Jak si dnes odpočinu?

Koneckonců, chce to hodně disciplíny a vůle, jít po práci nebo mezi prací ještě sportovat, a mám obrovský respekt ke všem, kteří zvládnou poctivou hodinu v posilovně i večer po celodenní směně (sama nevím, jestli bych tohle dokázala).

Jenže nejen sportem živ je člověk, minimálně po duševní stránce. Člověk jednou zkusí smočit nohu v jiném typu odpočinku a najednou zjistí, o co dlouho přicházel: o celou jednu úroveň možných zážitků a vjemů. Proč jen jsem tohle nedělala dřív, říkala jsem si lítostivě, usazená v ospalé čajovně jen tak sama s čajem a knížkou.

Když jsem vyrůstala, bylo chození do kaváren nebo čajoven něco, co se prostě nedělalo. Protože káva se nemá pít vůbec, kofein je návykový, a čaj si můžu udělat doma. Jenže ono samozřejmě nejde jenom o čaj. Jde hlavně o změnu prostředí, která přináší i nové myšlenky a vhledy. A právě mentální odpoutání se od práce, povinností a rutiny je jedním z klíčových prvků odpočinku.

Vítaná změna

Odpočinek nicméně může mít různé cíle. Přijít na jiné myšlenky, být ve větším kontaktu se svým tělem, unavit se, aby se nám v noci dobře spalo. Někdy chceme vstřebat do duše klid a mír, jindy toužíme vnést do světa něco, co by bez našeho přičinění neexistovalo. Cítíme‑li únavu, ať už fyzickou, duševní, nebo obojí, má smysl zaposlouchat se do signálů těla i mysli a ptát se:

• Co teď cítím, že potřebuju?
• Co mi vrátí ztracenou energii?
• Jaká aktivita přinese do dnešního dne rovnováhu?

Odpověď totiž vůbec nemusí být očividná. Jistě, pokud se člověk celý boží den dřel za úmorného horka na stavbě, asi je pochopitelné, že přijde domů a položí rozbolavělé tělo na gauč k televizi, odkud se po zbytek večera nehne. Pokud to ale bude dělat denně, možná takový život nebude zcela naplněný.

Pro fyzicky náročnou práci se obecně nabízí kombinovat pasivní odpočinek s tím kreativním. Pokud sedíme celý den u počítače a na poradách, nejspíš nebude špatné zařadit trochu pohybu. A když je naše práce jednotvárná, plná stále stejných formulářů a tabulek, trocha večerní kreativity pomůže vrátit životu pocit smyslu.

To, co potřebujeme dnes, nemusí být nutně totéž, co jsme potřebovali včera nebo co budeme potřebovat zítra. Je dobré mít v každé kategorii alespoň jednu aktivitu, která nás bude těšit a která vrátí našemu dni rovnováhu.

Až se budete cítit celí ztuhlí z celodenního sezení, třeba vyrazíte po práci někam na kole. Až budete cítit nutkání kreativně se vyjádřit, protože práce vám to nedovolí, můžete vybarvovat mandaly. A až vás dostihne potřeba úplně vypnout, lehnete si s knížkou (nebo i bez ní) do houpací sítě. Například.

Proti vlastní vůli

Pro mnohé není odpočinek samozřejmostí. Pro některé je to dokonce nutné zlo. Jak často slýchám ve svém okolí roztrpčené komentáře, že „si musím vybrat ještě osm dnů dovolené!“ Hrůza! Chtějí po mně, abych odpočíval/a!

Pokud se v tom poznáváte, je namístě drobná změna perspektivy. Odpočinek by rozhodně neměl být vnímaný jako otravná aktivita, kterou musím s nechutí vykonat, protože mi to v práci nařídili, nebo aby to zatracené tělo a mozek zvládly i zítra normálně fungovat. Nedá se odpočívat proti naší vůli, na odpočinku musíte být sami se sebou ve shodě. Odpočinek má být něco, co si dopřáváte s láskou a péčí, protože vám na sobě záleží.

A ještě něco: odpočinek není projevem lenosti. Je projevem toho, že se o sebe dobře staráme a že jsme dost moudří na to, abychom nebojovali proti přirozenému běhu věcí. Jak jsme si řekli na začátku – po nádechu musí následovat výdech. Takže si nezapomínejte vydechnout: pravidelně, s rozmyslem a tak, aby to prospívalo vašemu tělu i duši. Abyste odpočinkem obohatili svůj den i svůj život.