Kde končí nemoc a začíná člověk
Vědomá přítomnost v našem vlastním kolapsu je tou největší životní zkouškou, ve které nám nikdo nemůže pomoci.
Vzpurná, odloučená od reality, nemotorná, odvrácená do sebe, uštěpačná, cynická… Seznamte se s Deborou, nebo spíše s jejími symptomy. Deb je jednou z oddělení agresivních pacientek v psychiatrické léčebně. Její šílenství prorůstá do dvou světů.
V prvním světě je dcerou a šestnáctiletou dívkou. V druhém světě žijí bohové, čas zde plyne jinak a hovoří se nelidskou řečí. Zde je Debora jednou z nich, může létat, tančit i nekonečně padat do dalších úrovní.
Tento druhý svět je stejně skutečný a potřebný jako její dýchání, navíc má systém, má řád a poskytuje bezpečí. Je to místo, kde může necítit, kde se může schovat, když je příliš těžké snášet realitu.
Kniha Joanne Greenbergové Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem je příběh inspirovaný autorčinými zkušenostmi z dětství. Schizofrenní svět v hlavě šestnáctileté dívky je skutečný, až z toho mrazí.
Zavření a ti venku
Duševně nemocní mají silně vyvinutou schopnost vycítit slabá místa a trefovat se do nich s tou největší přesností a hloubkou. Vyzařuje z nich přesvědčení, že mají nejen právo, spíše jakousi morální povinnost strhávat naše strupy. Nenávidí pokrytectví toho, že naše rány jsou schované a naše lži funkční.
My stále máme kam uniknout, zatímco jejich obranné mechanismy se už zhroutily a útočí proti nim. Protože tento svět bolesti je jim vlastní, umí v druhých najít skryté to, čemu oni sami v sobě musí čelit den za dnem.
Deb se postupně učí, že utrpení není jen výsadou pacientek z psychiatrické léčebny. Bolest je stejně tak přítomna v reálném světě, od něhož utíká, jako v ní samotné. Křivdu, smutek, bolest, nenávist a zlobu v sobě nosí i ti „zdraví“, o které se nikdo nestará, byť by možná o pomoc nebo přinejmenším pozornost vůči svým symptomům stáli.
Přestává věřit, že jen ona trpí nelidskou zimou, která odolává změnám ročních období a kterou nezahřeje žádná deka. Už neútočí na personál a pomalu připouští, že bláznovství je mezi námi více, než by se vešlo do všech ústavů světa. Rozdíl mezi zavřenými a těmi (námi) tam venku se stírá.
Čím více se Debora noří do své nemoci, tím blíže se dostává ke zdroji vší té zkázy – k sobě samé. A tak navzdory zhoršujícím se symptomům, které jsou místy horší než smrt, navzdory tomu, že je čím dál více nezvladatelná, se dotýká podstaty, před kterou ji nemoc chránila. Zjišťuje, že síla, která ji ničí, patří jí, ne bohům její mysli, ne jejím rodičům, ne lékařům, jí samotné.
Odhalená zranitelnost
Přednáška 19. listopadu 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..