Jak klameme sami sebe
Neděláme to záměrně a většinou ani vědomě. Proto je dobré občas si připomenout, jaké hrátky naše mysl umí.
Potřebujeme mít ucelený obraz světa a své jasné místo v něm. Problém je, že při tom vždy pracujeme s omezeným množstvím informací. Jakými způsoby se dnes a denně necháváme nachytat a ovlivnit?
Filtrujeme podněty
Na tom, jakou televizní stanici sledujeme nebo co jsme dělali dnes ráno, záleží mnohem víc, než se na první pohled zdá, vysvětluje Jozef Melichár v článku Pod palbou podnětů. To, čemu věnujeme pozornost a jak reagujeme, totiž nenápadně ovlivňuje naše následné chování.
Experimenty tak například ukázaly, že máme tendenci spíše souhlasit, pokud jsme předtím řekli ano na několik jiných otázek. Nebo že když slyšíme či čteme o nějakém tématu, budeme ho později „vidět“ i tam, kde tak docela není – ze své vlastní zkušenosti to asi zná každý, kdo se někdy něčím soustavněji zabýval. Aneb Když máte v ruce kladivo, všechno vám připadá jako hřebík.
Věříme tomu, co známe
Když o něčem často slyšíme, zahrneme to do sféry možností, které nám připadají reálné. A tak věříme, že můžeme vyhrát v loterii, nebo se bojíme, že s námi spadne letadlo – takové věci se přece stávají. Druhou stranou této mince je fakt, že k věcem a informacím, které jsou pro nás nové, se stavíme s nedůvěrou. Tento princip je až banální, ale ruku na srdce – dokážeme mu odolávat?
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..