř všichni rodiče své za každých okolností oblíbenější dítě, jen to nechtějí přiznat? A jsou mladší sourozenci odsouzeni k pocitům méněcennosti a riziku depresí? Podrobnější úvahy naznačují, že nikoli.

Například v jedné studii, která prokázala, že nefavorizované děti mají větší sklony k látkovým závislostem, také vyplynulo, že v případech, kdy jsou rodinné vztahy celkově vřelejší, se žádný rozdíl mezi dětmi v tomto ohledu neprojevil. Zdá se tedy, že nejvíce záleží na celkové rodinné atmosféře. A to, že se rodiče pečlivěji starají o své prvorozence, může být pak dáno mnohem spíše úzkostností a nejistotou než menší láskou k dalšímu dítěti.

Přednáška 24. října 2024