HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 03.01.2013

Já. Co to znamená?

Čím lépe se známe, tím jsou naše rozhodnutí vědomější, a tedy více svobodná.

Náš mozek se rozhoduje na základě informací, které má k dispozici. Dodávejme mu tedy co nejúplnější podklady: poznávejme sebe sama. Učme se z našich reakcí a také z toho, jak nás vidí důvěryhodní druzí.

„V určitou chvíli před tím, než si uvědomíte, co hodláte udělat, tedy v čase, kdy se vám subjektivně zdá, že máte absolutní svobodu zachovat se, jak se vám zachce, váš mozek již rozhodl. Vy si tohoto rozhodnutí teprve zpětně začnete být vědomi a uvěříte, že jste jej učinili vy.“

Možná i vy jste nedávno četli článek v Respektu o nových výzkumech v oblasti svobodné vůle, důkazech o její neexistenci. Opravdu jsou naše rozhodnutí učiněna o půl vteřiny až několik vteřin dříve, než si myslíme, že jsme se rozhodli?

Důkazy jsou přesvědčivé. Už více než čtyřicet let pokusů a výsledek stále stejný. Původně jednoduchá technika, dnes magnetická rezonance. Ve chvíli, kdy já mám pocit, že se rozhoduji, můj mozek se už rozhodl.

Které já se rozhoduje?

Jenže co to vlastně znamená ono ? Kdo nebo co tomu mozku v jeho rozhodnutí radí? Rozum? Emoce? ? I když o tom neví? Znamená to vážně, že svobodnou vůli nemám? A funguje to takhle jen v pokusu, když si vybírám mezi červenou a zelenou barvou, nebo se to vztahuje na všechna moje rozhodnutí?

U lidí, které dobře známe, někdy můžeme snadno předvídat i věci, které oni sami předvídat nedokážou.

Při čtení zmíněného článku se mi vybavil pocit, který občas mívám, když poslouchám něčí problém s rozhodováním. „Mám s ním zůstat, nebo se s ním rozejít?“ Odpověď bývá tak zřejmá, až by se vám chtělo říct: „Nehraj to na mě, stejně víš, jak to dopadne.“

Jako by nějaký neviditelný hybatel, který vede myšlenky, byl už dávno v cíli a jen čekal, až ho doběhne pomalejší . U lidí, které dobře známe, někdy můžeme snadno předvídat i věci, které oni sami předvídat nedokážou. I bez magnetické rezonance. Proč?

Vím něco, co ty nevíš

Částečnou odpověď dává koncept Johariho okénka vytvořený v padesátých letech Josephem LuftemHarringtonem Inghamem. Stejně jako existují věci, které my víme a naše okolí o nich nemá ponětí (velká i menší osobní tajemství), platí to i naopak. Součástí každého z nás je takzvaná slepá skvrna. Věci, které ostatní vidí a my sami o nich nevíme.

Proto je tak důležité ve vztazích umět naslouchat, přijímat a dávat zpětnou vazbu. Je to šance, jak se o této slepé skvrně dozvědět co nejvíc. Přidat dílek do skládačky: uvědomit si, na základě jakých informací náš mozek vlastně rozhoduje.

Přednáška 19. listopadu 2024

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..