Hrůzy Vánoc

Psychologické poradny zaznamenávají v předvánočním období nárůst počtu klientů. Tím, jak se společnost dostává pod palbou vánočních svátků do tlaku, více se obnažují naše šrámy a bolavá místa. Máme tendenci se jimi zabývat, protože s přicházejícími svátky je můžeme prožívat intenzivněji.

Také naše představa o tom, jak by Vánoce měly vypadat, je často v rozporu s tím, jaké pro nás ve skutečnosti jsou a jak je reálně prožíváme. Vypořádat se s tímto nesouladem a přijmout jej je mnohdy náročné a můžeme se kvůli tomu dostávat do napětí a frustrace.

Reakce na šílenství, které nás v příštích dnech čeká, mohou být různé. Budu se věnovat třem typickým, s nimiž se setkávám nejčastěji.

Uprchlíci

Pár dní před Vánoci to tady zabalí a odeberou se kamsi do exotických krajin, kde se budou věnovat sami sobě a hodí celé svátky za hlavu. Jako bonus jim nebudou mrazem odpadávat končetiny, nebudou nadávat na břečku na chodnících, na zmrzlé vozovky a překvapené silničáře, zmítat se v depresivní náladě z nedostatku světla a z toho, že jejich kolegyně má už od prvního adventního týdne nakoupené (a dokonce zabalené) všechny dárky, vyzdobený byt, světýlka v okně a upečeno třicet druhů cukroví.

Oni sami se blížící se svátky snažili úspěšně vytěsňovat nebo je neřešili vůbec, ale podobné nastavení reality jiných je lehce rozhodilo anebo přímo podnítilo k tomu odjet hodně daleko. V rámci této dovolené buď Vánoce bojkotují úplně, nebo si je oslaví po svém a nemusí se nikomu přizpůsobovat. Návrat naplánují pro jistotu až na půlku ledna, aby bylo jisté, že je Vánoce doma žádným způsobem nepostihnou. Ortodoxní příbuzní však mnohdy schovají trochu cukroví a nechají stromeček déle, aby si s navrátivším se příbuzným Vánoce přece jenom trochu užili.

Ačkoli to zní idylicky, své myšlenky a bolesti si uprchlíci samozřejmě vezou s sebou, třeba i na druhý konec světa. Změna prostředí však může přece jen připomínání a vnímání těchto nepříjemných pocitů zjemnit, což je výhodnější než jejich syrové obnažení vlivem Vánoc.

Výhodou této skupiny je, že se vyhne vánočnímu šílenství v té největší intenzitě, načerpá energii ze slunce, což se pro přežití zimního období u nás opravdu hodí, a vrátí se zpět domů tehdy, kdy je tu opět klid. Rizikem pro ně může být například to, že přijdou o možnost strávit svátky se svými nejbližšími, na kterých jim záleží, a tato možnost se už příští rok bohužel nemusí nabízet.

Lidé, kteří na Vánoce zvedají kotvy, se rozhodují čistě podle sebe. Mají jasnou představu o tom, že tu na svátky nechtějí být, a jdou si za ní. Na daném místě si svátky užijí po svém nebo je úplně vypustí. Také je stráví s lidmi, které si zvolili – netlačí na ně rodina, že by se měli potkat s bratrancem přes dvě kolena, se kterým si nemají vůbec co říct (což mnohdy vnímá stejně i ten bratranec).

Přesto je to však únik, jednoduchý manévr k odsunutí všech nároků, které na nás Vánoce kladou. Další dva typy oproti tomu čelí plnému náporu, což přináší stres. Ten se může projevovat dvěma způsoby.

Stresaři urputní

Přehnaně jim záleží na tom, aby byly Vánoce dokonalé, bez jediné chybičky. Často je to bohužel jen přikrývka toho, že je to u nich přesně naopak. Ulpívají na představě, že precizní a důkladnou přípravou zametou všechny záležitosti, které nechtějí vidět, do kouta a ony pod závojem načančaného bytu, krásného stromečku a uměle se usmívajících tváří alespoň na chvíli iluzorně zmizí.

Předhánění se v tom, kdo má hezčí a modernější stromeček, nápaditější výzdobu, více blikajících světýlek v oknech a sobů na zahradě, stejně jako honba za bezchybností všeho vánočního kolem nich, vede kolikrát k tomu, že se odkloní pozornost od toho, co je uvnitř. A to je mnohdy nehezké, nemilé a příliš zraňující, aby se tomu věnovala pozornost, zvlášť o Vánocích. Vše je to jen pozlátko navenek: čím větší a okázalejší, tím lépe se mám a cítím. A toto je velmi náročné, vyžaduje to velké množství psychické energie, která není bezedná.

Často slýchávám názor (nebo je to spíše přání), že se přes Vánoce vše urovná a uklidní, tedy že problémy odplují, vztahová krize bude zažehnána sama od sebe jen proto, že jsou svátky, na napjaté rodinné vztahy se zapomene a na naše vnitřní boje, které vedeme sami se sebou, nezbude prostor. Bohužel, opak je většinou pravdou. Ať už si pod výše zmíněným představíte cokoliv, co je pro vás relevantní, může se stát, že právě v době svátků to ve vás bude rezonovat mnohem více.

Na pošramocené partnerské nebo rodinné vztahy je dle urputných stresařů potřeba v době Vánoc zapomenout, problémy vytěsnit, někam zamést, ze svátků se radovat a užít si je v co nejpozitivnějším duchu. Myšlenka dobrá, avšak realita mnohdy vypadá jinak. Mezi vůní vanilkových rohlíčků, smaženého kapra a purpury se line pachuť přetvářky, protože jsou přece Vánoce, tak kdy jindy na sebe být milí, hodní a ohleduplní. Často je to markantní v rodinných vztazích, kdy se příbuzenstvo sejde s motivací udělat radost rodičům či prarodičům. Když ale vztahy mezi příbuznými nejsou pozitivně laděné přes rok, proč by to měly Vánoce samy o sobě změnit?

S tím souvisí i to, že spousta lidí netráví vánoční svátky dle svého, ale snaží se přizpůsobit se či vyhovět zvykům své či partnerovy rodiny a v tento moment vzniká spousta třecích ploch. Často tedy musíme některé věci spolknout, aby se nenarušila křehká iluze vánoční pohody, nechceme vířit na pohled klidné vody. A v těchto momentech stačí málo, aby v napjaté atmosféře vše bouchlo v ještě větší intenzitě.

Nerada bych, aby to vyznělo necitlivě a nechápavě. Jen si říkám, když vidím uspěchané urputné s hysterickým výrazem v očích a s taškami, které nesou i v zubech, jestli je tohle opravdu potřeba. Jestli je to to, co doopravdy chtějí, jestli to není pouhá stylizace, do které se často hrnou sami. Oni sami na sebe vytvoří takový tlak, že ho stěží unesou.

Vánoce se tak pro ně stávají utrpením, které navenek skrývají, protože by narušovalo jejich vysněnou představu, jak musí vše zvládnout a jak vše musí být dokonalé. Tím se zacyklí, nepřiznají si, že jsou vyčerpaní a že toho všeho mají plné zuby, a vysvobození přichází až s koncem svátků, kdy stres poleví. Pak si teprve mohou oddechnout a začít čerpat síly po vánočním vypětí.

Urputným stresařům bych doporučila si vše dopředu naplánovat (nejspíše již plán mají), ale co je hlavní, plánu se držet. Proto by měl být reálný, postavený tak, aby šlo vše v pohodě stihnout. Do plánu zahrnout i časovou rezervu, která se v těchto dnech bude jistě hodit.

Velmi důležité je do „jízdního řádu“ Vánoc zařadit také čas pro sebe, na zastavení se, na odpočinek, na vychutnání si vánoční atmosféry a všeho, co dělá Vánoce Vánocemi. V maratonu příprav, návštěv a starání se o „skvělou atmosféru“ se totiž urputným často stává, že kolem nich samotných vše jen proběhne a oni to nestihnou ani zaznamenat. Přínosné může být se také zamyslet nad tím, co se stane, když to nebude dokonalé.

Stresaři nostalgičtí

Nostalgičtí stresaři jsou druhým typem těch, které vánoční svátky znervózňují. Bohužel jsou laděni spíše do depresivních nálad, mají výraznější tendenci ke vzpomínání, bilancování, vracení se do minulosti. Hodně přemítají o tom, že je další rok za nimi, co vše se v jeho průběhu událo, a většinou jsou zaměřeni spíše na to negativní.

Vzpomínají, připomínají si, jaké to bylo o loňských Vánocích, co řešili, jak se cítili, s kterými osobami je trávili, a toto vše porovnávají se současným stavem. Na každém rohu vyskakující připomínky Vánoc je zúzkostňují, znervózňují, mohou se dostávat do stavu, kdy je bojkotují. Ve větší míře se jim vrací vzpomínky na ty, které v průběhu života ztratili, kteří už s nimi nejsou.

Ano, vzpomínáme všichni, avšak u těchto lidí je to výrazné a velmi to ovlivňuje jejich vnímání Vánoc a celkové naladění v jejich průběhu. Nostalgičtí mají tu vlastnost, že své melancholické ladění snadno předávají ostatním, což se mnohdy může setkat s nevolí, zejména při setkání s těmi urputnými, kteří chtějí mít Vánoce dokonalé a veselé. Vzniká tak třecí plocha a hrozí četná nedorozumění. Ta mohou kvůli napětí visícímu ve vzduchu gradovat a přerůst v otevřený rozkol.

Když odezní úzkost z vánočních svátků, přichází další, tentokrát způsobená oslavami příchodu nového roku. Nostalgičtí v intenzivní míře vzpomínají, rekapitulují, bilancují a zhodnocují uplynulý rok. Do jisté míry je prospěšné ohlédnout se zpět, nebezpečné však může být přílišné ulpívání na minulosti, se kterou už nic nenaděláme. Neustálé zaobírání se minulostí a vzpomínání nás odklání od prožívání toho, co se aktuálně odehrává, co můžeme plně prožívat a také ovlivnit.

Pokud by nostalgičtí chtěli prožít svátky o něco kvalitněji, doporučila bych jim cílené usměrňování jejich myšlenek. Samozřejmě si nelze zakázat vzpomínat nebo se snažit o ignorování bolestivých vzpomínek. Patří prostě k nám, jsou naší součástí a jejich přehlížení je spíše kontraproduktivní. Co však udělat lze, je pokusit se usměrňovat své myšlenky k tomu pozitivnímu, zaměřit svou pozornost na to, co nostalgickým stresařům může přinášet radost i v tomto období, které je pro ně zátěžové.

Ulpívání na vzpomínkách, jaké to bylo dřív a teď už není, je totiž také jistá forma útěku, odklon pozornosti od toho, co prožíváme teď. Jakmile nostalgičtí zaplní svou mysl vzpomínáním a přemítáním nad tím, co bylo, jistým způsobem se vyhnou vnímání současného stavu věcí.