Hubnutí hlavou

Aby bylo jasno: bez pohybu a změn ve stravování to nepůjde. V tomhle ohledu má shazování jednoduchou logiku – výdej energie musí být vyšší než její příjem. Takže více se hýbat a míň jíst je potřeba, jinak to nefunguje. Kolik a čeho jíst, s tím vám poradí zkušený výživový poradce. Probere s vámi, jaké děláte chyby. Zjistit, kolik energie máte přijímat, aby to bylo adekvátní, se dá vypočítat. Máte nějaká vstupní data, znáte ideální stav a z toho odvodíte zbytek.

Přesto ani tohle mnohdy nestačí. A právě v ten moment poradci mohou začít tápat, jejich klienti propadat beznaději a kýžený výsledek se bude (v lepším případě) ztrácet v mlze. V tom horším se nadváha ještě zvyšuje a spolu s tím se objeví pocit rezignace. Je frustrující nezdary zažívat zas a znovu, protože každý další snášíme ještě hůř.

Každý z nás může mít zdravou váhu a být v kondici. Řešení vždycky existuje. Je ale potřeba přestat řešit pouze následky a místo toho se zamyslet nad příčinami stávajících nezdarů.

Hlava je důležitá

„Je to v hlavě.“ Tu větu slýchám často a děsně mě rozčiluje. Nejen že nepomáhá, ale může být i nebezpečná. Ano, psychika významným způsobem ovlivňuje náš životní styl. Hlava ale není „dobře“ nebo „blbě“, a kdo si dovolí vyřknout nad vámi takový demotivující rozsudek, ničemu nerozumí, a dál vám proto nemá jak pomoci.

S „hlavou“ se dá pracovat. A pokud je problém tam, je to i potřeba. Mozek se taky dá vycvičit. A právě to je někdy klíčem k přetnutí bludného kruhu. Přestat se bát, prozkoumat temné území a uvědomit si několik důležitých bodů – probereme si je jeden po druhém.

1. Kdy, co a proč jíte?

Jíte pravidelně? Pokud ne, možná celkově neudržíte režim. Váš život je tak nepředvídatelný a plný stresu. Tělesné potřeby včetně pocitu hladu dlouho nevnímáte, nejsou pro vás prioritou, na kterou byste zaměřovali pozornost. Až když je hlad nepřekonatelný a nedá se jinak, sáhnete po něčem, co ho zažene. Pokud možno co nejrychleji.

Zdroje rychlé energie ale nezasytí na dlouho a kolotoč přejídání se začíná roztáčet na plné obrátky. Tělo, které dlouho strádalo, má tendenci ukládat energii do zásoby. Podobně obtížně jako pocit hladu jste možná schopni vnímat i pocit sytosti. Až když je absolutní, všimnete si, že máte dost. A to je pozdě. Vnímání pocitu nasycenosti ještě dál komplikuje, pokud se při jídle věnujete další činnosti – třeba práci. Pak je možná problém v tom, že se nedokážete zpomalit, zklidnit a chvíli posedět.

Pokud chcete tento stereotyp změnit, vyplatí se nastavit (nejen jídlu) jasný režim a sobě hranice, které budou sloužit jako záchytné body, a vy se tak budete lépe orientovat. A cvičit všímavost. K tomu možná i ubrat množství zátěže, kterou na sebe v životě berete. Protože všímavost je často oslabená i proto, že mozek je zahlcený a prostě už nemá kapacitu vnímat méně intenzivní vjemy.

• Právě míříte k lednici s cílem „něco ulovit“. Uvědomujete si to? Pokud ano – super!
• Co se dělo předtím? Možná jste zapomněli na svačinu. Proč?
• Možná vás něco rozčílilo. Jste nervózní?
• Co je spouštěčem nutkavé potřeby něco si dát?

Jídlo je někdy závislost. Především na sladkém je snadné si ji vypěstovat. Sladké jídlo napomáhá vyplavování dopaminu, který přináší pocit spokojenosti. První chuť, kterou v životě poznáme, je sladká chuť mateřského mléka. K tomu můžeme mít sladkou chuť z dětství spojenou s pocitem odměny, aniž si to uvědomujeme.

Pokud máte tendenci k záchvatovitému jedení, stojí za to vystopovat, co je jeho spouštěčem. Když ho poznáte, máte možnost v danou chvíli zareagovat jinak. Třeba si dopřát krátkou relaxaci a počkat, až napětí, stres nebo cokoliv jiného odejde. Přestat se s nelibou emocí prát a tím ztrácet energii, ale dát jí prostor projevit se a odejít. Je to úleva.

Zkrátka: vždy se sami sebe zeptejte, zda jíte, protože máte hlad, nebo proto, že potřebujete ukojit jinou potřebu. K jídlu si najděte klidné a příjemné prostředí a omezte rušivé vlivy. Tak, abyste mohli jíst v klidu, pozorně, abyste nehltali. Nemusí to být snadné, ale znáte to: Kdo nechce, hledá důvod. Kdo chce, hledá cestu.

2. Jak k sobě mluvíte?

Máte výčitky, jste sebekritičtí? Nebo si všímáte, kdy se vám daří, dokážete se za to pochválit a posilujete tak konstruktivní chování? Člověk sám sebe může motivovat, nebo poslat ke dnu. Mluvit sami k sobě laskavěji se také můžeme naučit a hned nám ubude stresu.

3. Jak a proč cvičíte?

Cvičíte proto, že musíte, nebo proto, že vás to baví? Zkuste se přestat trestat a trápit a místo toho najděte takovou pohybovou aktivitu, která vám bude vyhovovat a bude vás bavit. Je tolik možností! Není důvod ztrácet energii bojem se sebou samým. Hledání možná bude chvíli trvat a bude to cesta pokusů a omylů. Chyby jsou ale nezbytným předpokladem učení.

Stojí za to se taky zamyslet nad tím, jestli cvičíte správně a jestli jste správně zvolili pohybové aktivity, kterým se věnujete. I v tomhle ohledu stojí za to si nechat poradit profesionálem, nikdo z nás nemůže rozumět všemu. Cvičení nebude fungovat, pokud vás nebude bavit.

Naopak, až najdete „to své“, přinese vám k tomu radost a pomůže vypnout hlavu. A to se taky počítá! Zvlášť pokud vás k přejídání žene stres. I v souvislosti s cvičením pak můžete narazit na problém s pravidelností. O tom, že udržet režim je užitečné, i když náročné, už byla řeč.

4. Co vás k hubnutí motivuje?

Otázka motivace je klíčová. Chcete hubnout, protože byste měli, nebo proto, že chcete? Chcete se líbit? Chcete ostatním dokázat, že na to máte? Nebo chcete být fit? Starat se o sebe?

Čím víc jde motivace z vás a čím hlubší a smysluplnější má kořeny, tím budete (v čemkoliv) úspěšnější. Jedinou cestou k úspěchu je pozitivní pohled na věc a snaha o eliminaci zbytečného stresu. Stres a neúspěch demotivují. I to by se dalo zobecnit.

Všímám si ještě jednoho problému, s kterým se ti, jimž se nedaří zhubnout, často potýkají: ztráty důvěry. V sebe i ve druhé. Jsou to často spojené nádoby. Je potřeba rozhodnout se a svému rozhodnutí důvěřovat. Nést za ně odpovědnost. Nechat si poradit a rady odborníka následovat. Věřit jeho kvalifikaci a dobrým úmyslům.

Pokud vnímáte, že tohle téma se vás týká, že máte problém věřit, stojí za to probrat ho na terapii. Může mít kořeny mnohem hlouběji než v problému s nadváhou, který právě řešíte.

Buďte sami sobě přítelem

Nic se nemá přehánět. Odpočívejte a dopřejte si dostatečně dlouhý spánek. Tělo potřebuje zregenerovat. Jinak je ve stresu – a hádejte, jak na stres reaguje? Střádá energii do zásoby, zpomaluje metabolismus. Je taky potřeba obrnit se trpělivostí, rychlý úbytek na váze může být pro tělo nebezpečný a má i svá psychická rizika.

Lidé se sklony k úzkostem se mohou paradoxně o to víc začít bát, že se něco pokazí, a opět skončí, kde byli. To přináší stres, kterého se potřebujeme vyvarovat, jelikož právě ten bývá na pozadí poruch příjmu potravy nebo emočního jedení.

Stres působí i situace, kdy na sebe klademe přemrštěné nároky. Zdají se být nedosažitelné a podléháme demotivaci, někteří i deziluzi, vzteku na sebe a pocitu bezmoci. Postupnými kroky dosažený cíl je také spíše udržitelný než rychlý úspěch díky „zázračné dietě“.

Stojí za to naučit se zásadám zdravého životního stylu (záměrně nemluvím pouze o zdravém stravování). A to chce, jako všechno, svůj čas. Řídit nebo mluvit cizím jazykem se taky nikdo nenaučí ze dne na den. I odborníci na výživu uklidňují, že i sebemenší změna k lepšímu je krok dobrým směrem, který pomůže. Navíc co se člověk naučí, to mu nikdo nevezme.

Kvalitu trávení významně ovlivňuje psychická pohoda. Proto lidé, kteří jsou v nepohodě, hubnou obtížně, ať se snaží, jak chtějí. Nepomáhá ani boj s vlastním tělem a nerespektování svých vrozených dispozic. O své tělo bychom měli pečovat s respektem, ne ho zatěžovat neúměrnými změnami.

Problémy s váhou mohou mít fyziologicky podmíněnou příčinu, psychický základ nebo může jít o kombinaci obojího. Určitě stojí za to odložit nekonstruktivní vztek na sebe a ve spolupráci s odborníky propátrat, kde je zakopaný pes. Emoce nikdy nepřeperete hlavou, pokud neporozumíte tomu, kde se berou. Až tehdy s nimi můžete zacházet, ne ony s vámi. Zorientovat se vám pomůže psychoterapie.

Ano, bude to těžké

Pravda je, že pokud chcete změnu, v něčem se budete muset omezit a dostanete se do nekomfortu. Tehdy pomůže uvědomit si, jaké jsou vaše priority. Žijeme v hojnosti a je těžké odolat. Rozhoduje síla vůle a třeba i nedostupnost lákadel ve vašem dosahu. Není řešením, je ale dobrým pomocníkem.

Člověk si vždycky najde dobré důvody a hlava „logické“ argumenty, proč si dopřát. Říká se tomu racionalizace. Hlava dokáže být v takových situacích úspěšným dezinformátorem. Tím jediným, kdo podává objektivní informaci o tom, co funguje a co ne, je vaše tělo. To neošálíte. Efekt je zřejmý a viditelný.

Kolotoč neúspěchů často roztáčí tendence k sebetrestání třeba i za drobná selhání. Trestaní jsme v dětství byli asi všichni a automaticky tenhle princip uplatňujeme i sami na sebe, zpravidla nevědomky, jak ho máme zarytý pod kůží.

Strach ale ještě nikdy nikoho k dosažení dobrého výsledku v jakékoliv oblasti nepovzbudil. Stres, který přináší, našemu snažení překáží. Zaplavuje nás nepříjemnými emocemi, s nimiž se musíme potýkat, místo abychom se věnovali prioritě, kterou jsme si vytyčili. Narušuje naši schopnost soustředit se na cíl.

Můžete také narážet na různá úskalí ze strany okolí. Mohou být různě motivovaná. Ústy vašich blízkých může promlouvat úzkost, závist nebo cokoliv jiného. Je na vás vyhodnotit, jaké z komentářů si budete pouštět k tělu. Jde o vás, vaše zdraví a vaši pohodu. Střevní mikrobiom ji významně ovlivňuje a stravou ho můžete vylepšit a zlepšit, jak se cítíte.

• Je marnivé a pošetilé zabývat se tím, jak vypadáte? Vám ale nejde jen o vzhled, ale také o zdraví, že? Zdravý člověk zdravě (a dobře) vypadá. To je druhotný zisk.
• Je to sobecké, jak mohou tvrdit vaši blízcí? Není. Sobec je někdo, kdo profituje na úkor druhých. Postarat se o sebe, převzít odpovědnost za to, jak žijete, a neklást takové nároky na druhé je naopak zralé a zdravé.

Jak se postavit k těm, kdo si myslí opak, by bylo téma na další článek. Pokud budete sami v pohodě, budete ale každopádně lépe snášet jejich výpady. Zda se vám to podaří, je jenom na vás. Přeji vám na cestě za vysněnou kondicí hodně trpělivosti, pevné nervy a dostatek sil! Stojí to za to a úsilí, které změně věnujete, se neztratí.

Už nikdy nebudete tím, kým dřív. Ani psychicky, protože překonání jakékoliv překážky v životě člověka vnitřně zpevní. A o to jde především. Stačí jen začít.