Jak se cítit mizerně

Vím, co teď chcete říct: „Ale Marku, vždyť všichni kolem mě se mají sluníčkově. Neměli bychom jít ven a radovat se ze života?“

A já vám na to odpovím: „Ne. A zavřete klapačku.“ Všude kolem vás je jen bída a zoufalství a vy o tom ještě ani nevíte. Vypravte se kamkoli do světa a setkáte se jen s nekonečnou záplavou bolesti a bezpráví. Vždy v sobě můžete probudit bezbřehou letargii a utápět se v nekonečném moři hořkosti a lítosti. Vyhledávejte utrpení a vždy ho najdete, ať už jste kdekoliv. Jen musíte vědět, jak na to.

Spousta lidí proplouvá životem s pocitem, že nikdy nezažijí, jaké to je cítit se opravdu mizerně. Vidí ostatní zmítat se v zoufalství a mají za to, že už se s tím nějak narodili. Že měli to štěstí a narodili se do příšerné rodiny nebo dostávali lekce utrpení a zoufalství od svých učitelů a vrstevníků v průběhu dospívání. Zdá se to tak nefér.

Cítit se mizerně je ovšem cíl, který je na dosah každému – stačí se na něj zaměřit. Být zoufalí a trpět můžete kdykoliv a kdekoliv se vám zamane. Dřív, než byste řekli švec. Jedná se o prostou volbu a já vám teď ukážu, jak ji naplnit.

Nemusíte být malí ani oškliví. Nemusíte být švorc ani bez talentu (koneckonců historie je plná milionářů, kteří nakonec spáchali sebevraždu). Dokonce ani není nutné, abyste byli v útlém věku sexuálně zneužíváni nebo opuštěni svými rodiči. Všichni máme možnost změnit svůj osud a stát se ztroskotanci.

Mizérie je vždy na dosah ruky, stačí jen učinit několik prostých rozhodnutí. Naštěstí pro vás jsem dal dohromady pět nejdůležitějších, které vám pomohou stát se zbídačeným zoufalcem.

1. Ať už se stane cokoliv, zaměřujte se na to špatné

Na tom být člověkem a žít v tak komplexním a těžko pochopitelném světě je krásné to, že ať už se stane cokoli, najít si na tom něco negativního není nikterak obtížné. Naše mysl je schopna zracionalizovat téměř vše. Tak proč by si nedovedla najít důvod či důvody potvrzující, že všechno stojí za starou belu? Jak říkám – když ti život nabídne citronovou limonádu, zkus z ní zase udělat kyselé citróny.

Že homosexuálové získali právo uzavřít sňatek? Pcha, tak teď už i gayové začnou otravovat s rozvody. Přijali vás na prestižní univerzitu? Tak teď budete muset studovat jako mourovatí, budete neustále ve stresu a nezbude vám žádný čas na přátele. Že máma vyhrála v loterii? Hm, teď už vás bude navždy podezírat, že ji máte rádi jenom pro peníze. Přítelkyně vás probudila orálním sexem? Chudák si teď bude muset vyčistit zuby, a to hned dvakrát.

Svět dokáže být pěkně podělané místo, jen mu to dovolit.

2. Vždy se chovejte jako oběť

Chcete‑li setrvat na cestě utrpení a zoufalství, ze všeho nejdůležitější je přijmout za své přesvědčení, že nikdy nic není vaše chyba a že nejde nic udělat pro to, abyste zlepšili svou situaci. Každá na vás spáchaná křivda je vrcholem nespravedlnosti. Vy jste pak zcela bezmocní na to, abyste s ní mohli cokoli udělat.

Když se rozhlédnete kolem, možná si všimnete, že spousta lidí přijímá zodpovědnost za všechno špatné, co se jim v životě děje. „No, sice pracuju víc, ale to už je nutná daň za povýšení“ nebo „Jo, sice zaplatím víc na daních, ale to přece zároveň znamená, že i více vydělávám.“ Případně: „Naší charitativní organizaci se sice zatím nepodařilo najít lék na AIDS, ale alespoň jsme zastavili šíření viru v západoafrických státech.“

Pche, takoví loseři. Jen by se radovali a mluvili o úspěchu.

Proč se snažit přijmout zodpovědnost za situaci, v níž se nacházíte, a snažit se z ní vytěžit co nejvíc, když se můžete pasovat do role věčné oběti a dožadovat se přívalu sympatií a podpory od všech okolo. Jakmile se rozhodnete stát emocionálním upírem, konečně si před sebou můžete ospravedlnit neustálé stěžování na všechna příkoří, která se vám dějí. Aniž byste se museli cítit provinile, že mrháte časem a energií všech okolo.

3. Uvědomte si, že vám nikdo nerozumí

Od nynějška na světě existují jen dva typy lidí: lidé, kteří s vámi souhlasí, a lidé, kteří se mýlí. Když se začnete cítit mizerně, přijdete na to, že vám většina lidí nerozumí. Nechápou, čím vším jste si prošli – sami ani vzdáleně nezažili tolik příkoří co vy. Kdyby jen dovedli pochopit, jak moc na vás máma v dětství křičela a jak vás ranilo, když se s vámi bývalá přítelkyně rozešla po esemesce, pak by snad alespoň částečně porozuměli tragické realitě vašeho každodenního života.

Přednáška 19. září 2024