Ještě něco jiného, …
Každá univerzální teorie je krásná. Do doby, než najdete jinou.
Pamatuji si živě pocit nadšeného osvícení, když jsem kdesi poprvé narazila na jednu moudrou a obecně aplikovatelnou úvahu. Postavila jsem na ní později svou vlastní hypotézu, nazvěme si ji pracovně „pravidlo nepoužívané polévkové mísy“.
To máte doma polévkovou mísu. Krásnou, zdobenou, porcelánovou, starožitný kousek po babičce. Nebo nekřesťansky drahou, minimalisticky moderní, koupenou ve značkovém designovém obchodě. Anebo sklenice na víno z tenoučkého křišťálového skla. Anebo jídelní servis.
Cokoli, co je příliš cenné na to, aby to bylo běžně používáno – a tak je to bezpečně uskladněno a odsouzeno k čekání na speciální příležitost, kdy to bude moci být použito. Třeba o Vánocích. Pro všední dny je té mísy (sklenic na víno, jídelního servisu) škoda. Mohly by se rozbít, nakřápnout, mohlo by se z nich oloupat zlacení a nedočkaly by se jednou za čas svého velkého dne, kdy budou použity se vší pompou.
A tak čekají a šetří se. Ve vitríně, v hloubi skříňky, na polici v komoře… A my si polévku nakládáme do talířů přímo z hrnce a ranní kofein pijeme ze šálku bez podšálku, případně i bez ouška, nebo z reklamního hrnku od dealera kávovarů.
Moudré myšlenky jsou spíše jen čárkami v souvětí o hledání pravdy, začínajícím narozením a končícím smrtí člověka.
Proč vlastně? Proč to děláme? Na co čekáme, my a naše designové mísy a kávové hrníčky a stříbrné lžičky a křišťálové skleničky na ultratenkých stopkách? Na jakou událost je odkládáme? Jaká příležitost je významnější než třeba právě ten dnešní, obyčejně neobyčejný den? Musíme onemocnět potenciálně nevyléčitelnou nemocí, musíme mít dny sečtené, abychom pochopili, že právě dnes je svátek? Že právě dnes je důvod k oslavě? Nejlepší příležitost k použití babiččiny mísy na polévku, stříbrné cukřenky a vůbec toho nejdražšího, co máme?
Dneska je ten den
Krásné a významné zjištění. Jak říkám, bylo to pro mne tehdy takové malé osvícení, tato velká pravda o lidské pošetilosti. Jeden z momentů, které mění pohled na svět. Jenže v historii lidského umu zatím žádná velká myšlenka nebyla a nejspíš ani nebude konečným vysvětlením všeho. Žádný chytrý závěr neposkytl věčně a obecně platnou pravdu a doživotní návod na žití. Žádné moudro nebylo tečkou za lidským poznáním. Moudré myšlenky jsou spíše jen čárkami v souvětí o hledání pravdy, začínajícím narozením a končícím smrtí člověka.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..