Ideální já a vztah

Svět je opředen přesvědčením, že to, kým jsme a jací jsme, je jen v našich rukou. Je to dobré názorové podhoubí pro propagaci seberozvojové tematiky, která nás mnohdy svádí přemýšlet o sobě jako o produktu, který můžeme zlepšit, rozvinout, prostě být jako ti nejúspěšnější. Leckoho pak překvapí, že tento nekonečný běh za dokonalostí má i svá úskalí.

Ideál, který máme pod kontrolou

Trend seberozvoje nás vede k tomu hledat ideál, kterého se snažíme dosáhnout. Chceme ideálně vypadat, chovat se, ale taky ideálně myslet a prožívat a v neposlední řadě mít ideální vztahy. Vidina možnosti dosáhnout úspěšnější a možná taky výjimečnější verze nás samých vyvolává domněnku, že celý tento proces máme pod kontrolou a záleží jen na naší vůli.

Často pak máme plán příštích měsíců a let následovaný uklidňujícím pocitem kontroly nad sebou samými a svými životy. Náš pocit vlastní hodnoty stojí na obrazu výkonného, úspěšného a šťastného člověka, prostě dobrého produktu.

Některé události v životě však vedou nevyhnutelně k tomu, že pocit kontroly ztrácíme. Ocitáme se v nejistotě ohledně toho, kým jsme, kým se stáváme a třeba i kým se už nikdy nestaneme. K takovým prožitkům nás mohou přivést obyčejné životní změny patřící k přirozenému lidskému vývoji. Z těch nejtypičtějších to je navázání partnerského vztahu a z toho vyplývající další životní mety, které jsou nikoliv nutné, nicméně časté.

Vztah jako možné ohrožení

Potenciální vztah v nás probouzí rozporuplné pocity. Na jedné straně to je to, po čem doopravdy toužíme a proč chceme být pro ostatní zajímaví a inspirativní. Na straně druhé vztah ohrožuje naši bezpečnou pozici toho, kdo se cíleně rozvíjí a zdokonaluje. Tento jasně daný směr totiž dříve nebo později budeme muset konfrontovat s nějakou tou nedokonalostí, pochybami a selháním druhého.

Každý z nás má zásobu neúspěchů, strachů a slabostí, tedy i všichni potenciální partneři. Jen těžko hledáme takového partnera, který je stejně dobrým produktem jako my sami a který svými slabými stránkami neohrozí náš pečlivě vykreslený sebeobraz, leckdy prezentovaný a přiživovaný na sociálních sítích.

Být ve vztahu navíc vyžaduje čas a energii, které mnohdy kvůli vší té snaze nemáme nazbyt. Museli bychom se vzdát části svých aktivit a práce na vlastních cílech a tím ještě více ohrozit svou cestu za dokonalejším já.

Rozhodování o tom, zda pro potenciální vztah riskovat nejen ztrátu nastavených cílů, ale také ztrátu kontroly nad tím, kým se po boku partnera staneme, se může stát nekonečným procesem. Strach, že by ten druhý nebyl dost dobrý a naši představu o nás a našem životě by ohrozil, nás doprovází na každé rande.

Hledáme někoho, kdo to má stejně jako my, kdo na sobě taky tvrdě maká, jde za lepším já. Honíme se za dokonalostí, kterou očekáváme stejně tak od druhého. Neúspěšné pokusy o navázání kontaktu se snažíme napravit dalším seberozvojem. Myslíme si totiž, že se to nepovedlo kvůli nedokonalosti jednoho z nás. Potom vyvozujeme, že více vůle a kontroly nám příště zajistí úspěch. Ten druhý nepřeskočil naši vysoko nastavenou laťku nebo my ještě musíme o malý kousek zlepšit sebe.

Zatímco my se snažíme o nejlepší verzi sebe sama, ostatní jako by rezignovali a žijí „normální život“, navázali partnerské vztahy a jsou v různé fázi životního koloběhu. Jejich hodnotový systém se přetočil, čas na sebe sama se zmenšil, povinnosti a události nedovolují mít tak jasný a zřetelný plán a směr svého rozvoje. My se potom nacházíme v roli vnějších pozorovatelů, kteří se sami sebe ptají: Co by se stalo se mnou, když oni se změnili tak moc? Jak bych dopadl, jak bych dopadla? Opravdu musím rezignovat na to, kým chci být? Chci všechnu tu práci zahodit?

Cesta z kruhu ven

V takovou chvíli vás nezachrání ani další plán na zlepšování, ani vize hledání dokonalejších partnerů. Naopak vás to vzdaluje od reality, která jasně ukazuje, že se musíte učit udržet si pozitivní obraz o sobě samých, i když se ne vždy všechno povede, i když budete žít (alespoň v nějaké fázi) „normální život“ vedle člověka, který má stejně jako vy své chyby.

Na dalším rande se tak můžete snažit vědomě odkládat své nároky a očekávání, jaký by partner měl být. Místo toho se nabízí zaměřit se na to, co máte společné a na čem byste společně mohli stavět. Nejde přece tolik o to, jestli je dost vysoký nebo dost sportuje. Stejně jako v kvalitě budoucího vztahu není podstatné, jestli se vám samotným podaří zhubnout nebo dokončit školu.

To důležité je, jaký vztah společně můžete budovat, v čem se můžete inspirovat a podpořit, jednoduše řečeno, jak vám spolu bude. Když nezavrhnete každého hned na první schůzce, ale dáte sami sobě prostor někoho více poznat, otevíráte prostor, ve kterém může vznikat vztah.

Nový vztah s sebou nese nárok na váš čas, který jste dříve trávili jinak. Dostáváte se tak do situace, kdy je potřeba váš životní plán zrevidovat. I když víte, že není možné mít přesný plán, je těžké ustoupit od některých aktivit nebo cílů. Mohlo by vám k tomu pomoci vědomí, že máte základ a směr, o který se můžete opřít, a neustále, i když třeba jen omezeně, se k němu vracet.

Není nutné nechat se zcela pohltit vztahem a životními okolnostmi. I když na sebe budete brát další životní role, je možné si stále uchovat prostor pro svůj vlastní rozvoj. Může jít třeba o vlastní koníček nebo studium, na které si nenecháte sáhnout a pevně je zakotvíte v novém uspořádání vašeho života. Prostor pro sebe umožněte i svému partnerovi.

Tento zdánlivě obyčejný, „normální život“, má potenciál proměnit vás na mnoha úrovních. Může přinášet příležitosti pro rozvoj v úplně jiných souvislostech a okolnostech, než jste plánovali a možná si vůbec dokázali představit. Pravděpodobně narazíte na vztahová témata, budete třeba řešit, jak lépe komunikovat, jak zvládat své emoce nebo jak pečovat o druhé a nechat pečovat o sebe.

K prozkoumávání tohoto širokého pole vám také mohou pomoci právě kamarádi, kteří se vám zdají tak daleko. Zkuste se od nich dozvědět, co si o sobě uvědomili, kam je samotné to zavedlo. Kromě toho, že se jim tak můžete trochu přiblížit, můžete se i hodně inspirovat.