Jako že Země je placatá

• „Všichni mě pozorují, smějí se mi, hodnotí mě, co když to někdo uvidí.“
• „Jsem neschopný, k ničemu, nic neumím, ostatní jsou lepší, chtěl bych být jako oni.“
• „Nikdo mě nemá rád, nikdo se mnou nevydrží…“
• „Nejsem normální.“
• „Nezvládnu to, ztrapním se.“

A nemusí to být vždy jen negativně laděné myšlenky. Například i přesvědčení, že jsem lepší než ostatní, může dlouhodobě negativně ovlivňovat náš život.

Dalšími velmi nepřesnými disciplínami, kterými se jako lidé máme tendenci zabývat, jsou odhady cizích myšlenek a budoucnosti. Velmi často máme tendenci si vytvářet možné scénáře, co se bude dít, ovšem pokud bychom zaznamenávali jejich úspěšnost, pravděpodobně zjistíme, že není nijak vysoká. Podobné to je s odhadováním, co si asi tak mohou myslet ostatní lidé.

Tohle vše je zcela přirozené. Problematickým se podobné uvažování stává ve chvíli, kdy se ztotožníme s katastrofickými scénáři budoucnosti nebo vlastními negativními představami, co si o nás nebo o něčem jiném myslí ostatní. V takovém případě se vystavujeme riziku, že naše myšlenky budou mít výrazný negativní vliv na náš život, a přitom mohou být asi tak pravdivé, jako že je Země placatá.

Kdybychom však měli neustále své myšlení zkoumat, jestli je pravdivé, nedělali bychom nic jiného. Určitou míru zkreslení si v životě zkrátka budeme muset nechat. Jak se tedy rozhodnout, kterými myšlenkami a přesvědčeními se zabývat? Stojí za to se podívat na ty, které vám snižují kvalitu života.

Zachytit a vyjádřit takové přesvědčení nebo myšlenku je někdy samo o sobě detektivní práce. Zároveň zdaleka ne všechny negativní prožitky jsou způsobeny myšlenkami, o kterých bychom mohli říct, že jsou nepravdivé nebo výrazně zkreslené. Bohužel život přináší i zkušenosti, které víceméně vidíme takové, jaké jsou, a přesto jsou velmi nepříjemné.

A je to skutečně pravda?

O tom, jak se zkreslenými myšlenkami, představami a přesvědčeními pracovat, si povíme víc někdy příště. Pro začátek postačí, když si uvědomíme, že to, co nás napadá v hlavě, nemusí být pravda. Vůbec nejde o malý krok! Zkuste se občas podívat z odstupu, co o svých myšlenkách skutečně víte, nakolik mají vztah k tomu, co se vám a okolo vás děje. Naše mysl nám totiž předkládá celou řadu myšlenek, které objektivně pravdivé nejsou, a tohle poznání je velmi důležité.

Zvenčí se tato skutečnost může zdát zjevná, pokud se však s nějakou zkreslenou myšlenkou příliš ztotožníme, bývá velmi obtížné si uvědomit, že nemusí být pravdivá. Myšlenky, které přijmeme za své, totiž mají velký vliv na naše emoční prožívání. Ještě obtížnější je změna u hlubších přesvědčení, která si v sobě neseme dlouhodobě.

Myšlenky jsou jen myšlenkami, nic víc, nic míň. Nemusíme je tedy přijímat nijak jinak než jako myšlenky. Také toto zní na první pohled samozřejmě, ale ve skutečnosti není podobné rozlišování nijak snadné. Když mě napadne, že mě blízký člověk už nemá rád, nemusí to nutně být pravda. Může jít jen o mou automatickou myšlenku nebo mou nesprávnou interpretaci situace. Takové uvědomění nám pomůže udržet si v emocionálně náročných chvílích od našich myšlenek odstup.

Pokud je pro vás těžko představitelné, co je to ten „odstup“, můžete si vyzkoušet malé cvičení inspirované terapií přijetí a odhodlání (ACT):

1. Vyberte si pár myšlenek, které vás napadají ve chvílích, kdy se necítíte dobře.
2. Zkuste si vybavit, co s vámi tyto myšlenky dělají, když vás zrovna napadají. Jak se v takových chvílích cítíte.
3. A teď si zkuste tyto své nepříjemné myšlenky chvilku opakovat, ale vložte před ně frázi: „Mám myšlenku, že…“ Například: „Mám myšlenku, že v obchodě omdlím.“
4. Sledujte, jak na vás myšlenky působí teď. Je to stejně intenzivní, jako když vás běžně napadají, nebo jiné?

Pravděpodobně zjistíte, že na vás „stejná“ myšlenka působí o něco méně, pokud se vám daří vnímat ji pouze jako myšlenku. Mohlo se také stát, že jste žádný rozdíl nevnímali. To je v pořádku. Cvičení na zažití odstupu jsou desítky, můžete zkusit nějaké jiné nebo to vyzkoušet v doprovodu terapeuta. Toto cvičení samo o sobě není návodem na zvládání obtížných situací, vlastní hravá zkušenost však může pomoci zaujmout ke svým myšlenkám jiný postoj.

Buďte k sobě laskaví. Vím, že se s touto radou opakuji, kudy chodím, ale je důležitá. Uvědomovat si, že moje přesvědčení nemusejí být pravdivá, občas od nich získávat odstup nebo se snažit vytvářet si alternativní možnosti myšlení, to znamená pořádný kus práce a nikdo to nezvládne hned. Vždyť spousta z těchto přesvědčení se upevňovala velkou část vašeho života. Proto rozhodně nestačí si jednou sednout a své přesvědčení nebo myšlenky zpochybnit.

Jde o systematickou práci na sobě. Buďte tedy k sobě laskaví, pokud se vám nebude dařit se svými myšlenkami pracovat. Nebo když budete pozorovat, že vás dokola napadají myšlenky, o kterých už racionálně víte, že nejsou pravdivé. Spousta z nich může být navázaná například na neuvědomované emoce z dřívějších zkušeností a racionální zpochybňování nebo restrukturalizace na ně mohou být krátké. V takových případech pomáhá například korektivní emoční zkušenost, kterou můžeme získat třeba i v terapii.