Jsem nejhorší

Nevěřte všemu, co vaše hlava říká

Pokud celý život bojujete se svým sebevědomím, už jste pravděpodobně slyšeli spoustu různých pomůcek, teorií, návodů a nápadů, jak své sebevědomí zvýšit. Proto vám dnes nabídnu něco jiného. Zkuste prostě přestat tak silně věřit své hlavě a myšlenkám v ní. Smiřte se s tím, že vám lže a vytváří ve vás nějaký dojem o sobě nebo situaci, který ale není reálný.

Zrádné je to, že když si neustále opakujete jednu myšlenku (třeba, že jste ve všem nejhorší), upevňujete si spoje v mozku, které za onou myšlenkou stojí, a ona pak vyskakuje snadněji a snadněji. Náš mozek je ale naštěstí plastický, a tak můžete tyto spoje s větším či menším úsilím měnit celý život.

Svět není černobílý

Důležité je totiž také to, jak jsme na sebe hrdí a jak umíme ocenit své úspěchy. Stejně jako někdo zhodnotí modré tričko ve výloze jako krásné a někdo zase řekne, že je to vrchol nevkusu, lišíme se i v tom, jak vnímáme a zpracováváme svoje úspěchy.

Někdo je na sebe pyšný už jen proto, že dokázal vstát z postele a vyluštil správně sudoku. Někdo se neocení ani v případě, že na mateřské dokáže vystudovat vysokou školu. Někteří jsme na sebe přísnější a jiní jsme zase velmi jemní v hodnocení sebe sama. Pokud se tedy potýkáte s pocitem, že nemáte nic, co by se vám v životě dařilo, možná je na čase přehodnotit svá očekávání a standardy.

Nebojte se posadit a začít psát. Napište si, co jsou podle vás úspěchy, za které by na sebe mohl být člověk hrdý. Je to vysoká škola? Jsou to spokojené děti? Funkční manželství? Vysoký plat? Příjemné bydlení? Dovednost uvařit prima večeři, i když mi za zády běhají dvě malé děti? Sebeláska? Nebo co?

Každý budeme mít takový seznam jiný, a pokud na svém sebevědomí pracujeme sami se sebou a nemáme nikoho, kdo by to s námi probral, těžko se nahlíží na to, jestli jsme na sebe moc přísní, či ne. Ale i tak to zkuste. Podívejte se na váš seznam úspěchů, které jsou důvodem k sebelásce, a zvažte, jestli by se nedalo někde ubrat.

Abyste měli inspiraci pro vaši domácí práci, prozradím vám, že můj seznam by zahrnoval třeba úspěchy práci, vystudování VŠ, ale i mnohem jemnější věci: například že jsem vyšla schody, místo abych jela výtahem, že jsem si uvařila dobrou večeři nebo zašla na nákup, že jsem ráno vstala z postele, i když se mi fakt vůbec nechtělo, nebo že jsem pěkně vyřešila konfliktní situaci s někým z mého okolí.

Teď se na seznam podívejte ještě jednou a zkuste najít něco, co splňujete i vy. To si napište na zrcadlo, ledničku nebo na jiné viditelné místo a intenzivně si to připomínejte. Je to možná klišé, ale pozitivní afirmace, tedy pravidelné připomínání si dobrých věcí, opravdu fungují. Často máme tendenci si našeho úspěchu nevážit a po čase na něj zapomenout. Když si ho vyvěsíte někam, kde ho budete mít pořád na očích, pomůže vám to.

Sebehodnocení je naučené

A stejně jako se můžeme naučit jezdit na kole, tak se učíme, co si máme o sobě myslet. To ale neznamená, že nemůžeme svoje dovednosti zdokonalovat a pracovat na nich. Cokoli je naučené, dá se přeučit. Jen si uvědomte, že jste třeba čtyřicet let pracovali na tom, abyste se na sebe dívali vždy přes černé brýle. Bude to trvat dlouho, možná i několik let, než se na sebe naučíte dívat přes brýle barevnější. To ale neznamená, že to nejde.

Doporučuji si poctivě monitorovat své úspěchy a pokroky. Pravidelně si zapisujte, kde se na škále sebevědomí vidíte a jestli se něco ve vás mění. Zapisujte si i okamžiky, kdy jste se cítili sebevědomě a kdy jste na sebe byli hrdí. Takový pozitivní deník může opravdu pomoci ukázat vám, že děláte pokroky a že jste čím dál sebevědomější.

Každý večer si také zapište tři věci, které vám udělaly radost nebo za které jste na sebe pyšní. Je jasné, že se nám nepovede každý den vystudovat vysokou školu. Přerámování, co je pro vás úspěch, způsobí, že se na svět začnete dívat jinak. Zdánlivá drobnost, jakou jste dřív přešli, pro vás najednou bude důvodem ke spokojenosti.

Podporující okolí

Když máme hodně nízké sebevědomí, často se na nás nalepí lidé, kteří v nás tento pocit posilují – nebo si je na sebe navážeme sami. Všímejte si, jaké pocity ve vás lidé ve vašem okolí vyvolávají. Oceňují vás? Chválí? Nebo vás spíš zraňují a podkopávají vaši sebedůvěru? Uvědomění, že jsme obklopení lidmi, kteří nám znemožňují růst, často velmi bolí. Obzvlášť, když jsou s námi už roky nebo s nimi třeba máme nějaké silné závazky, jako např. děti.

První krok ke změně je uvědomění. Nebojte, není hned nutné manžela (nebo dalšího člověka, který vás v tomto kontextu napadne) vyměnit za jiného. Ba naopak. Možná si ani on sám neuvědomuje, že vás jeho výroky zraňují. Možná i z něj mluví jeho vlastní nízké sebevědomí. Zkuste s ním toto téma otevřít. Zkuste pojmenovat, co se vám děje, co ve vás jeho výroky a chování vyvolávají.

Vyberte vhodný čas a místo, kdy nebude ani jeden z vás ve stresu nebo pod tlakem. Vyjádřete se jasně, konkrétně a bez urážek nebo nějakého osočování. Například místo vždycky mě zraníš můžete říci: „Včera mě zranila tvoje poznámka.“ Obecně mluvte o tom, jak vy se cítíte, jaké vy máte emoce (takzvané já‑výroky).

Zároveň aktivně naslouchejte svému partnerovi a nechte si vysvětlit jeho verzi příběhu. Změny v dlouholetých vztazích jsou náročné, obzvlášť když jste oba zvyklí na nějaký typ chování a „najednou“ to chcete dělat jinak. Ale evzdávejte se. Žít vedle někoho, komu se nemůžete svěřit a kdo vás zraňuje, není dlouhodobě únosné. Držím vám palce, ať vaše sebevědomí kvete.