Hrůza v letadle

Přesné statistiky neexistují a odhady se výrazně rozcházejí, ale ty nejpesimističtější tvrdí, že až polovina všech pasažérů, kteří nastoupí do letadla, zažívá nějakou formu úzkosti (různě vyjádřenou a různě intenzivní).

Jiné zdroje poněkud alibisticky uvádějí, že je to 10–40 % celkové populace průmyslově vyspělých zemí, přičemž z hlediska pohlaví se jedná o heterogenní skupinu. Automaticky se přitom mluví o aviofobii, která je údajně nejčastější fobií vůbec.

Kolem desátého roku se u dětí rozvíjí vědomí smrti. Do té doby prožívají let relativně v klidu.

Pokud se přidržíme odborné literatury, potom zjistíme, že úzkostné poruchy se svými 24,9 procenty jsou na druhém místě výskytu duševních poruch obecně (na prvním místě jsou závislosti a na třetím afektivní poruchy).

Vypadá to, že poměrně dost lidí se bojí, a přitom vlastně neví čeho, ale jasnější obrázek o výskytu strachu z létání nemáme. Peníze ovšem umíme počítat přece jen lépe než strach, a tak pro nás může být zajímavý údaj, že jen v USA se hodnota letenek neprodaných kvůli strachu zákazníků odhaduje asi na dvě miliardy dolarů ročně.

Bojí se máma, bojí se táta

Obvyklou otázkou při rozhovorech o aviofobii je: A kdo se bojí víc? Protože specifickými fobiemi trpí více ženy než muži, uvádí se tento údaj i pro fobie spojené s leteckou dopravou, ale já osobně si to nemyslím.

Muži totiž své obavy přiznávají méně ochotně než ženy a méně často vyhledávají pomoc, takže průzkumy na toto téma mohou být značně zkreslené. Kromě toho jsou to právě muži, kdo obecně potřebuje mít situaci více pod kontrolou a komu je přece jen méně přirozené se někomu oddat a pasivně svěřit do rukou.

Přednáška 19. listopadu 2024