Jak léčím duši
Úleva od psychického utrpení vyžaduje aktivní zapojení čtyř úrovní vědomí.
Člověk často přemítá o tom, co sdílí s druhými. Když se v bláhové naději, že pochopíte člověka a jeho mysl, vydáte na dráhu terapeuta, zjistíte nakonec, že toho víte ještě méně, než jste si mysleli, že máte nebo můžete vědět. V životě totiž přijde mnoho a mnoho okamžiků, kdy jste nuceni přehodnotit všechnu dosavadní zkušenost a vydat se vpřed a dál zase trochu jinak. A právě to „trochu“ je vždycky ta největší svízel.
Lidé se zajímají o mé názory, o mé postoje, ptají se mě, co si myslím o tom či tamtom. Převážně se zajímají o člověka, o smysl toho všeho dění i o otázky praktického i vztahového života. Zajímají se o psychologii, náboženství a v neposlední řadě i o Boha. Mnohým můj přístup pomohl nalézt cestu k sobě samému.
Na začátku stojí člověk. Je příroda a z ní a v ní je člověk. To člověk nese celý ten vnitřní svět, kterého si je nebo není vědom. Člověk, který umí stavět chrámy, ale i zabíjet. Člověk, který velebí Boha, ale i nevědomě podepisuje smlouvu s ďáblem. Člověk hledící do vnějšího světa, kam patří, člověk trpící a hledající, člověk bez náboženství, mnohdy bez víry a poznání. Člověk ztracený sám sobě, ztracený ve vnějším světě.
Člověk oddělený sám od sebe. Trpí, ukrývaje se za maskou, pracuje, učí se, dělá, co dělat má, chová se podle pravidel. A ptá se. Jak najít spojení se sebou samým? Jak číst ve svém vnitřním světě a naslouchat mu? Jak a co hledat v labyrintech duše? Čím se řídit? Jak pěstovat morálku a čistotu, když nevím, čím se řídit? Takové otázky stojí před člověkem, který je oddělen sám od sebe, před člověkem, který je odříznutý od své duše, od náboženství jako vztahu ke stvořiteli, bez motivace, bez víry, žijící v nesmyslném duchu v bohaprázdném materiálním světě.
Otázka vědomí
Je tu i mnoho dalších otázek, na které hledáme odpovědi. Myslím, že pro našeho člověka je příliš složité pochopit základní otázku jeho „vědomí“. Mnozí žijí v tom, že vědomí je přemýšlení. Pletou si vědomí a mysl jako takovou. Dalším problémem je to, že si myslí, že celá psyché, vše, co se děje v jejich vnitřním světě, musí být podřízeno jejich vůli, která tu vládne. Jsou tedy přesvědčení, že kromě toho, co oni sami jsou (nebo za co se považují), už nic jiného není.
V naší civilizované společnosti převládá bláhová představa o jednotě vědomí. Připustit si, že to tak není, dá velkou námahu. Veřejně si nikdo nic takového nepřizná a v rodinném kruhu už teprve ne. Ti nejodvážnější, které už hodně tlačí bota a jejich konflikt je tlačí do kouta, přijdou a volají po sebepoznání.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..