Jak zvládnout hněv

To jim zároveň pomůže, aby se naučily zacházet se svým hněvem. Děti se zacházení s emocemi nenaučí z knihy, ony kopírují, co vidí. Mohou si vás pamatovat jako matku, která byla agresivní, křičela a pak litovala – nebo jako matku, která měla sílu se zastavit, nadechnout a říct: „Teď potřebuju klid, než něco řeknu nebo udělám.“ 

Přepsat starý příběh

Nabídnu vám pár konkrétních doporučení, což běžně v práci s klienty nedělám takto jednostranně, protože spolu mluvíme a můžeme hledat, co skutečně funguje. Ale na dálku nemám možnost zjistit, co všechno už jste zkusila. Proto berte následující rady jako návrhy, které můžete přizpůsobit sobě.

• Zpomalte. Když cítíte, že to „vře“, odejděte z místnosti. Přerušte kontakt, několikrát se zhluboka nadechněte, umyjte si ruce studenou vodou nebo na chvíli vyjděte ven. Fyzická změna prostředí pomáhá změnit i emoční stav.
• Pište si. Každý den si zapište, co vás rozčílilo – a hlavně, co jste cítila předtím. Pod hněvem často bývá smutek, strach, únava. Pište si i situace, kdy se vám podařilo hněv zvládnout, abyste viděla, že to jde.
• Hledejte terapii, která pracuje s tělem. Váš hněv se už pravděpodobně nedá zvládnout jen racionálně. Potřebujete, aby tělo zažilo uvolnění. Hledejte terapeuty se zkušeností s prací s tělem, například somatické terapie nebo traumaterapie. Vybírejte pečlivě a klidně terapeuta vyměňte, pokud si nesednete.
• Učte se přijímat nedokonalost. Výkon, který popisujete (děti, domácnost, práce, sport…), může být formou kontroly, která má zadržet vnitřní chaos. Jenže dokonalost stojí obrovské množství energie. A čím víc ji držíte, tím větší může být výbuch, když to nevydržíte.

Píšete, že se snažíte dělat všechno sama a na sto procent, jinak máte pocit, že selháváte. To je obrovský tlak. A právě ten tlak může být živnou půdou pro hněv, který se pak obrací ven – nebo proti vám samotné. Perfekcionismus často vzniká tam, kde jsme v dětství museli „fungovat“, i když jsme sami potřebovali péči.

Váš vnitřní systém se tehdy možná naučil: Musím být dokonalá, aby mě měli rádi. Když něco pokazím, zhroutí se svět a všichni si na mě budou ukazovat prstem. Jenže takto nelze žít napořád. Dávejte si svolení k chybám. Děti nepotřebují dokonalou matku – potřebují matku, která je lidská. Která si umí odpočinout, chvíli nic nedělat a unese, že doma není vždy uklizeno, navařeno nebo klid.

Zasmát se tomu, že děti zlobí, a netrestat sebe za to, že nemáte všechno pod kontrolou – i to je součást uzdravení. A právě z tohoto přijetí může začít růst vaše sebejistota. Ne z výkonu a tlaku, ale z vědomí, že jste v pořádku i tehdy, když nejste perfektní. Položte si občas otázku: Co by udělala žena, která se má ráda, i když zrovna není dokonalá? A hlavně to opravdu udělejte. Přemýšlet o tom nestačí, je potřeba to začít skutečně žít. To umí hodně změnit.

Lindo, nikdo po vás nechce, abyste byla dokonalá matka. Ale vaše děti potřebují dostatečně bezpečnou matku. Takovou, která umí říct „Teď jsem naštvaná, potřebuju chvíli klid“ místo křiku nebo výbuchu. Když se dokážete zastavit kvůli sobě, uzdravujete vlastní příběh. Když to zvládnete i kvůli dětem, dáváte jim šanci napsat jiný. Pokud to neuděláte, hrozí, že se váš starý příběh bude opakovat. Ne proto, že jste špatná, ale protože jste nezastavila to, co se kdysi dávno rozběhlo.

Váš hněv je voláním po uzdravení – ne po trestu. A vy jste ta, kdo může rozhodnout, jaký příběh bude pokračovat dál.