Jazyky jako doping pro mozek

Kolem druhého roku používá dítě jednoduché věty, za další rok to jsou již souvětí. Před vstupem do školy (mozek ještě negeneruje EEG alfa aktivitu jako základní – viz první rámeček) již používá řeč zcela plynule a cílevědomě. A jak říkají cynici, toto šestileté úsilí člověka, který se naučil mluvit, je odměněno tím, že po zbytek života na něj všichni řvou, aby mlčel.

Jsou takoví a takové, co v tomto věku už zvládají dva jazyky: svůj mateřský a k tomu nějaký další, který má jiná slova, jinou gramatiku, jinou stavbu vět. Říkáme jim bilingvisté. Za dvojjazyčnost děti často vděčí tomu, že vyrůstají s rodiči dvou národností.

Výhoda do života

Dlouho panovala nejistota, zda je taková znalost pro dítě užitečná, nebo zda mu dělá v hlavičce jenom větší zmatek, zejména v době, kdy si gramatiku včetně výjimek teprve ujasňuje. Dnešní názory se kloní k první alternativě.

Mozek předškoláka

Mozek projde prvním významnějším obdobím dozrávání kolem šestého roku věku, kdy na EEG už zachytíme „dospělý“ typ elektrické aktivity, což je v relaxovaném stavu alfa o frekvenci 10 Hz.

Všechny dosud provedené psychologické a neuropsychické testy prozatím ukazují na výhodu bilingválních dětí ve srovnání s dětmi monolingválními, tedy těmi, co mluví jen jednou řečí. Nejvýznamnější badatelka v této oblasti, kanadská profesorka Ellen Bialystoková, uvádí tento příklad:

Předložíme‑li dětem nesmyslnou větu, například „Jablka rostou na nose“ a zeptáme se jich, zda je gramaticky správná, monolingvální dítě odpoví, že je to nesmysl, zatímco bilingvální dítě řekne, že to je sice praštěné, ale gramaticky správné.

U bilingválních dětí se výrazně zrychluje čtení podobných slov („cognates“) v rodném jazyce: například holandské dítě přečte rychleji holandské schip, pokud už také zná anglické ship, než když anglické slovo nezná.

Bilingvální děti jsou kreativnější

Bilingvální prostředí ale významně zlepšuje kognitivní funkce již v preverbálním stadiu dětského vývoje, tedy předtím, než se naučí mluvit. Prokazuje to italská studie provedená na sedmiměsíčních dětech:

• Děti se dívaly na obrazovku, netušily pochopitelně, že jsou předmětem pokusu.
• Zazvonil zvoneček a na levé části obrazovky se objevila oblíbená tvář – maminčina.
• Zazvonil zvoneček o kvartu vyšším tónem a tvář se objevila na pravé straně.
• Po nácviku dítě „ví“, že napřed je zvuk, a pak se zjeví obrázek.
• Bilingvové dokázali odlišit jeden zvuk od druhého a natáčeli kukadla tam, kde očekávali, že se objeví tvář maminky.
• Monolingvové ji hledali stále vlevo.

Zajímavým způsobem se aktivuje také kreativita a vlastnost označovaná jako „kognitivní flexibilita“. Čtyřleté až pětileté děti měly nakreslit dům nebo květinu, které neexistují, což byl výzkumný úkol dosud zadávaný dětem sedmiletým a starším.

Bilingvální děti, například s žirafí kytkou a křeslovým domem, opět zvítězily na celé čáře. Stejně jako v jemných konverzačních nuancích, kde měly tří až šestileté děti ze stejného sociálního prostředí určit, zda je předložená věta dostatečně informativní, zda je pravdivá, postihující téma, společensky přijatelná a zda neobsahuje něco navíc.

Dobrá zpráva

Přednáška 19. listopadu 2024