Jak na nespavost
Usínání potřebuje klid. Nejhorší, co můžete udělat, je vyhlásit nespavosti válku.
Už jste někdy usnuli při hádce, hodině šermu nebo kick‑boxu? Pokud netrpíte spavou nemocí, tak nejspíš ne. Ovšem při monotónní cestě po dálnici by se to spalo jedna báseň. Spánek totiž přichází výhradně po tichých cestách. Jakmile jen zdálky zaslechne křik nespokojené mysli „co to je za pořádek, že nespím, to je ale hrůza“, zase se neslyšně vzdálí k těm šťastnějším, kteří v duchu dokážou otevřít bránu klidu.
S nespavostí se znám velmi důvěrně od dětských let. Spolehlivě ji přivolala třeba písemka z matiky, randál u sousedů nebo rozsvícení světla v kuchyni. Pomohl na ni až autogenní trénink, díky němuž jsem jako zázrakem dokázala usnout za plného světla na internátním „průchoďáku“, kde někdo neustále mlátil dveřmi, hulákal nebo hrál na kytaru a dupaly čtyři klasické budíky.
Blahodárné působení zaříkadel pravá ruka je těžká… narušilo mateřství, noční služby a několik let pravidelného zapisování sebebanálnějších snů v naději, že v nich najdu nějaké životní mapy. Zbytek mého spánkového talentu pak vygumoval život v paneláku, jehož stěny mají zvukovou izolaci asi jako krabice od bot.
Protože jsem pracovní kariéru začínala stáží v léčebně závislostí u Apolináře, z léků na spaní mám panickou hrůzu. Pro změnu jsem si vypěstovala alespoň závislost na ušních ucpávkách, přes které slyším i to, že partaj ob patro nade mnou jde na záchod.
Vyzkoušela jsem kde co, ale nespím ani ve vyhlášeném resortu na Vysočině, kde je ticho tak hluboké, jako bývaly tamější lesy, než je sežral kůrovec. Po knize Catheriny Polan Orzech a Williama H. Moorcrofta Zatočte s nespavostí pomocí mindfulness jsem tedy skočila šipku, protože toto umění jsem při svých pokusech o usmíření boha spánku Hypna (ano, po něm jsou pojmenována hypnotika) a přilákání jeho plachého synka Morfea zatím neotestovala.
Program všímavosti proti nespavosti je nastaven na čtyři týdny. Po tuto dobu se kniha stane čtenářovou trpělivou a detailní průvodkyní mindfulness proměny. Kromě důslednosti a pravidelnosti meditační praxe navrhuje i zápisy do deníku o tom, jak se proces nespaní, spaní a ponoru do meditací vyvíjí.
I přes rychločetbu jsem si – věrna své povaze vyzobávaček rozinek a olupovaček mandlí z vánočky – z praktické části knihy vytáhla věci, které obohatily nebo potvrdily mé dosavadní uspávací strategie. A zobla jsem si opravdu výživně, nicméně jen díky tomu, že o meditaci se už léta pokouším. Málokterý tip vytržený z kontextu totiž funguje.
Zatočit, nebo usnout nudou?
Ale vezměme to od začátku. V první řadě nechápu volbu českého názvu. Hlavní mantra knihy zní, že spánku nemá cenu přikazovat, aby přišel, ale dovolit mu to. Na příkazy totiž neslyší a my se jen zacyklíme ve smyčce trápení s probdělými hodinami v posteli.
Pokud se celou knihou prolíná strategie nebojování, název Zatočte s nespavostí jde zcela proti ní. Už se vidím, jak poté, co se zlou nespavostí rázně zatočím, uléhám zrelaxovaně na lůžko a okamžitě usnu. Původní název Mindfulness for Insomnia je sice pekelně nudný, ale nudou se usnout dá. Bojem, jak opakovaně tvrdí autoři, nikoli!
Přístup popisovaný v knize se jmenuje meditace všímavosti a vychází z buddhismu. Podle autorů může pomoci i při překonávání obtíží spojených s rakovinou, jako prevence návratu deprese, proti úzkosti… Věřím tomu, že ovládnutím splašené mysli lze zlepšit jakékoli jiné obtíže.
Oproti nenáročnému slupnutí pilulky na spaní je to ovšem náročný běh na velmi dlouhou trať, nicméně závislost na mindfulness nejspíš ještě nikoho na detox nepřivedla. Navíc autoři slibují vylepšit nejen kvalitu spánku, ale i bdění. Ostatně první tři týdny meditační praxe probíhají právě během dne, nikoli na lůžku.
Hyperaktivní bodyguard
Za nespavost (a další potíže) může náš plazí mozek, jehož součást amygdala neumí rozlišit mezi skutečnou fyzickou hrozbou a našimi katastrofickými představami – třeba o tom, co se stane, když budeme nevyspalí. Pobavila mě představa osobního strážce tasícího bouchačku, kdykoli se na jeho svěřence někdo jen zamračí. Mimochodem, kniha se vtipnými a neotřelými přirovnáními jen hemží.
O spánku a nespavosti jsem toho načetla docela dost, ale poprvé jsem narazila na teorii spánkové pauzy a dvou oddělených etap prvního a druhého spánku. Tak prý spávali naši předkové v dobách, než – řečeno s Cimrmany – přišel ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud. Během pauzy se modlili, věnovali se sexu nebo úvahám o životě.
Vědci navíc vyzkoumali, že tato pauza má své opodstatnění i kvůli změnám hormonálních hladin během spánku a s přibývajícím věkem se projevuje stále intenzivněji. Takže když se uprostřed noci probudíte, pomůže vám, když si místo panikaření a sledování času na budíku přiznáte, že je to tak vlastně v pořádku.
Trpělivost a soucit
Jedním ze základů mindfulness je nebýt rozkročeni mezi minulostí a budoucností, zatímco potok přítomnosti bez povšimnutí plyne mezi chodidly. K tomu pomáhá vědomé soustředění se na prožitek, i kdyby to měly být věci, které běžně děláte takzvaně na míchu – třeba krájení zeleniny nebo čištění zubů.
Při mindfulness je potřeba vnímat prožitek, aniž byste ho hodnotili a upínali se na výsledek, což je v mém případě podobné jako alchymistický požadavek na konci receptu, že při výrobě zlata rozhodně nesmím myslet na medvěda. A nejspíš nebudu sama. Jenže i myšlenky týkající se nespaní lze přeformulovat tak, aby nebyly konfrontační a neodsuzovaly člověka jako celou bytost.
Stačí se zamyslet nad rozdílem mezi jsem nespavec a mám potíže se spánkem. I tu mírnější myšlenku můžete po určité praxi nechat odplynout a neulpívat na ní. Představa červené ježaté kuličky na prsou, kterou v duchu odcvrnkneme prsty, je opravdu kreativní. Povede‑li se vám zastavit válku ve vaší mysli, máte vyhráno.
Další dovedností, které se praktikující učí, je rozvíjení soucitu se sebou. Nejlepším způsobem, jak k sobě být laskaví, je trpělivost. Většina lidí si jistě uvědomí, kolik trpělivosti a soucitu projeví během dne ostatním, zatímco sobě by nejraději zafackovali uši do hlavy i za to, že nemohou usnout.
Velký rozdíl je také mezi sebelítostí a soucitem. Zatímco ta první našeptává ufňukané to jsem ale chudák, že zase nespím, druhá uznává, že jakékoli trápení je součástí lidské zkušenosti a že v něm nejste sami. Myšlenka zasévání semínek soucitu se sebou do každodenního života má něco do sebe!
Teprve ve čtvrtém týdnu se zvládnutá meditační praxe přesouvá do nočních hodin a je bez debat, že noc strávená meditací musí být úplně jiná než naštvané rotování na matraci.
Nezbývá než popřát hodně soucitu, trpělivosti a ať jsou všechny vaše noci dobré!
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..