Jak pěstovat štěstí

V naší kultuře a době, které žijeme, si často pocity štěstí spojujeme s vlastním potěšením. Štěstí je potom pro nás souhrn chvil, kdy takové potěšení pociťujeme. Jsou to momenty bez jakékoli bolesti či těžkosti.

Pokud budeme poměřovat a zjišťovat stav našeho štěstí takto, budeme žít labužnickým životem a budeme si všímat především takových věcí, jako je dobré jídlo v restauraci, jak dobře byl připraven šálek kávy, jak hezky jsme se prošli parkem za slunečního svitu atd. A to nám přesně řekne, že jsme dneska šťastní. Řeknou nám to naše smysly na základě předešlé zkušenosti.

Často používáme slovo štěstí pro popis nejrůznějších pozitivních emocí jako spokojenost, hrdost, radost či vděčnost. Být šťastný mnoho lidí zaměňuje s pocity blaženosti, kterou měříme tím, jak spokojeni jsme s vlastním životem a také tím, kolik pozitivních či negativních emocí prožíváme.

Kdybychom odhlédli od pomíjivých emocí, štěstí bychom potom popisovali v daleko širším významu a také by mělo trvalejší ráz. Pociťovali bychom radost, spokojenost, pohodu a to vše v souvislosti s vědomím, že můj život je dobrý, smysluplný a také užitečný.

Štěstí není výsledek okolností, ale postoje

Být šťastný neznamená cítit se spokojeně ve všech situacích, neustále a za každých podmínek. Míváme pocit, že abychom se cítili spokojení, potřebujeme nekonečný příval pozitivních událostí. Ale to nejspíš není možné. V našem životě i v životech druhých totiž existuje mnoho obtíží a překážek, stejně tak jako utrpení.

Další pravdou je, že často trpíme kvůli iluzím, které jsme si ohledně štěstí sami vytvořili. A tím se chytili do vlastní pasti. Natahujeme se po věcech, které nás někdy nemohou učinit šťastnými, ale my věříme v opak. Např. když si řekneme, že až budu mít tu novou práci, budu už konečně spokojený. Po nalezení nové práce máme radost, ta nám možná na chvíli vydrží, ale po nějaké době se hladina našeho pociťovaného štěstí vrátí opět do normálu a štěstí znovu nezažíváme.

Ne každý se umí nahněvat na správnou osobu, v pravé míře, ve správný čas, se správným účelem a správným způsobem. Pak si své negativní emoce hromadíme a nosíme s sebou.

A tak se upínáme k dalším životním událostem, jako je setkání s životním partnerem, narození dítěte, vysněná dovolená, nebo materiálním věcem jako nové auto, dům atd. Z nevědomosti si myslíme, že se od všech těchto věcí nemůžeme odtrhnout a potřebujeme je ke své spokojenosti. V tom nám samozřejmě velmi pomáhají reklamy, když nám ukazují, jak šťastní jsou lidé, kteří propagované věci vlastní.

Žádný permanentní úsměv

I lidé, kteří se celkově cítí šťastní, mají ve svém repertoáru negativní emoce. Je ovšem těžké tomu uvěřit, když většinu z nás při výchově ujistili o jejich špatnosti.

Kolikrát vidím smutné malinké dítě (např. mu jiné dítě na písku vzalo hračku), které rodiče přesvědčují, že už je to vše dobré a nic se nestalo. Z pohledu koho se nic nestalo? Jen rychle zažehnat negativní emoci, ať už je pryč z našeho života.

Nebo takový vztek. Každý se přeci může cítit naštvaný. Malé děti umí svůj vztek moc pěkně ventilovat. Ale kolikrát místo toho, abychom jim tento vztek pomohli pochopit a usměrnit tak, aby dítě nikoho neohrožovalo, prostě mu ten vztek radši zakážeme úplně. Často ještě pod pohrůžkami.

V dospělém věku to potom vypadá tak, že ne každý se umí nahněvat na správnou osobu, v pravé míře, ve správný čas, se správným účelem a správným způsobem. To pak vede k dalším potížím, že si své negativní emoce hromadíme a nosíme s sebou.

Co dělá život šťastným

Mám zkušenost, že šťastní lidé oproti ostatním žijí více v přítomnosti. Berou život tak, jak přichází, se všemi jeho radostmi a starostmi. Nezabývají se strachy, rivalitou a soupeřením. Dívají se šířeji a na detaily, takže vidí více možností, mají nové nápady.

Využívejte celý web.

Předplatné