Introvert a extrovert ve vztahu

Hodně o nás a našem temperamentu vypovídá způsob, jakým s druhými komunikujeme. Introverti a extroverti se projevují v komunikaci odlišně. Ani jedno není dobře nebo špatně. Je to jen jinak.

Pojďme se tedy zaměřit na komunikaci extrovertů a introvertů a na to, jak spolu mohou fungovat v partnerských vztazích.

Jak komunikuje extrovert

• Extroverti jsou společenští a otevření, což se projevuje i v jejich komunikaci.
• Rádi diskutují, veřejně vyjadřují své myšlenky a dělí se o ně s okolím.
• Myslí nahlas a myšlenky vytvářejí tím, že o nich hovoří. Proto potřebují hodně mluvit.

V komunikaci s druhými jsou přirozeně průbojní, svou energii a nadšení sdílejí téměř s každým ve své blízkosti. Komunikaci sami vyvolávají a zpětně jsou schopni pohotových slovních reakcí, což opět souvisí s tím, že na rozdíl od introvertů, kteří si odpovědi promýšlejí, oni myšlenky tvoří právě mluvením. Tím, že mluvení k životu tak moc potřebují, mohou ale jejich rozhovory někdy sklouzávat k mluvení „o ničem“, jen „aby se mluvilo“.

Jejich projev při komunikaci bývá často expresivní, mimika tváře i gesta se živě proměňují. Nedělá jim problém být středem pozornosti, naopak je to nabíjí, a tak si ve skupinách nebo při skupinových aktivitách rádi berou slovo. Snadno také sdělují informace o sobě.

Extroverti spolu rádi hovoří, rozumějí si a svůj extrovertní projev přirozeně chápou.

Někdy se může sejít více extrovertů a někteří se budou v komunikaci víc prosazovat a jiní ustoupí trochu do pozadí a mohou působit introvertněji, i když jsou extroverti. A jsme opět u škály, kdy síla extroverze může být i u extrovertů různá. Nicméně extroverti spolu rádi hovoří, rozumějí si a svůj extrovertní projev přirozeně chápou. Je jim blízký, vyznají se v něm – na rozdíl od projevu introvertů, který pro ně může být leckdy záhadou.

Jak komunikuje introvert

• Introverti se opravdu mohou jevit jako záhadní, nečitelní či rezervovaní.
• Nemají potřebu tolik ventilovat své myšlenky, projevují se většinou klidně a rozvážně, a to platí i pro jejich komunikaci s druhými.
• Nemluví jen proto, aby mluvili, ale tehdy, když chtějí opravdu něco říct. Často si to, co si myslí, nechávají pro sebe.

Když mluví, promýšlejí si, co chtějí říct, a teprve až si to zformulují v hlavě, řeknou to nahlas. Jejich tok řeči je proto pomalejší a obsahuje krátké i delší pauzy na přemýšlení. Někdy svým pomalým tempem řeči vyvolávají v jiných lidech netrpělivost.

Jejich projev nebývá příliš expresivní, je z nich spíše cítit klid a rozvážnost a působí subtilněji a tišeji. V komunikaci s druhými se nesnaží za každou cenu prosadit, jsou však dobrými posluchači. Ve větší společnosti často mlčí a mluví teprve tehdy, když jsou vyzváni.

Když je téma zajímá, dokážou o něm introverti vášnivě hovořit dlouhé hodiny a s kýmkoli.

Neperou se o slovo, ale když jim dáte prostor, tak se s vámi podělí o své myšlenky nebo nápady. Neradi mluví jen tak o ničem a při takových hovorech se cítí nesví. Nejsou však mlčenliví. Když je téma zajímá, dokážou o něm vášnivě hovořit dlouhé hodiny a s kýmkoli.

Osobní informace nesdělují na potkání, ale více sdílní jsou s lidmi, které dobře znají a k nimž mají důvěru. S nimi se pak dělí o své nadšení, vzrušení, s nimi jsou uvolněnější a mohou být mnohem víc hovorní a energičtí. Až by to vypadalo, že jsou vlastně extroverti.

Je však nutné podotknout, že introverze neznamená, že je člověk nespolečenský, plachý nebo stydlivý. Introverti dokážou být velmi společenští a naopak i extrovert může být plachý nebo stydlivý.

V partnerském vztahu

Z této rozdílnosti komunikace nám může vyplynout, na co mohou v partnerských vztazích introverti a extroverti narážet. Ale začněme vztahy, kdy se sejdou stejné temperamenty pod jednou střechou.

Dva extroverti: italská domácnost

Vybavil se mi nedávný zážitek. V létě jsem jela autobusem a na sedadlech za mnou seděl starší manželský pár, odhadem oba extroverti. Jeli jsme něco přes hodinu a ti dva nezavřeli pusu. Nedali se přeslechnout. Mluvili a mluvili, komentovali to, co viděli z okna autobusu, občas se hovor stočil k nějakému tématu, které bylo záhy vystřídáno jiným.

Během té hodiny se stihli dvakrát pohádat, vynadat si do blbců, urazit se na sebe a asi tak dvě minuty uraženě mlčet, než se pustili zase do debaty, která se mezi nimi znovu živě rozproudila. Řeči, které vedli, nebyly nijak intelektuální ani obsahově zajímavé, bylo to „takové to normální tlachání“. Mě – coby introvertnější povahu – to však velmi bavilo. Představila jsem si, že ten pár spolu může být třeba už 40 let.

Soužití dvou extrovertů bude mít říz a ti dva se spolu rozhodně nudit nebudou. Budou hodně aktivní a jejich život bude plný zážitků. Otevření budou k světu i k sobě navzájem.

Ve vztahu dvou extrovertů nebude nouze o legraci, ale ani o konflikty.

V páru extrovert – extrovert bude probíhat živá výměna názorů a komunikace nebude nikdy dlouho váznout. Co na srdci, to na jazyku. Taková výměna může být velmi příjemná. Dokážou si otevřeně sdělovat své názory a pohledy a umí si také říct o to, co potřebují. Jeden druhému se otevírají jako kniha, ve které je tak snadné číst – ale jen do té doby, než si přečtou něco, co se jim nelíbí. To se pak začnou hádat a obhajovat to svoje.

Při takové výměně se toho oba hodně dozví. Nejen o svých názorech, ale také o tom druhém a o sobě. Hádka může přerůst k vzájemnému napadání, obviňování a zraňování. Debaty o vzájemném vztahu mezi dvěma extroverty budou mít italskou atmosféru – budou plné slov a emocí. Ti dva jimi mohou svůj vztah pročistit a provětrat, nebo se mohou prodiskutovat a prohádat až k rozchodu. Každopádně o legraci, ale ani o konflikty v jejich případě nebude nouze.

Výše zmíněný pár z autobusu už v tom uměl za ta léta chodit, a tak se dá předpokládat, že jejich hádky časem získaly redukovanější podobu. V autobuse proběhlo jen “seš blbej – ty seš blbá”, dvě minuty ticha a pak zase čilá konverzace. Proč se taky hádat, viďte?

Dva introverti: pěkně spolu

Leží spolu doma pod dekou a přitulení k sobě koukají na film. Muž přinese něco na zub, žena srovná polštáře, aby se jim lépe leželo. Je jim spolu moc hezky. Nikam nemusí, nikdo po nich nic nechce. Mohli jít večer na koncert, ale nakonec se rozhodli zůstat doma. Proč se tlačit v davu lidí, když mají doma takovou idylku. Spolu. Pod dekou.

Vztah dvou introvertů může být idylický a ti dva si ho mohou velmi užívat. Vzájemně se respektují, dokážou chápat své introvertní potřeby, jako třeba být někdy jen tak sám. Jsou schopni si spolu vytvořit oázu klidu a bezpečí.

Mohou se vyhýbat konfliktním situacím a otevřeným diskusím, nebo si mohou myslet, že ten druhý ví, jaké jsou jejich potřeby.

Úskalím takového vztahu však je, že se mohou stát izolovanými vůči vnějšímu světu a nebudou mít pro svůj vztah z čeho brát. A vztah bez vnějších podnětů může přerůst v nudu a rutinu, což ani introvertům nevyhovuje. Proto by měl tento pár být v kontaktu s dalšími lidmi a nezapomínat chodit do společnosti, ať už spolu, s přáteli nebo každý zvlášť.

Komunikace v páru introvert – introvert bude mnohem klidnější než u extrovertů. Budou si vzájemně naslouchat a mít dostatek prostoru a času své myšlenky formulovat a vyjádřit. Společné ticho je nebude ohrožovat ani iritovat.

Určitě nebudou mít tolik konfliktů jako dva extroverti. Tím, že o věcech potřebují sami přemýšlet a myšlenky si v sobě uspořádat, než s nimi vyjdou ven, eliminují riziko, že by vyřkli něco, co si opravdu nemyslí. Zároveň se však mohou vyhýbat konfliktním situacím a otevřeným diskusím o vzájemném vztahu a svých potřebách, nebo si mohou myslet, že ten druhý ví, jaké jejich potřeby jsou. Tyto nevyřčené věci se v nich mohou usazovat a zahnívat, až nakonec budou muset vyjít ven s daleko větší razancí. Vztah tak může získat vážné trhliny a jejich idylka se může zbortit jako domeček z karet.

Mohou tomu předcházet tím, že budou věci otevřeně ventilovat, o problémech mluvit postupně a v pravý čas. Podívat se na italský film a trochou Itálie oživit svůj společný prostor.

Introvert a extrovert: protiklady se přitahují

Říká se, že protiklady se přitahují. Smíšené páry, kdy jeden je extrovert a druhý introvert, jsou velmi časté a ve vztahu se mohou ti dva dobře doplňovat.

• Akčnější extrovert svým přístupem vytahuje introverta z jeho pomyslné bubliny a nutí ho jít ven, do světa. Zprostředkovává mu zážitky a vnáší mu do života živost, vzrušení a akci.
• Introvert učí extroverta naopak zpomalit a nabízí mu chvíle klidu a odpočinku.

Každý chce poskytnout to, co je mu vlastní, a tak se svým rozdílným temperamentem mohou obohacovat, ale také na sebe narážet.

Jedna introvertní žena mi popisovala vztah se svým extrovertním partnerem. Její muž je velmi aktivní a chce, aby do jeho aktivit byla zapojena i ona. Aby chodili na výlety, večer za zábavou, aby žili hodně aktivně. Jeho to nabíjí, ale ji jako introvertku příliš mnoho aktivit vyčerpává. Když jsou spolu doma, tak si s ní chce její muž neustále povídat. Ona však nechápe, proč by měli pořád mluvit. Některé debaty jí připadají naprosto zbytečné.

Kdybychom dali prostor jejímu muži, ten by nám nabídl pohled z jeho strany. On si chce se svojí partnerkou užívat života a k tomu přece patří chodit za zábavou a být co nejvíc aktivní. A chce si s ní povídat, protože přece nebudou jen tak sedět vedle sebe. Ona ho zajímá, a tak je zvědavý na to, co se jí honí hlavou. Chce s ní mluvit, třeba i o „blbostech“, ale ať je mezi nimi živá interakce.

Extrovert chce všechno řešit hned, chce o tom mluvit a vyříkat si to. Introvert ale naopak potřebuje čas a klid na rozmyšlenou.

Když se vrátíme k tomu, jak rozdílným způsobem ti dva komunikují, pak je jasné, že extrovert je ve vztahu s introvertem ten komunikativnější. A svého partnera může přílišnou potřebou komunikace unavovat. Zároveň však tím, že mluví o svých názorech, nápadech a plánech, je ve vztahu čitelnější a průhlednější (i když samozřejmě i extroverti mohou mít svá tajemství).

Extrovert má problém, když neví, co se v jeho introvertním partnerovi odehrává. Introvert není tak sdílný a spoustu věcí si nechává pro sebe. Než s něčím vyrukuje, potřebuje si to promyslet. Zvláště když se to týká jejich vztahu.

Při konfliktních situacích mohou narážet na to, že extrovert chce všechno řešit hned, chce o tom mluvit a vyříkat si to. Potřebuje přemýšlet nahlas. Introvert ale naopak potřebuje čas a klid na rozmyšlenou, potřebuje si sám ujasnit, co si o tom myslí. Ani jedno není špatně. Jen se v tom odráží rozdílný způsob zpracovávání informací a jejich sdělování. Proto je důležité, aby se v tomto ohledu partneři respektovali a šli si naproti.

Využívejte celý web.

Předplatné