Introvert a extrovert: kdo …

Před pár lety jsem na Krétě potkala dva bublináře. Na ulici v Matale dělali velké bubliny pro potěchu kolemjdoucích dětí i dospělých.

• Švýcar Dan byl typický extrovert. Když dělal bubliny, bylo vidět, že vnímá, co se děje okolo něj a jak lidé reagují. S lidmi komunikoval, zapojoval děti a znatelně se radoval z pozitivních reakcí. Jeho pohled byl zaměřený ven, byl v živé interakci s okolím.
• Polák Tom byl naopak jasný introvert. Když dělal bubliny on, byl v hlubokém a klidném soustředění. Bylo cítit, že je zaměřen sám do sebe a jeho produkce vypadala jako tanec – takové bublinové tai‑či, tanec derviše, meditace v pohybu. Na okolní děti také reagoval, zapojoval je, ale úplně jinak než Dan. Klidněji, ve svém vlastním tanečním rytmu.

Bubliny uměli dělat oba velmi dobře, ale jejich projev se lišil. Bylo příjemné pozorovat oba dva, protože každý z nich nabízel jiný zážitek. Ani horší, ani lepší, prostě jiný.

Tři hlavní rozdíly

Extroverze (navenek obrácený) a introverze (dovnitř obrácený) jsou základní rysy osobnosti a lidského temperamentu. Můžeme si představit škálu, na jejímž jednom konci je extroverze a na druhém introverze. Tato škála vypovídá o tom, odkud čerpáme životní energii. Lidé na introvertním konci se pro získání energie zaměřují dovnitř sebe, lidé na extrovertním konci se k načerpání energie zaměřují ven.

Můžeme být na různých místech této škály, blíže středu nebo jednomu z jejích konců. Americká psycholožka Marti Olsen Laney v knize Jste introvert? popisuje rozdíly mezi introverty a extroverty.

1. Odkud čerpají energii

Introverti získávají energii z vlastního vnitřního světa pocitů, myšlenek, dojmů, tedy ze sebe sama. Vnější svět je může přílišnými podněty zahlcovat. K tomu, aby si dobili baterky, potřebují čas a klidné místo, kde mohou přemýšlet, rozjímat a odpočinout si od vzruchů okolního světa.

Pokud se cítí zahlceni, mohou reagovat podrážděně nebo strnule a mají tendenci stahovat se do sebe. Potřebují přestat vydávat energii ven, zaměřit se do svého vnitřního světa a být v prostředí s menším množstvím podnětů.

Extroverti naopak získávají energii z vnějšího světa – z činností, lidí, věcí, míst. Na rozdíl od introvertů potřebují k dodání energie vnější podněty. Aby si dobili baterky, potřebují vyvíjet nějakou činnost a být v čilém spojení s vnějším světem. Jsou zaměřeni ven, mimo sebe sama, vnitřní rozjímání jim nepřináší dostatek podnětů. Když nejsou v kontaktu s jinými lidmi a s vnějším světem, mohou se cítit vyčerpaní a osamělí.

• Introvertům trvá déle, než obnoví své zásoby energie, a také ji rychleji zase vydají. Je pro ně důležité vyvážit čas, kdy jsou sami, s časem, kdy jsou mezi lidmi.
• Extroverty nabíjí aktivita a naopak mívají problém zpomalit, odpočívat, relaxovat.

2. Jak reagují na vnější stimulaci

Pro introverty může být příliš stimulující, když jsou v davu lidí, ve větších skupinách, v množství aktivit nebo třeba v hlučném prostředí. Jejich energie se v interakci s lidmi a v příliš stimulujícím prostředí vyčerpává. Mohou se rádi bavit s lidmi, ale za chvíli budou mít potřebu si od komunikace odpočinout. Ve větší společnosti nejsou rádi středem pozornosti, ale zaujímají spíše roli pozorovatele. Pokud je pro ně stimulace příliš, mohou působit nespolečensky, odtažitě, „odpojeně“.

Extroverty naopak vnější stimulace nabíjí. Mají rádi, když se kolem nich stále něco děje a přichází k nim hodně podnětů. Jsou rádi v živém prostředí, ve společnosti mnoha lidí, a většinou jim nevadí být středem pozornosti. Stejné to mají i se zážitky – čím víc, tím líp. Potřebují něco zažívat, provádět, a tak jdou z akce do akce. Pokud se jim vnější stimulace nedostává, snaží se ji vyhledat, podnítit.

Introverti samozřejmě také rádi něco zažívají a nejde o to, že by je nebavilo chodit mezi lidi a komunikovat s nimi. Nicméně rychleji je to vyčerpá a mají pak potřebu se stáhnout a od přílišné stimulace si odpočinout. Dobít si baterky zevnitř.

Kdo z těch dvou měl lepší večer? Ani jeden. Každý z nich si z párty odnesl jiné zážitky.

Představte si třeba pár, kdy muž je introvert a žena výrazná extrovertka, a ti dva jdou spolu na večerní párty. Žena se moc těší a doma se halasně a radostně připravuje. Před zrcadlem vystřídá několik oblečků, maluje se, tancuje. Po muži, zalezlém v jeho pracovně, chce vědět, co jí nejvíc sluší, čímž ho neustále vytrhává z jeho kontemplace. Červené šaty vyhrály. Začíná být unavený ještě předtím, než někam vyrazil. A navíc se mu tam vůbec nechce.

Na párty žena vstoupí jako královna. Rozhlíží se po známých a neznámých tvářích a v jejích očích můžeme číst: Hurá, lidi, tak jsme tu! A vrhá se do víru. Naopak muže při vstupu téměř bací. Je tam randál, muzika naplno, kupa lidí, všichni hulákají jedem přes druhého. Jen letmo registruje, kdo tam je. Musí se chvíli aklimatizovat, Zahlédne kamaráda a vyráží směrem k němu. U stolku s ním pak vydrží celý večer.

Je rád, že tam má spřízněného člověka, se kterým si rozumí a rozhovory s ním mu pokaždé přinesou něco nového a zajímavého. Pozoruje okolí a občas zahlédne ženu v červeném, jak živě komunikuje. Tu tam, tu onde, chvílemi k němu přisedne, pak zase odběhne. Je nabitá energií a párty si užívá. Popovídala si se spoustou lidí, dozvěděla se, co je nového, zatančila si a taky se hodně nasmála. Prostě perfektní!

A kdo z těch dvou měl lepší večer? Ani jeden. Každý z nich si z párty odnesl jiné zážitky. Ani lepší, ani horší, prostě jiné. Muž si dobře popovídal s kamarádem o tom, co ho zajímá, a žena si doširoka vlála.

3. Pojetí šíře a hloubky

Pro introverty je podstatnější hloubka než šíře. O tématech, kterými se zaobírají, chtějí přemýšlet, ponořit se do nich a získané vstřebat a rozšířit. Mají rádi složitost a raději pracují na méně projektech, ale do hloubky. Když už o něčem hodně ví, mají často pocit, že to ještě nestačí, že toho stále neví dost. A leckdy o tom s druhými lidmi ani nemluví, a tak se připravují o jejich zpětnou vazbu, ve které by mohli zjistit, kolik toho už ví.

Podobně to mají i se zážitky a se vztahy. Ve vztazích hledají hloubku a intimitu, proto mohou mít méně přátel, ale hlubší vztahy. Většinou preferují rozhovor s méně lidmi (ideálně ve dvou), ale aby měl smysl a hloubku.

Extroverti mají naopak rádi šíři, což pro ně znamená mít hodně přátel, hodně zážitků, spoustu informací a vědět tak trochu o všem. Informace často zevšeobecňují. Jsou rádi uprostřed dění a vyhovuje jim rozmanitost. Nevadí jim, když mají rozdělaných více projektů najednou a když jdou z akce do akce.

Své zkušenosti zpracovávají jinak než introverti: nechroupají to tak vevnitř, ale usadí si to venku, v akci, s lidmi, v rozhovorech.

Když se potkáme

Způsob získávání energie, reagování na stimulaci zvenku a pojetí šíře a hloubky jsou podle Marti Olsen Laney základní rozdíly mezi introverty a extroverty. Na to pak navazuje spousta dalších věcí, jako jsou komunikační styly, role v týmu, přínos pro ostatní, kombinace typů v partnerství, ve vztazích apod.

Introverti a extroverti fungují jinak a díky těmto rozdílům na sebe mohou narážet a leckdy se nechápat. Když však vědí o rozdílnosti svých temperamentů a potřeb, mohou se naopak doplňovat a respektovat.

Ráda sleduji rozdíly mezi introverty a extroverty na arteterapeutických kurzech. Vyhraněné typy se poznají hned. Extroverti jsou vidět a slyšet, naopak introverti se téměř neprojevují a vedle extrovertů se ztrácejí. Extroverti o sobě rádi mluví, při zpětných vazbách a povídání nad výtvarnými pracemi se rádi rozpovídají, ať už se to týká jich samotných nebo ostatních lidí. Většinou mají také rádi živější a skupinové techniky, ve kterých jsou propojeni s ostatními. Když skupina vytváří něco společně, často se dostanou do role tahounů, kteří určují směr.

Když se introverti osmělí a přidají své nápady, tak se s extroverty přirozeně propojí a vznikne zajímavá a plodná spolupráce.

Introverti jsou tišší a méně průbojní, nicméně vůbec to neznamená, že nemají co říct. Když si vezmou slovo a mají prostor vyjádřit své myšlenky, často překvapí hloubkou svého vnímání, prožívání a přemýšlení. Do individuální práce se obvykle ponoří a je vidět, jak jsou na činnost koncentrovaní. Při skupinových technikách zůstávají spíše v pozadí, ale když se osmělí a přidají své nápady, tak se s extroverty přirozeně propojí a vznikne zajímavá a plodná spolupráce.

Pravděpodobně o sobě víte, jestli jste spíše extrovert nebo introvert, a kolem sebe máte lidi, kteří stojí na různých místech škály introverze–extroverze. U někoho je to viditelné na první pohled, často se však lidé projevují někdy extrovertně, jindy u nich můžete zavnímat introvertnější polohu. Mnohokrát jsem se setkala s názorem člověka o sobě, že je vlastně introvert, který se naučil být extrovertem.

Introverze a extroverze jsou vrozeným temperamentem. Většina z nás není na konci této škály, ale někde mezi – blíž introverzi nebo extroverzi. Obojí má v sobě velký potenciál a introverti a extroverti se mohu vzájemně doplňovat. Také se můžeme od sebe inspirovat a vědomě tak rozšiřovat své hranice a limity, které nám dává náš vlastní temperament.