Jste dost dobří

Co víc, zmíněné pocity nás mohou dostihnout i v knihkupectvích nebo v psychologických článcích. Je snadné podlehnout dojmu, že je na vás něco špatného nebo nedostatečného. A že se sebou nutně musíte něco dělat. Teď a neustále.

„Když si čtu diagnostický manuál, vidím se v každé druhé diagnóze,“ vystihl nedávno spolužák běžný pocit při načítání učebnic. Nejen studentům psychologie se občas může zdát, že trpí snad všemi myslitelnými psychickými hendikepy. Je jasné, že to jen těžko může odpovídat realitě. Ale podlehnout dojmu, že nám něco je, je opravdu snadné.

Jsme nedostateční a nezdraví?

Socioložka Eva Illouz v knize Saving the Modern Soul popisuje, jak silný vliv může mít psychologie a její teorie na vnímání a vyprávění našich životů. Bere si za příklad humanistického psychologa Abrahama Maslowa. Ten svou teorii o lidské podstatě definuje pomocí uspokojování niterně lidských potřeb. Po ukojení těch základních podle něj nastupuje potřeba takzvané sebe‑aktualizace, osobního růstu. Zároveň ale popisuje, že „reálného“ sebenaplnění dosahuje jen hrstka lidí, a míní, že je to škoda.

Maslow se domnívá, že máme svobodnou vůli. Za své skutky tedy zodpovídáme my sami a zodpovědnost neseme také za neustálé naplňování svého potenciálu. V jedné ze svých knih dokonce hovoří o tom, že synonymem pro sebe‑aktualizaci by mohlo být například slovo zdraví. Prakticky tak říká, že když zrovna nerosteme, jsme vlastně nezdraví.

Jako první z nás nezdravé a neurotické osoby učinil už Sigmund Freud, pokračuje Eva Illouz. Zejména kvůli vlivu jeho teorií jsme přesvědčeni, že naše problémy mají příčinu v dětství a v minulosti. Této myšlenky se chytili autoři svépomocných knížek, jaké vídáme na pultech i dnes.

Někteří z nich dovozují, že jelikož v dětství jsme nenesli zodpovědnost za svůj růst a minulost změnit nelze, za své nedostatky a problémy vlastně nemůžeme. Neseme však zodpovědnost za to, jak s nimi naložíme v současnosti. K čemuž nám nabízí návody, jak se se zmíněnými nedostatky a problémy vypořádat „jednoduchým“ a „přímočarým“ způsobem.

Pojď, pomůžu ti

Knihy svépomocného formátu často stojí na příběhu lidí, kteří se určitým způsobem změnili, a to „z horšího k lepšímu“. Vezměme si za příklad zcela smyšleného Karla. Karel zažil během dospívání ponížení. Zesměšnil se před svými kamarády, když velmi nemotorně vyjádřil lásku dívce, která se mu už dlouho líbila. Po této nemilé události si přiznal, že bude ve vztazích zřejmě navždycky neschopný.

Dal se na cestu dřiny a samostatnosti. Zařekl se, že v životě si se vším vystačí sám. Do svých pětadvaceti ani žádnou ženu nepolíbil. Karel ale nenapsal knihu proto, aby se vám pochlubil svými nezdary v lásce. Nyní totiž má dvě děti s Miss World. A vy je můžete mít taky – díky radám, které pro vás Karel v knize sepsal.

Příběh je samozřejmě nadsázkou, dobře ale ilustruje poselství, které nám knihy podobného formátu zvěstují:

• Karel popisuje svůj předchozí život jako nedostatečný, špatný.
• Nyní má život, který si vysnil.
• Karel měl své chyby. Pracoval na sobě a „něco“ s nimi udělal (to něco vám odhalí ve své knize).
• A když mohl Karel, můžu i já!

Díky podobným příběhům snadno nabudeme dojmu, že svůj osud máme zcela ve vlastních rukou a je jen na nás, jak s ním naložíme. V životě přitom máme stále dost problémů a nedostatků, s nimiž můžeme něco udělat.

Jak už jsem zmínil, najít na sobě nějaký problém, nedostatek či snad nemoc je nakonec velmi jednoduché. Stačí otevřít učebnici klinické psychologie a začíst se. Projít knihkupectví a porozhlédnout se v sekci „pomoz si sám“. Nebo si projet feed na sociálních sítích. Jakékoliv osobní deficity mají přitom sílu nás ubíjet, znepokojovat nebo osobně degradovat.

Růst nemá strop

Nezdraví (tedy vlastně nemoc) a pocit nedostatečnosti jsou samozřejmě dvě docela odlišné věci. Přesto je někteří autoři prakticky ztotožňují. Autoritativní psychologické teorie nám mnohdy podsouvají, že skutečně jsme nezdraví nebo nedostateční. Úskalí Maslowovy teorie tkví v tom, že plně sebe‑aktualizovaný člověk reálně vůbec nemusí existovat.

Když si pozorně prohlédnete posty těch šťastných a úspěšných lidí na sociálních sítích, zjistíte, že potřeba růstu nemá strop. A jak píše i Maslow: naše hodnoty, postoje a směřování se neustále mění. V důsledku toho se mění také kurz našeho dalšího růstu (naplňování vlastního potenciálu). Dorůst a dospět po psychologické stránce tak prakticky vůbec nemusí být možné. Kolo nedostatečnosti se roztáčí znovu a znovu dokola.

Navíc možnosti každého z nás jsou různě omezené. Naneštěstí právě nerespektování vlastních hranic a neustálá potřeba překonávat se jsou jakýmsi krédem doby – spíše než přijetí vlastních limitů, pokora a přizpůsobení se situaci.

I podle Evy Illouz se schopnost změnit se a jít do sebe stala vysoce ceněnou morální hodnotou. Neměnit se je pak touto optikou vlastně nemorální. Různé příspěvky na sociálních sítích, mnohé svépomocné knihy, a dokonce některé psychologické teorie nám tedy různými způsoby podprahově sdělují to samé – že se sebou můžeme a měli bychom něco dělat. Že se můžeme změnit, že bychom měli růst.

Přijměte se tak, jak jste

Rozhodně čtenáře od růstu v té či oné oblasti nechci odrazovat. Potřeba stávat se lepším člověkem je totiž do určité míry přirozená, v tom s Maslowem asi nikdo nebudeme polemizovat. Chci jen sebe i vás přivést k zamyšlení, čím růst vůbec je a jaké má důsledky pro ty, kteří si ho „nechávají přerůst přes hlavu“. Nerůst je přece docela v pořádku.

Paradoxně to možná vyplývá z leckteré teorie změny. Chceme‑li se změnit, musíme si nejprve připustit, jací jsme nyní. Psychologové s výcvikem v gestalt psychoterapii tomu přiléhavě říkají paradoxní teorie změny. Uvědomění a kontakt jsou prostředky, díky kterým se můžeme rozvíjet.

Když se snažíme porozumět sami sobě, uvědomíme si některé dosud přehlížené potřeby a aspekty naší osobnosti. A teprve tehdy se můžeme začít měnit tím směrem, kterým zamýšlíme. Změna po přijetí sebe takového, jaký jsem, přichází v podstatě sama. Co to v kontextu tohoto článku znamená? Dokážete‑li se přijmout, rázem začnete být dostateční. A to pro sebe.

Přijetí sebe sama nás pak může alespoň zčásti imunizovat proti tlaku na změnu zvenčí. A vybaví nás porozuměním, kterým zaděláme na změnu zevnitř. Takový přístup nakonec zapadá i do Maslowova pojetí sebe‑aktualizace. Právě podle něj jsou „nezdraví“ ti lidé, kteří jako by nebyli sami sebou. Jen mi dovolte jednu velkou opravu – ať jste, jací chcete, nejste nezdraví ani nedostateční.