Kdo vás vnitřně ovládá

V naší mysli přebývá více různých „osob“ a hlasů. Tyto osobnosti jsme si nevědomě zvnitřnili v dětství na základě toho, jak na nás naši rodiče a jiní blízcí reagovali. Představme si třeba situaci, že se s vámi rozešel partner. Pokud se vám okamžitě začnou objevovat myšlenky typu zase jsi to pokazila, tohle jsi neměla říkat, v tomhle jsi byla moc náročná, můžeš za to ty, mohla jsi být lepší, ozývá se váš vnitřní obviňovač. Mezi další časté role patří vnitřní kritik, tyran, věznitel, znejisťovač, útočník, pochybovač a další.

Pod každým z nich si můžeme představit konkrétní myšlenky v naší hlavě. Často jich na nás skrze myšlenky mluví několik najednou a právě to nám komplikuje snahu se sebevědomě a zdravě zachovat či rozhodnout. Vnitřní kritik svého nositele neustále kritizuje. Obviňovač se vám snaží podsouvat zodpovědnost za situaci a vinit nás z nezdarů. Zpochybňovač ve vás nevěří a podkopává vaše sebevědomí, neustále vás znejisťuje a nutí vám myšlenku, že jste neschopní. Vnitřní tyran vás zase může ponižovat a nadávat vám.

Život s nepřítelem

Čím hlubší zranění si člověk v sobě nese a čím nižší má sebevědomí, tím silnější a náročnější tyto vnitřní osobnosti jsou. Například jedna z mých klientek, která se nemohla dostat z kolotoče výkonu a tlaku na sebe, si v terapii pojmenovala, že výkon vidí vnitřně jako maratonce a trenéra, který ji neustále honí a nenechá ji odpočinout.

Všechny tyto negativní role se mohou ve vaší hlavě objevovat i několikrát za den. Jak má pak vypadat vaše sebevědomí, když se pravidelně zabýváte myšlenkou typu nezvládla jsi to, jsi k ničemu, můžeš za to ty nebo nesmíš udělat chybu…

Zamyslete se také, jestli se ve vašich myšlenkách objevuje i nějaká pozitivní persona, která vás podporuje, stojí za vámi, bere vás takové, jací jste, které připadáte zajímaví, která vás motivuje. Pokud se v naší hlavě objevuje nejčastěji vnitřní kritik, obviňovatel nebo jiná negativní osoba, často tam úplně chybí nebo je zcela minimální role pozitivní persony.

Pokud se chcete vnitřního kritika zbavit, musíte si paradoxně nejdříve položit otázku, proč ho posloucháte. Budete se možná divit, ale kdykoli klientovi nabídnu, že se může svého kritika zcela zbavit, zalekne se, že by bez něj nebyl k ničemu – byl by například líný, neschopný, nemotivovaný, ničeho by nedosáhl. Přestože v reálném světě člověk na svého vnitřního kritika nadává a špatně se mu s ním žije, ve svém nitru má často pocit, že ho potřebuje.

Zdrojem těchto negativních person jsou často rodiče. Pokud rodič v našich slabých chvílích v dětství používal kritiku, obviňování nebo výčitky, dítě si takový postoj k sobě zvnitřní a v dospělosti ho poté na sebe dál uplatňuje. Už k tomu nepotřebuje venkovní kritiky – v podobné situaci se takto člověk k sobě chová sám. Přesto, že se mu to nikdy nelíbilo a že i v dospělosti si na rodiče stěžoval. Překvapením poté pro klienty může být, že si stěžují na rodiče, ale sami na sebe tento mechanismus používají běžně také.

Setkání s vnitřní osobou

Pokud se tedy chceme vnitřní ho kritika zbavit, potřebujeme mu přestat věřit, že nás kritizuje pro naše dobro. Protože takový rodič nám namluvil, že jeho kritika je pro nás ve skutečnosti dobrá. Že to dělá pro nás. Dítě a později dospělý věří, že bez kritiky by nebyl tím správným člověkem. Stejně tak si u svého pochybovače nebo obviňovače položte otázku, proč mu věříte.

Abyste tyto myšlenky lépe oddělili od sebe, zkuste si je představit jako osobu. Například si říkáte, že za všechno můžete, že jste se mohli zachovat lépe, že jste něco neměli dělat… Představte si, jak by vypadal člověk, který tohle říká. Byl by to muž, nebo žena? Byl by starý, nebo mladý? Představte si, jaký má k vám tato osoba vztah a jak se vy vztahujete k ní. Jak se spolu cítíte?

Pokaždé, když se vám dané myšlenky znovu objeví v hlavě, můžete si je představovat už jako tuto osobu. Můžete s ní dokonce vést vnitřní monolog ve smyslu děkuju, žes mi přišel pomoct, ale já to chci zkusit bez tebe, už mi v životě nesloužíš dobře. Projděte v duchu všechny svoje negativní role, všechny si je představte jako osoby a u každé si položte otázku, co na nich vidíte dobrého? Obvykle neděláme a neposloucháme nic, o čem si ve skutečnosti nemyslíme, že je pro nás alespoň trochu dobré.

Posledním úkolem je představa pozitivní persony. Může to být třeba vřelá matka nebo někdo odolný a silný, který by všechny tyto negativní osobnosti zvládl řídit. Musí mít dostatečnou sílu, aby jim dokázal ve slabých chvílích a krizových situacích odolat. Tyto pozitivní role jsou většinou složené z toho, co nám u rodičů chybělo. V krizových situacích se tedy může objevovat spíš návyk od reálné maminky, která nedokázala podpořit, místo aby se objevila přijímající a objímající matka.

Nová persona však vůbec nemusí mít podobu rodiče – může to být třeba silná empatická žena nebo vřelý, pozitivní a odvážný muž. Představte si tuto personu do detailů a zkuste s ní komunikovat. Tento obraz si můžete několikrát denně připomínat. Bude pak pro vás snazší vybavit si ho ve chvíli, kdy bude jeho pomoc potřeba nejvíc.