Jak se rodí gambler
Někteří hráči se snaží vyplnit citové manko, jiní trpí špatným odhadem a těžko zvládají frustraci.
Kdy se z hraní stává problém? Rizikem vzniku závislosti je často opakovaná zkušenost, která spojuje hrací aktivitu s uvolněním úzkosti, odbouráním stresu, eliminací pocitu prázdnoty nebo s dosažením euforického prožitku. A je jedno, jestli sázíte na koně, strkáte peníze do automatu nebo hrajete online hry.
Sedíte s přáteli v hospůdce, blíží se půlnoc. Máte za sebou nějaký ten půllitr piva. Řeč začíná váznout nebo vás už moc nebaví poslouchat spolustolovníky. Koutkem oka zaregistrujete blikající přístroj, uchem zachytíte zvláštně pronikavé zvuky přicházející v pravidelných intervalech. A když se uvolní u světélkujícího stroje místo, zničehonic vás napadne vstát a jít to zkusit.
Ne každý dokáže od automatu znechuceně odejít v případě, že v jeho útrobách definitivně zmizí sto nebo o něco více korun. A ne každý ochuzený o stovku zůstane trvalým odpůrcem „beden“. Někdo se prostě vrátí, aby své štěstí zkusil znovu… a znovu… a znovu…
Osobnost hráče
Gamblerství zahrnuje škálu aktivit spojených s vidinou zisku založeného na náhodě. Nejde tedy jen o hraní na automatech. Patří sem i lidé, kteří sázejí na sportovní utkání, hrají online, sázejí na dostihy, hrají karetní hry, ruletu, ale také třeba spekulují na burze.
Míra újmy nebo škod závisí na typu hazardní hry, pravidelnosti hraní a na tom, jak dlouho aktivita hráče trvá, kolik měsíců nebo let hraje. K tomu, aby hraní začalo škodit nebo aby se vytvořila závislost, jsou potřebné tři podmínky:
- osobnost budoucího hráče
- dostupnost objektu hraní
- prostředí, ve kterém se daný člověk pohybuje.
Kdo se může stát gamblerem? Existuje typ osobnosti, který je předurčen ke vzniku této závislosti? Zdá se, že ohroženější mohou být ti, kteří už v dětství vykazují určitý rys impulzivnosti. Zájem je od dětství více zaměřen na uspokojení vlastních potřeb a dosažení příjemných pocitů.
Představy gamblera o životě jsou spojeny s velikášstvím založeným na vlastnění peněz, které je obranou proti strachu z bezvýznamnosti.
Rozvoj závislosti na počítačových hrách začínající mnohdy už v útlém věku můžeme vidět do jisté míry jako možný předvoj hazardního hraní. Je formou pasivní zábavy, která sice prožívání příjemných pocitů umožňuje, avšak bez aktivního podílu na jejich tvorbě.
Ohroženi jsou ti, kteří už jako děti inklinovali k adrenalinovým prožitkům, a ti, kteří neadekvátně zpracovávali realitu. Také děti, které jsou v sociálních kontaktech nejisté, mohou v hraní her vidět možnost, jak nahradit chybějící kontakt se sociálním prostředím.
Citové manko
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..