Jak jsem přestal jíst

V sobotu totiž kamarád na Facebooku napsal, že do něj něco vjelo a začal jednou týdně s půstama. Zrovna mi bylo těžko po německém bratwurstu, tak jsem se nechal vyhecovat a ohlásil, že do toho jdu taky. A rovnou jsem si vybral esoteriky preferovaný termín: úterní úplněk.

Den jsem nezačal kotlem kafe jako obvykle, ale čajem pu‑erh. Během dopoledne pár sklenic vody. V jedenáct mě napadlo, že bych se vedle běžné práce mohl rozptýlit „živým přenosem“ se vstupy odborníků. Psaní článku, na rozdíl od editace textů jiných autorů, moji mysl pohlcuje. Při psaní nevnímám čas a dění kolem, tak snad zapomenu i na to, že mi začíná být divně.

Začal jsem tedy před pár minutami psát a zároveň poslal maily lidem, jejichž názor na půst mě zajímá. Aspoň se dozvím, jestli dělám blbost, jak mi hned po ránu vysvětlil kolega Honza Smetánka, který má s hladověním a podobnými experimenty vlastní zkušenosti, nebo jestli takovéhle kúry jsou k něčemu dobré.

Hrozná hloupost

„Lidi kolem mě občas dávaj jednodenní půsty, třeba pár kamošů od jógy,“ napsal mi hned po ránu Honza. „Pokud člověk zařazuje půsty, aby zhubl, a dělá při tom běžné věci, pracuje v normálním tempu, normálně funguje, tak takový půst je podle mě trochu o ničem. Půstu bys měl podřídit režim celého dne, včetně mindsetu. Jinak to může rozhodit tvůj zajetý rytmus a metabolismus. Lidi při půstu často jedou speciální masáže, strečink nebo jiné cviky, které napomáhají detoxikaci. Takže jdeš do toho? Držím palce!“

Bylo osm ráno, ještě jsem to mohl přehodnotit a dojíst zbytky snídaně po dětech. Nenechal jsem se ale odradit. Ani dovětkem, který mi Honza poslal po chvilce: „Před pár lety mi doktorka čínské medicíny řekla, že to byla hrozná hloupost, když jsem si dával sedmidenní půst. A hned mi řekla, kolik mi to sebralo života. Číňani půsty nejedou, Indové jo, jako součást jogínské praxe. Jestli je to dobrý? Asi jak pro koho.“

Jako první z oslovených odborníků na můj mail během několika minut odpověděl psychiatr Radkin Honzák. Píšeme si bez háčků a čárek, protože naše počítače vzájemně sabotují jakékoli pokusy o květnatou češtinu s diakritikou.

„Vybral jste si dobry den, protoze uplnek zacal ubyvat prave dneska. Kdyz to vydrzite dva tydny, dejte vedet,“ rýpnul si. A přidal motivační vzpomínku: „My jsme delali petidenni hladoveni a kdyz pokusne osoby dostaly prvni polivku, byli to mladi zdravi vysokoskolaci, nekteri z nich plakali dojetim.“ Na závěr přislíbil, že odpověď na odbornou část mého dotazu – co přerušení příjmu potravy dělá s organismem – pošle večer.

Další názor poslal Pavel Macek, instruktor čínských bojových umění. Citoval jednoho z moderních propagátorů půstu Oriho Hofmeklera, podle něhož půst neznamená pouze to, že se celý den nejí.

„Tradiční čínská medicína delší půsty nedoporučuje,“ potvrdil Macek. „Málo jídla rovná se nedostatek energie a snížení obranyschopnosti organismu. Nadbytek jídla je zase velká zátěž pro žaludek a slezinu. Mnohem důležitější než držet půsty je dle mého názoru především nepřejídat se. V Číně se říká: Jíst méně rovná se dožít se delšího věku. České jez do polosyta, pij do polopita rozhodně platí – doslova.“

Hlad je stav mysli

Čas pokročil, normálně bych byl krátce po obědě. Pocity hladu mě moc netrápí, ty jsou mi vlastně příjemné. Jsem ale tak trochu vyklepaný, trochu malátný, trochu mě bolí hlava. Taky asi že jsem toho na dnešek moc nenaspal.

Ráno mi v mailu kolega poslal odkaz na škaredý web o půstu, číst se mi to nechce. Prokliknu odtud jinam na rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem, který říká, že zvládl nejíst dvanáct dní. Co to s ním udělalo?

Přednáška 19. listopadu 2024