Jarní deprese

O zimním blues jsme psali už dřív v článku o cykličnosti naší psychiky. Má se za to, že zimní deprese (která je mezi těmi sezónními nejčastější) souvisí s nedostatkem slunce a tím pádem se zvýšenou tvorbou hormonu melatoninu, což vede k větší únavě a nedostatku energie. Současně ubývá serotoninu, který vzniká poté, co se vystavíme dennímu světlu. Melancholické stavy v zimě tak nejsou ničím, co by nedávalo smysl.

Nedávno nám ale přišel do redakce dotaz čtenářky Lucie, která nás správně upozorňuje, že to není jediná varianta sezónních zhoršení nálad: „Pozoruji na sobě každý rok během jara / léta, že cítím lehký neklid, a vždy to cítím, když začíná svítit sluníčko. Výrazně lepší náladu mám během zimy a podzimu. Nyní jsem s tím smířená, nacítila jsem se na jarní období a beru to jako jeho součást, ale zajímalo by mě, zda to psychologie nějak zkoumá, nebo jestli je to výjimečná záležitost.“

Desetina sezónních depresí funguje „obráceně“

Pojďme si nejdřív připomenout, co to vlastně je sezónní deprese. Její symptomy jsou jednoduše symptomy deprese jako takové. Mohou zahrnovat třeba…

• vytrvale špatnou náladu, pocity marnosti nebo bezmoci
• pokles zájmu o věci, které vás normálně baví
• neschopnost soustředit se
• nedostatek energie a motivace k běžnému životu a každodenním úkolům
• nespavost nebo jiné potíže se spánkem
• změny v chuti k jídlu, změny v tělesné hmotnosti
• podrážděnost, vztek, výbuchy emocí
• nebo i úvahy o smrti či sebevraždě

Rozdíl oproti nesezónní depresi je ten, že se v přicházení a odcházení těchto symptomů dá vyčíst vzorec. Nastupují a trvají v podobnou dobu v roce a se změnou sezóny zase samy odejdou. Ne každý rok musí samozřejmě přijít v plné síle – někdy jen cítíme, že na nás deprese zase „leze“ nebo prostě prožíváme zhoršení nálady.

Zatímco za nejnáročnější měsíc z pracovního hlediska je považován prosinec a za depresivní měsíce především ty temné zimní, nejvíce sebevražd páchají lidé v dubnu a květnu. Jedna z úvah, proč tomu tak je, vzpomíná někdy naprosto paradoxní efekt antidepresiv. Deprese ve své těžké podobě sebere člověku sílu a energii naprosto na cokoliv. A dokonce i na naplánování a spáchání sebevraždy nějakou energii potřebujete. Je to samozřejmě velmi zřídkavá a tragická událost, ale může se stát, že člověk, kterému zabrala antidepresiva – anebo byl celou zimu v depresi, nabere s příchodem jara a sluníčka přece jen malou trochu energie. A využije ji tímto zoufalým způsobem.

Když budete hledat v anglických zdrojích, brzy narazíte na termín SAD neboli seasonal affective disorder (sezónní afektivní porucha). Tomu, když se necítíte dobře nikoliv v zimě, ale naopak na jaře nebo v létě, se pak někdy říká S‑SAD (spring/summer SAD) anebo také reverse SAD, tedy něco jako „sezónní afektivní porucha naopak“. Dohromady tvoří odhadem desetinu všech sezónních depresí.

Dodnes úplně přesně nevíme, co stojí za jejím vznikem. Pojďme se ale podívat na některé možnosti a teorie. Toto jsou podezřelí z řad vnějších faktorů – tedy z toho, co přináší slunečná sezóna jako taková:

1. Hormonální disbalance ze světla

Tak jako v zimě nám může melatonin způsobovat ospalost a pokles serotoninu depresivní stavy, na jaře se situace proměňuje opačným směrem. Jedna z teorií říká, že pro citlivé lidi může být spouštěčem neklidu naopak relativní nadbytek serotoninu. Melatoninu je méně, jsme méně ospalí, a teoreticky je možné, že tím pádem méně spíme – nebo méně kvalitně. Přitom je známo, že dobrý spánek je účinnou prevencí duševních i tělesných chorob.

Podle této teorie by zimní deprese zahrnovala více ospalosti a nedostatku energie, ta jarní naopak více neklidu, tenze nebo úzkosti.

2. Pylové alergie

Jaro s sebou pro mnoho lidí nese nepříjemnost v podobě pylových alergií. Jedna z teorií navrhuje, že expozice pylu může mít nejen fyzické příznaky, ale i ty psychické (anebo jednoduše že ty fyzické příznaky jsou natolik otravné, že vám prostě zkazí den).

Vlivem pylu na duševní rozpoložení se věnovala studie několika stovek příslušníků americké sekty Amishů. Jsou to lidé, kteří se rozhodli žít prostým farmářským životem v duchu minulého nebo předminulého století, a jsou tak vystaveni pylu a dalším sezónním alergenům více než zbytek populace. Ukázalo se, že během dnů s vyšší koncentrací pylu měli Amishové s historií jarní deprese horší náladu.

3. Horko

Tento podezřelý se týká především letních depresí. Je jasné, že každý jinak snášíme extrémní teploty. Pro většinu lidí je ale těžké mít v příliš horkém počasí energii na práci. Hůř se soustředíme, máme problém zůstat „při věci“, naše produktivita klesá. Pro některé z nás může docela logicky horko znamenat problém i pro psychiku.

4. Větší společenské nároky

V zimě bývá méně společenských událostí, nebo je snazší se jim vyhnout. Lidé jsou častěji nemocní, i to má za důsledek naředění společenských kontaktů. Zima tak s sebou nese určité bezpečí nebo krytí pro lidi, pro které jsou sociální situace různým způsobem náročné. Na jaře se toho začne více dít, především venku, a na lidi s určitou mírou sociální úzkosti to může mít neblahý dopad.

Pravdou je, že skutečné důvody vzniku jarní deprese neznáme. A je jasné, že komplexnost lidské duše nemůžeme zredukovat na prohlášení „ve vzduchu je moc pylu, a možná proto je ti zle“.

Tady přispěchá na pomoc harvardský psychiatr John Sharp, který se problémem sezónní deprese výzkumně zabýval a přišel s konceptem tří oblastí, které typicky ovlivňují v průběhu roku naši psychiku. Už řečené faktory aspoň trochu doplňuje o individuální rozměr.

Počasí, kultura – a významná výročí

První oblast obnáší vlastně to, co jsme už jmenovali – vlivy prostředí, měnící se příroda, světlo, počasí. To druhé jsou zatím jen naťuknuté společenské události, svátky a sezónní tradice dané kulturou (na jaře to můžou být třeba Velikonoce).

Obojí je pro většinu lidí vlastně pozitivní: častěji se radujeme, že zima už skončila, je teplo a můžeme chodit ven bez navlékání mnoha vrstev. Tím spíš se ale může cítit osamoceně a izolovaně člověk, který to tak nevnímá. Nebo třeba i cítí, že by se z toho všeho radovat měl a mohl, ale nejde mu to, je mu na to příliš těžko. Lidové rčení to trochu nadneseně popisuje slovy „všechno pučí a všechno se nalejvá, ale mně nikdo nepučí a nenaleje“.

Když ale dáme stranou nadsázku, důsledky mohou být velmi tragické. Je to právě pocit izolace, který výrazně zvyšuje pravděpodobnost radikálního řešení, jakým je třeba sebevražda. Určitý pocit izolace napovídá i dotaz čtenářky, který citujeme na začátku článku: Zkoumá toto vlastně psychologie? Je to výjimečné? Jinými slovy možná – jsem v tom sama, nebo je to nějak popsaný fenomén?

John Sharp k těmto dvěma oblastem připojuje ještě třetí: do celkového obrazu naší psychiky během ročního cyklu vstupují taky významná výročí z našeho vlastního života. Dejme tomu, že máme za sebou extrémně těžký rozchod v dubnu. Pupeny, ptáci, vůně vzduchu a jarní hlíny, začínající slunce, dubnové květiny – všechny tyto kulisy byly kolem nás v době tohoto zážitku a v naší mysli se propojily s emocemi, které jsme tou dobou prožívali.

Jakmile tedy znovu přijde duben, znovu ucítíme stejné vůně a uvidíme tytéž kulisy v přírodě kolem sebe, mohou se nám vrátit třeba ve slabší podobě i tehdejší emoce. Týká se to samozřejmě nejen rozchodů, ale jakýchkoliv emočně silných událostí v našem životě ať už jsou negativní, nebo pozitivní. Na nějaké úrovni si totiž naše tělo zřejmě pamatuje vše, co prožilo.

Sezónní depresi opečujte stejně jako každou jinou

Jak se sezónním splínem, depresí, úzkostí nebo neklidem naložit? Výhodou tu je, že se dá do nějaké míry opřít o to, že pocity se samy zlepší, jakmile se sezóna promění. Nemusíme na to ale trpně čekat. Můžeme se svými pocity a symptomy nakládat úplně stejně, jako by sezónní nebyly. Návod na péči o sebe zůstává relativně jednoduchý, minimálně co do instrukcí (je jasné, že s realizací to může být horší):

• Buďte k sobě laskaví. Pečujte o sebe a o své potřeby. Netlačte na sebe. Veďte se sebou podporující vnitřní dialog, neshazujte se.
• Usilujte o sebepřijetí navzdory tomu, že vám není dobře, nemáte třeba tolik sil, kolik byste si přáli, a ani vaše produktivita není kdovíjaká. Zkuste přijmout i toto svoje sezónní já – s tím, že prostě ve „své“ těžké sezóně na sebe musíte být opatrnější, šetřit s nároky na sebe, vyhýbat se situacím, které z vás vysávají energii. A více pěstovat příjemné aktivity a to, co vám síly naopak vrací.
• Můžete zkusit najít, jestli je přece jen něco, co vás na dané sezóně baví. Osobně jsem si dělala vlastní seznam toho, co mám ráda na zimě.
• Stále platí donekonečna omílané pravdy o péči o naše duševní i tělesné zdraví. Zkuste se o sebe dobře starat i v oblasti spánku, jídla a pohybu. Pečujte o své tělo.
• Najděte si podporu u přátel nebo blízkých. Nemusíte nutně explicitně rozebírat svou depresi. Někdy pomáhá jenom se potkat a cítit, že tu toho druhého máte a že vás má rád.

Pokud se vám s čímkoliv z toho hodí pomoc a podpora, nebojte se zkonzultovat situaci s psychoterapeutem. I sezónní deprese jsou téma, které se v našich konzultovnách řeší. Není ani malé, ani malicherné, nevadí, že to časem „přejde samo“.

Komplikací samozřejmě může být čekací doba (než se dostanete na sezení, může být po sezóně) – ale ve většině měst je možné najít terapeuty s volnou kapacitou třeba alespoň na jednorázové setkání. Pokud bydlíte ve vzdálenější lokalitě, řešením můžou být terapeutické služby nabízené online; po pandemii covidu je k dispozici takových možností víc než kdy dřív. A když je zle, určitě volejte nebo pište na krizovou linku typu Modrá linka.