Kdy a jak s pravdou ven
Už čtyřletí chápou, že je nesmysl, aby miminko nosilo dárky. Jenže Ježíšek není obyčejné miminko.
V rámci své diplomové práce jsem se před lety ptala respondentů mimo jiné na to, dokdy věřili, že vánoční dárky nosí Ježíšek. Nejčastěji odpovídali, že na Ježíška věřili do šesti, případně sedmi let. Zajímavé ovšem bylo to, že ti, kteří přestali věřit dříve, případně nevěřili nikdy, se na své rodiče často zlobili, vyčítali jim, že jim víru v Ježíška nedopřáli. Přišli si o něco ošizeni. A tak jsem se rozhodla, že svým dětem Ježíška dopřeju. Píšeme mu dopisy a těšíme se, co nám asi přinese. Uvažujeme, jestli jsme byli hodní.
Jenže letos zkraje podzimu mě má předškolačka zničehonic zaskočila otázkou: „Maminko, existuje Ježíšek?“ V hlavě mi šrotuje: Jak odpovědět? Nechci jí víru v Ježíška předčasně vzít, ale taky nechci lhát. Jenže bych neměla ani dlouho přemýšlet a už tím zasévat pochyby…
- „Někteří lidé si myslí, že ano, jiní, že ne.“ (Bruslím z toho stylem chytré horákyně.)
- „A co si myslíš ty?“ reaguje dcerka. (To se dalo čekat – ta horákyně zas tak chytrá nebyla.)
- „Záleží, Doubravko, jak se to vezme: Pokud myslíš Ježíška z masa a kostí, tak v takového nevěřím. Ale pokud bychom uvažovali Ježíška jako kulturní fenomén, tak ten existuje docela určitě.“
Teď to zase šrotuje v hlavičce dcerky, manžel se usmívá pod vousy a tříletý syn, který naši diskusi pozorně poslouchal, opakuje se smíchem: „Fenomén!“ jako by to bylo to nejvtipnější slovo pod sluncem.
Když dětem něco vysvětluju, používám výrazů pokud možno známých, mluvím srozumitelně a úměrně jejich věku. Tentokrát jsem se ale s úlevou uchýlila k abstraktnímu vyjádření. Neznámé pojmy (pro tentokrát) Ježíška zachránily.
Jak to, že umí číst?
Rodiče předškoláků a mladších školáků se mě občas ptají, kdy dětem říct o Ježíškovi pravdu. Z jedné strany nechtějí dítěti prozradit, že „Ježíšek neexistuje“ – aby to pro ně nebyl šok, aby nebylo smutné. Jenže z druhé se zase bojí, že když mu to včas neřeknou, a dítě někde zjistí, že mu vlastně „lhali“ – přestane jim věřit.
Už čtyřleté děti se ptají: „Jak to Ježíšek dělá? Má nějaké sáňky? Nebo křídla? – Jak to všechno stihne? – Kde bere peníze? – A jak to, že umí číst, když je miminko?“… Pokud se nám nechce ještě přiznat, že Ježíšek neexistuje a že dárky kupujeme a dáváme my, můžeme zahalit Ježíška do roušky tajemství: „To nikdo neví.“
Zajímavé bývá zareagovat otázkou: „A co si myslíš ty?“ Děti se pak většinou zasní a jejich představy bývají tak naivně krásné, že na ně můžeme vzpomínat ještě v době, kdy budou dávno dospělé.
Když uvažujeme, jak odpovědět, zvažujeme mi jiného povahu dítěte. Některé děti mají tajemství rády, jiné znejisťuje. Některé jsou řekněme techničtější, jiné mají rozvinutější magické myšlení (a nemá to co dělat s inteligencí). Některé děti tak nemají problém ani s tím, když vidí rodiče dárky balit. Takové děti klidně do osmi let na Ježíška věří a i poté si na něj rády hrají. A jiné děti už coby čtyřleté prostě prohlásí: „Miminko nemůže nic nosit, dárky dáváte vy.“ V takovém případě nám nezbývá než přijmout, že k nám Ježíšek chodit nebude.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..