Jak jsem se stal nekonečným

Funguje to v podstatě tak, že se probudím po 6–7 hodinách hlubokého spánku, kdy už je hlava dostatečně odpočinutá, sednu si na chvíli k počítači, abych se ještě víc probral, a pak si jdu znova lehnout. Přitom jak tak ležím, se soustřeďuji na to, abych se už dál ani nehnul, a opakuji si v hlavě, o čem chci, aby ten sen byl, ať na to pak ve snu nezapomenu. Když pak zjistím, že znova sedím u počítače a stůl se mi pod rukama rozpadá, chápu, že jsem znova ve snu a můžu si ho nasměrovat, kam jen chci.

• „Chci vědět, proč se cítím tak, jak se cítím.“
• „Chci překonat svůj strach z…“
• „Chci vidět něco, co mi změní život.“

Všechno jsou to příklady věcí, které jsem reálně od svých snů žádal a ony mi na ně i odpověděly. Někdy jenom prostřednictvím metafor a symbolů, jindy zas v úplně normální srozumitelné řeči. Když jsem si třeba jednoho dne vytočil ve snu na mobilu své vlastní číslo, abych se sám sebe zeptal, jak mám překonat svůj pocit studu, druhá strana mi na to řekla něco na způsob: Problém je v tom, že ten pocit nazýváš svým. Pocity totiž normálně přichází a odchází, ale tím, že k němu přistupuješ takhle, tak z něj děláš součást svého já a takovým stylem se ho nikdy nezbavíš. Děsivé, co? Taky si říkám.

Tím však nechci říct, že si klidně můžete zkusit zopakovat ten samý postup a dosáhnete stejných výsledků jako já. Ono totiž jako u všech dovedností i pro tuto platí, že stojí něco úsilí a času se ji naučit a následně se v ní zdokonalovat. Mně osobně zabralo několik let usilovné práce, než jsem se dostal tam, kde jsem: když chci, umím si navodit lucidní sen s téměř 100% šancí úspěchu. Jako jo, prý to v jednom výzkumu zvládlo 100 lidí ze 100 v průběhu měsíce, ale je za tím i více než jenom technika…

Navíc mám i důvod si myslet, že k tomu mám zvláštní talent, nakolik jsem už o svých snech mluvil s vícero psychoterapeutkami v očekávání, že mi třeba na to řeknou, že trpím nějakou duševní nemocí. To se však nestalo. První z nich byla přesvědčena, že mám „dar“ i navzdory tomu, že jsem jí tvrdil, že už je dnes ověřeno, že se to může naučit úplně každý. Druhá zase říkala, že za celou svou kariéru se ještě nepotkala s tím, že by to někdo jiný takto měl a žil takový snový život jako já. Po pravdě to je přesně ten důvod, proč se tomu již v poslední době příliš aktivně nevěnuji, s výjimkou času, kdy si opravdu s něčím nevím rady, protože jsem si plně vědom skutečnosti, jak moc o samotě v tom stojím.

Přednáška 19. září 2024