Jak partnera změnit

Podobnou otázku si pokládá i Patricie, která do redakce napsala: „S manželem jsme se vzali po dvou letech známosti. Já jsem se vztahem hodně váhala, protože jsem na něm vnímala jistou nevyzrálost, která mě nepřitahovala. Nakonec asi díky své cílevědomosti si mě získal… Nyní jsme spolu pět let a máme dvě nádherné malé děti, které oba velmi milujeme, ale náš vztah pokulhává.

Dokážu být téměř nekonečně trpělivá a laskavá k dětem, i když je to s nimi někdy náročné, ale k manželovi to nezvládám. Stále víc mě iritují jeho slabosti a zvláštnosti. Přesně ty, které jsem vnímala už na počátku vztahu jako možný problém. Jeho velká pohodlnost a odlišné představy o trávení volného času (u něj nyní téměř výhradně seriály, televize a počítačové hry), častá neochota zapojit se do péče o domácnost a o děti, neschopnost hlubšího sdílení mezi námi, nezájem o moje prožívání… Takhle jsem si náš vztah nepředstavovala. 

Když dám najevo, že mám nějaké výhrady, něco bych na našem vztahu chtěla zlepšit, vnímá to jako moje přehnané nároky a přecitlivělost, případně se pak rovnou hroutí, že mi není dost dobrý a selhává jako manžel. Nechci zahodit vztah, kterého si přes všechny nedostatky vážím. Zároveň vím, že potřebuji změnu. Co mohu dělat, abychom si byli blíž? Abych dokázala lépe reagovat na manželovy slabosti? Ráda bych se zeptala, jak ho mám změnit ke své představě, ale tudy jsem již pochopila, že cesta nevede.“

V dobrém i zlém

Životního partnera si volíme nejen se všemi jeho skvělými vlastnostmi, ale i s těmi negativy. Zpravidla doufáme, že pozitiva přetrvají a negativa se v naší vzájemné lásce nějak rozplynou či časem vymizí. Zpočátku nám vzájemné odlišnosti dokonce mohou připadat i přitažlivé, ale s postupem času se mnohdy promění v problém, který se stane zdrojem konfliktů v jinak fungujícím soužití.

Americký psycholog John Gottman na základě svého výzkumu uvádí, že až 69 % problémů v partnerských vztazích je neřešitelných. Jedná se totiž o problémy vyplývající z osobnostních charakteristik každého jedince, které tvoří jádro osobnosti a v průběhu života se tak mění jen naprosto minimálně. Takové obtíže se vyskytují bez výjimky v každém soužití – i ti nejlepší partneři řeší opakovaně konflikty vzešlé ze vzájemných odlišností.

• Pokud jste například člověk, který je spíše introvertního založení a preferuje poklidná setkání v užším kruhu přátel, bude vás zákonitě stresovat, je‑li váš partner ve společnosti hovorný a hlučný a neustále obklopený spoustou kamarádů.
• Stejně tak jste‑li skřivan a nejvíce produktivní jste brzy zrána, bude vás neustále vytáčet partner, který je jakožto sova po ránu nepoužitelný a začíná fungovat až ve chvíli, kdy vy máte všechnu práci hotovou.

Ačkoliv tajně doufáme, že se kvůli nám partner změní, zůstává to zpravidla jen zbožným přáním. Jsou věci, které na sobě změnit nemůžeme nebo zkrátka nechceme, protože bychom to činili jen s obrovským sebezapřením. Přinutit druhého člověka ke změně skutečně nelze – Patricie sama tuší, že tudy cesta nevede. I tak ale zůstávají věci, se kterými pracovat lze, a mají‑li partneři vůli, může vztah i s přetrvávajícími neshodami nadále úspěšně fungovat. Pojďme se podívat, jak o tom přemýšlejí někteří vztahoví odborníci.

Asi vás nepřekvapí, že základem každého řešení problému je komunikace. Dle Johna Gottmana však není klíčové, že o tématu pořád dokola mluvíme, ale spíš jak o něm mluvíme. Mnohdy se totiž stává, že především u dlouho přetrvávajících partnerských potíží se komunikace ubírá destruktivním směrem. Výčitky, shazování, jedovaté poznámky, komunikační fauly… to vše vztahu škodí a problém pouze narůstá. Do té míry, že s postupem času už nejsme vůbec ochotní naslouchat a naježíme se pokaždé, když se partner citlivého tématu jen trochu dotkne.

Snažíme‑li se komunikovat nějaký problém, je potřeba to dělat způsobem, který není obviňující a zraňující. Ideální formou mohou být v takovém případě takzvaná já sdělení – vyjadřuji to, co potřebuji já, přičemž nehodnotím, jaká je druhá osoba. Do já sdělení zahrňte popis toho, co vnímáte jako problém, vyjádření emocí, které to ve vás vyvolává, a také konkrétní návrh, co by mohl partner udělat. Mnohem lépe bude přijato sdělení „Je toho na mě poslední dobou moc a jsem šíleně unavená, potřebovala bych, aby sis jedno odpoledne vzal na starosti děti…“ než zvolání „Ty pořád jen sedíš u televize, já tě vůbec nezajímám a s ničím mi nepomůžeš!“.

Potřeby v pozadí

Za každým projevem našeho partnera, který vnímáme jako problém, je dobré hledat „něco víc“. Jeho chování vždy vyjadřuje nějaké skryté pocity, potřeby či sny, a chceme‑li pochopit situaci i z perspektivy partnera, musíme pátrat po hlubší podstatě. Partner, který často a rád utrácí, si tímto může například vynahrazovat nepříjemnou zkušenost z vlastní rodiny, kde byl peněz vždy nedostatek a nikdy mu nebylo dopřáno koupit si zlomek toho, co měli kamarádi. Pokud ale tuto podstatu nevidíme, bude nám vždy připadat jako lehkomyslný sobec, který si chce jen užívat na úkor ostatních.

Stejně tak jsou v konfliktu důležité i vaše hodnoty a potřeby a může být zajímavé dopodrobna rozklíčovat, proč vás určité chování partnera tolik dráždí a proč u vás tato konkrétní věc spouští tak silnou reakci. Možná jste naopak byli celý život vedeni ke spořivosti a nikdy si nedovolili udělat radost něčím novým pro sebe, a tak vám partnerovy nákupy přijdou přehnané, přestože objektivně být nemusí.

Psychoterapeut Michal Mynář upozorňuje, abychom se ve vztahu nenechali unést na vlně takzvané hedonické adaptace. Na to, co je ve vztahu dobré a zvyšuje to kvalitu našeho života, si totiž velmi snadno zvykneme natolik, že to v podstatě přestaneme vnímat a začneme to brát jako samozřejmost.

• Pozitiva ve vztahu rázem ztratí na významnosti, protože je vnímáme jako běžnou věc a přestaneme se za ně navzájem oceňovat.
• V důsledku toho najednou veškerá negativa začnou mnohem výrazněji nabírat na důležitosti, protože už nevidíme, jak moc jsou vyvážena tím pozitivním.

Sklouznout tak můžeme ke kritičnosti, nespokojenosti a tlaku na partnera, aby to negativní změnil. Nejúčinnějším nástrojem, aby se pro nás vztah nestal samozřejmostí, je vděčnost. Snažte se tedy ve vztahu cíleně zaměřovat na všechno to dobré, za co můžete být svému partnerovi vděční. Více než na partnerovy nedostatky se soustřeďte na jeho silné stránky, které přispívají k tomu, že se vám s ním dobře žije, a taky ho za ně pochvalte. Těžko s vámi bude vycházet člověk, který neustále poslouchá jen kritiku namísto slov ocenění a povzbuzení.

Sociální psycholožka Alice Boyes radí, abychom v případě, že nemůžeme změnit to, co nás na partnerovi štve, začali po malých krůčcích pracovat s tím, co změnit lze. Jak můžete naložit s nepříjemnými emocemi, které ve vás partnerovo chování vyvolává? Můžete udělat něco pro to, aby pro vás situace nebyla tak stresující? Aby partnerovy nedostatky a slabosti neměly tak velký dopad na vaši spokojenost? Prakticky to může vypadat třeba tak, že si se zapomnětlivým partnerem vytvoříte sdílený mobilní kalendář s upomínkami, abyste předešli dalším zklamáním plynoucím z toho, že si váš protějšek nezapamatoval, kdy mají děti třídní schůzky, nebo opět zapomněl na vaše výročí.

Jaké další kroky se dají podniknout pro zlepšení situace ve vašem vztahu? Můžete například společně navštívit párového terapeuta. Terapeuti, kteří se věnují práci s páry, pomáhají otevírat a řešit citlivá témata ve vztahu. Sezení mohou pomoci nahlédnout na problémy ve vztahu z jiné perspektivy či lépe pochopit postoje a emoce vašeho partnera.

Má‑li váš partner vůči párové terapii výhrady, můžete navštívit terapeuta i samostatně. Odborník vám například může pomoci zpracovat nepříjemné pocity, uvědomit si vaše potřeby ve vztahu, osvojit některé dovednosti, které lze uplatnit v partnerské komunikaci, a podobně.

Nehledě na to, kolik máme s naším partnerem společných zájmů a snů, zůstává každý z nás unikátní lidskou bytostí, a ať je naše láska sebehlubší, vzájemné rozdíly budou zákonitě zdrojem nejednoho konfliktu. Máme‑li snahu a vůli tyto konflikty řešit, znamená to, že nám na vztahu záleží a je pro nás důležitý, a to je vždy dobrý začátek!