Ironie zabíjí vztahy

Ale po pořádku. Musím i tentokrát začít trochu víc zeširoka. Jednak vám tu smutnou hypotézu nechci naservírovat bez přípravy. Nechci vás, duchaplné žertéry, jen tak mírniks dírniks připravit o jeden z pravděpodobných pilířů vašeho sebehodnocení. A hlavně to své sdělení potřebuji trochu předvysvětlit. Jako izolované tvrzení by totiž nedávalo ten správný smysl. Dokonce byste je nejspíš pochopili přesně naopak.

Takže. Východisko číslo jedna. Jak vnímáme slova? Jak vnímáme věty ze slov složené?

Na nanicovatou otázku nanicovatá odpověď. No, všelijak. Ale ono to tak opravdu je. I bez hlubších znalostí lingvistiky víme, že záleží na tom, která konkrétní slova, i na tom, kým, jakým tónem a v jaké situaci vyslovená. Také velmi individuálně podle toho, s čím si to které slovo my konkrétně spojujeme. Moje sousedka, zanícená turistka, bude například slovo Vysočina vnímat jinak než její kolega, milovník tradičních uzenin, a ještě jiné asociace na ně bude určitě mít naše prezidentská ochranka. Takže: řečená nebo napsaná slova a věty vnímáme v kontextu. Emočním, situačním, individuálním, akustickém a v mnoha jiných.

V hloubi duše je i největší intelektuál malým dítětem, které se rozpláče, když mu žertem řeknete, že ho nemáte rádi.

A pak se můžeme na slyšení a chápání slov dívat ještě z jiného úhlu – můžeme sdělení vět rozumět doslovně, přímočaře. To pak chápeme kupříkladu větu No tak zrovna teď mám chuť si povídat! jako Právě teď má chuť povídat si. Přímočaré chápání doslovného významu věty. Význam věty A rovná se A. (Omlouvám se lingvistům, že používám svou vlastní diletantskou terminologii.)

Tu samou větu ale můžeme na základě tónu řeči, pohledu očí či mimiky a gestikulace hovořícího pochopit jako ironii. Dotyčný větu nemyslel doslovně, mínil ji ironicky. Nemá vůbec chuť povídat si. Naopak, zrovna teď je povídání tím posledním, co by chtěl dělat. Význam věty A rovná se mínus A. Nebo ještě lépe mínus A na entou, přičemž n je stupeň naštvanosti našeho diskusního partnera. Přičemž ona naštvanost nemusí být, a velmi často nebývá, vědomá.

Ironicky se smějeme hlavou, ne srdcem

Ale nepředbíhejme. Neskákejme předčasně do psychologického rybníku. Vydržme ještě chvíli u slovíčkaření. Představme si manželský pár. Oba mají smysl pro legraci a rádi jí ve své komunikaci dávají prostor. A jelikož jsou oba chytří, nestačí jim prvoplánové vtipy o blondýnách a policajtech. Mají rádi intelektuálnější legraci. Baví je ironie a sarkasmus.  A – i proto spolu jsou – umí dokonce unést ironii a sarkasmus toho druhého. Tudíž když Štěpán řekne:

• „Ty seš tedy otřesná babizna, Terko! Vůbec nechápu, jak to s tebou můžu vydržet,“ Terka ví, že si její muž dělá legraci a že mu je s ní dobře a že je jistě občas nesnesitelná, ale od otřesné babizny má v jeho očích daleko.

Jenže pozor! Ironie a sarkasmus jsou intelektuální zábava. Intelekt je vytváří a intelekt je chápe. A smějeme se jim skrze hlavu, ne srdcem. Možná si toho ve chvíli vtipkování Tereza není vědoma, ale kromě toho, že jí ono seš hrozná babizna zamíří do mozkových okruhů pro logickou analýzu a dešifraci ironické nadsázky a pobaví ji, její mozek zároveň vnímá doslovný význam slyšených slov. A posílá informaci přímo do emočních center.

• „Seš hrozná babizna. Seš hrozná babizna. Seš hrozná babizna.“

A čím chytřejší Tereza je a čím vytříbenější smysl pro humor má, tím méně si uvědomuje, že ji ta hrozná babizna prostě a jednoduše zraňuje. Íkvé neíkvé, hrozná babizna od nejbližšího člověka bolí intelektuálku odrostlou na filmech Woodyho Allena úplně stejně jako tu americkou paní, co chce být barbína a nechává si prý kvůli tomu jakousi podivnou hypnózou vymývat z hlavy rozum. V hloubi duše je i intelektuál nejintelektuálovatější malým dítětem, kterému když žertem řeknete, že ho nemáte rádi, tak se rozpláče.

Triky naší psychiky

Teď by už mohl být ten správný čas naservírovat vám bez obalu onen poznatek z mnoha terapií individuálních i párových: ironie zabíjí lásku.

Chápu, nemusíte mi to věřit. Vás ironie nebolí. Vy jste nad věcí. A když si z někoho ironicky střílíte, nemyslíte to špatně, jen (se) bavíte. Beru. Ale vrhněme se přeci jenom ještě na oněch slibovaných pár kapek z vod psychologických. Pojďme na něco málo teorie. Konkrétně na něco z psychoanalytického pohledu na osobnost a její fungování.

Přednáška 24. října 2024