Jak jsem si zjednodušila život

Peníze vydělávám snadno, zhodnotil by nezávislý pozorovatel. Povídám si s lidmi nebo si píšu do počítače. V očích mé kamarádky malířky něco neuchopitelného. Těžko se mi vysvětluje, že i já „potřebuji inspiraci“ ke svému dílu: až podle toho, co vymyslím, si povídám s lidmi nebo píšu do počítače. Že se živím přemýšlením.

Život mi změnilo jednoduché poznání, že moje činnost – ať už v práci nebo doma – je závislá na tom, jak dobře funguje mé přemýšlení. Ale jen poznání nestačí. Uvědomila jsem si, že abych se cítila dobře, potřebuje moje přemýšlení minimálně stejnou péči, jako úprava mého zevnějšku.

Zloděj přemýšlení

Nevím, kam dřív skočit, bývala moje oblíbená výmluva. Jak si mám najít čas ještě na přemýšlení? A to je právě ono. Otevřené emaily, které už několik dní čekaly na odpověď, excelová tabulka, do které se mi vůbec nechtělo, neuzavřená rozhodnutí třeba o uspořádání našich rodinných financí, abych za ně nemusela nést zodpovědnost, to všechno byli zloději mého přemýšlení.

Snažím se teď o větší poctivost sama k sobě. Formátování textu není psaní textu a surfování po internetu není rešerše.

Ať jsem se hnula, kam jsem se hnula, neustále mi byly v patách. Každou chvilku mě někdo otravoval a připomínal mi, že mám ještě udělat… Anebo mě žralo špatné svědomí. Špatně se mi s nimi přemýšlelo a v nespavosti mě obtěžovaly jako noční můra.

Většinou jsem měla pro své odkládání důvod. Sorry, jsem zahlcená, nemám na to čas. Bylo snadné vyhýbat se práci, do které se mi nechtělo. Měla jsem kole sebe tolik jiných lákavých úkolů. A tak jsem si třeba místo psaní článku uklidila kancelář, zalila květiny, roztřídila a archivovala emailovou poštu a dokonce jsem i objednala lístky do divadla.

Práce jako výmluva

Přednáška 24. října 2024