Když dospělé dítě řekne dost

Často se s konflikty nebo odcizením v rodině pojí smutek, zoufalství, bezmoc až deprese. Nezřídka se také dostavují pocity viny a na povrch vyplouvají vzpomínky na možná pochybení z minulosti. Uvědomění, že přicházíte o vztah se svým vlastním dítětem a nemůžete s tím nic dělat, může být opravdu zdrcující. Naštěstí existují způsoby, jak mohou rodiče pracovat s vlastními zraněními a případně po malých krůčcích i na pošramocených vztazích s dětmi.

Jaké tedy máte možnosti, pokud jste se ocitli v roli zavrženého rodiče? Abyste vůbec mohli začít pracovat na uzdravování vztahu s vaším dítětem, bude potřeba v první řadě ošetřit vás samé. Dovolte si v bezpečném prostředí vyjádřit a prožít všechny emoce, které vám nastalá situace do života přinesla – zármutek, zlost, zklamání i zoufalství, to vše je v danou chvíli normální a pochopitelné. Můžete se se svou bolestí svěřit přátelům, kterým věříte, nebo vyhledejte pomoc psychoterapeuta, který vás náročným obdobím provede a podpoří.

Je také potřeba se smířit se skutečností, že vaše dospělé dítě má svůj vlastní život a zodpovědnost za něj leží jen a pouze na něm. Má tedy právo rozhodovat sám o sobě a o tom, jak chce žít, přestože se vám jeho rozhodnutí nemusí líbit. Dospělé dítě je sice stále dítětem svých rodičů, nicméně nemá povinnost s nimi udržovat vztahy, pokud mu tato setkání přinášejí do života bolest, stres a nepohodu. Snažte se tedy ochlazení vztahu ze strany vašeho dítěte chápat jako způsob, kterým se potřebuje vypořádat s náročnými emocemi a který mu v tuto chvíli pomáhá efektivněji fungovat v jeho osobním životě.

Ačkoliv můžete zažívat pocity viny, zbytečně se nebičujte a netrýzněte myšlenkami, co vše jste mohli v minulosti udělat jinak. Jako rodiče se většinou snažíme udělat to nejlepší, co je v danou chvíli v našich silách, přičemž jsme samozřejmě omezeni dostupnými znalostmi, zkušenostmi, finančními či emocionálními zdroji.

Totožná výchova a rodičovský přístup má na každé dítě jiný dopad – co jednomu může svědčit, jinému už neprospívá. Existují rodiny, kdy kontakt přerušil jen jeden ze sourozenců, zatímco ostatní nevnímají vztahy nijak výrazně problematicky. Minulost už nezměníme, a proto je užitečnější zaměřit se na to, jaké možnosti v tuto chvíli mám, abych napravil možná pochybení, která se odehrála dřív.

Hledání cesty k sobě

Náprava narušených vztahů s dětmi bývá složitá a velmi zdlouhavá. Opřít se lze o doporučení zkušených koučů a terapeutů, kteří se ve své praxi specializují právě na podporu rodin, v nichž došlo k rozkolům a odcizení. Jednou z nich je americká psychoterapeutka Marie Morin, která svým klientům nabízí řadu doporučení, jak pracovat na postupném sblížení s dospělými dětmi.

V první řadě prozkoumejte svá očekávání a ujasněte si, jak si představujete, že bude vztah pokračovat dál. Přehnaná očekávání totiž mohou proces usmíření spíše komplikovat. Mnoho rodičů většinou předpokládá instantní zlepšení typu „promluvíme si a všechno zase bude jako dřív“.

Uzdravení narušených vztahů však může trvat celé měsíce, návrat k normálu se neodehraje na základě jednoho rozhovoru a dost možná váš vztah už nikdy nebude „jako dřív“. Z výzkumů vyplývá, že průměrná doba trvání odcizení je 4,5 roku. Obrňte se tedy trpělivostí a nenechte se odradit počátečním neúspěchem. Dejte vašemu dítěti čas, který potřebuje, aby bylo připravené odpustit a vztah obnovit.

Nerozumíte‑li tomu, proč k odcizení došlo, požádejte o vysvětlení. Dejte najevo, že máte zájem naslouchat a pochopit, co skutečně stojí za narušením vztahu. Zeptejte se, co konkrétního byste mohli udělat, abyste některé záležitosti ve vztahu napravili. A pak skutečně naslouchejte a snažte se pochopit jeho verzi příběhu, nikoliv hodnotit a vyčítat.

Připravte se na to, že v rámci práce na vašem vztahu bude potřeba převzít zodpovědnost za činy, kterými jste mohli doopravdy svému dítěti ublížit. Popřemýšlejte nad tím, jestli se vám syn či dcera opakovaně nesnažili sdělovat skutečnosti, které jste dříve třeba nemohli či nechtěli slyšet. Je něco, co syna či dceru opakovaně trápilo a vy jste tomu nevěnovali dostatečnou pozornost? Pokud se vám váš potomek svěřil, že se ho nějaká situace dotkla, pak vám zcela určitě pravdivě sděluje své pocity a není namístě je jakkoliv devalvovat.

Nestavte se do defenzivního postavení. Nesnažte se za každou cenu obhajovat a vysvětlovat, jak dobře jste to s ním mysleli, že jsou jeho vzpomínky mylné nebo zkreslené. Nenuťte potomka přijmout váš úhel pohledu, vaši verzi toho, co se odehrálo. Uznejte jeho právo prožívat jakékoliv emoce a přijměte zodpovědnost za tu část situace, která vám náleží. „Neměl/a jsem tušení, že to na tebe zapůsobilo takto. Jsem rád/a, že mi to říkáš. Omlouvám se, jestli jsem ti ublížil/a.“ To jsou slova zrcadlící opravdové naslouchání a napojení.

Je‑li náprava vztahu přáním obou stran, můžete využít služeb mediace či rodinné terapie. Mediace pomáhá nalézt řešení konkrétních problémů, které je přijatelné pro všechny zúčastněné. Rodinná terapie se zaměřuje na odhalování a napravování nefunkčních rodinných vzorců a uzdravování vztahů prostřednictvím změn v komunikaci a interakci mezi jednotlivými členy.

Zaměřte se na sebepéči, která pro vás bude útěchou a bezpečnou rutinou v těžkých chvílích. Můžete vyzkoušet nejrůznější meditační techniky, afirmace či relaxace. Vyhledat lze také psychoterapeutickou pomoc. Vedle tolik potřebné podpory a přijetí vám může psychoterapie nabídnout také prostor pro otevření vlastních zranění z minulosti. Řada rodinných a vztahových problémů může mít kořeny ve vlastních nezpracovaných zážitcích, které lze ošetřit i zpětně.

Vztahy se proměňují v průběhu celého života. Někdy se naše cesty s lidmi, kteří nám byli blízcí, rozcházejí, abychom se třeba po letech mohli jako dospělejší a vyzrálejší bytosti opět setkat. Na pokažené vztahy tedy nemusíme rovnou zanevřít. Můžeme si dopřát čas a prostor, které nám pomohou nalézt ta správná řešení, přestože je teď ještě nevidíme.