Jak jsem přestal pít
Rozhodl jsem se ukončit letité spojení společenská zábava = konzumace alkoholu.
Předesílám, že jsem s alkoholem nikdy neměl problém. Asi jako většina z nás. Pil jsem jednou dvakrát do měsíce. A měl jsem to pěkně vyargumentované: čas od času se pořádně zřídím, abych si připomněl, proč si tu radost nedopřávám častěji.
Druhý den jsem si vždycky musel vyhradit na rekonvalescenci. I to jsem měl zmáknuté: abych den nemusel považovat za zabitý, připravil jsem si obvykle několik filmů a doma vyhlásil, že bude probíhat bytový filmový festival. Během dopoledne jsem zapil dva brufeny a k večeru už bylo líp.
Tím to ale nekončilo. V dalších dnech už jsem se cítil fyzicky dobře, ale duševně jsem byl dole. Unavený, podrážděný, plachý, pesimistický. Dozvuky trvaly tři dny.
Věděl jsem, že za euforii jednoho večera platím tuhle daň: chceš na chvíli zkratkou hodně nahoru, tak pak zaslouženě padáš na hubu.
Ať hodí šutrem, kdo se v tom nenajde
Mé dosavadní zkušenosti s pitím jsem před pár týdny popsal v článku Alkohol v životě introverta. Mezitím se staly dvě zajímavé věci.
Po přečtení mého článku se ozval jeden z našich čtenářů, že má ve firmě „z psychologického hlediska“ velmi zajímavého kolegu. A že bychom s ním měli udělat rozhovor, protože k alkoholismu přistupuje s až filozofickým zaujetím. A tak jsem se dostal k Davidovi, kterému chlast zasáhl do života úplně jinými grády.
Naši mailovou komunikaci jsem začal nepříliš vynalézavou otázkou: Jak váš problém s alkoholem vznikl? Odpověď byla z těch, co otevírají oči: „Možná to bude znít trochu divně, ale ono je to všechno dost jinak, než si lidi myslí. Jak problém vznikl? To je jednoduché: jako alkoholik jsem se narodil.“
Alkohol není příčina, alkohol je lék na alkoholismus, pokračoval David. Tedy jeden ze dvou dostupných léků. Tím druhým je podle něj léčebný program Anonymních alkoholiků, který ale nikdo jiný než skutečný alkoholik nemůže pochopit.
Požádal jsem ho, aby definoval, co je alkoholismus. „Alkoholismus je pro mne egoismus, sobectví, sebelítost, megalomanství, neschopnost setrvat ve stavu tady a teď, neúcta k ničemu kromě vlastního ega, nenávist,“ začal se smutným výčtem. „A ještě bych přidal perfekcionismus a neschopnost vidět věci jinak než jen jako bílé a černé,“ doplnil svoji definici v dalším mailu.
„Spousta alkoholiků má obrovské domy, tři auta, věci, které si kupují, aniž by je kdy rozbalili. Chceme všechno, ale když to dostaneme, okamžitě chceme něco jiného,“ pokračoval. U všech závislostí je to prý stejné, akorát alkohol je nejdostupnější.
Nezabije tě desáté pivo, ale to první
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..