Hodíme se k sobě?

Do hry ovšem vstupují velmi důrazně také naše osobnostní charakteristiky. Pojďme se zamyslet nad několika příklady, na nichž lze popsat projevy MBTI typologie v partnerských vztazích.

I versus E

Jako první příklad si vezměme známý a hojně diskutovaný kontrast – extrovert vs. introvert. Mohou spolu vyjít? Co se jim na tom druhém líbí, a co ne? Co vztah, to názor. Více než na extroverzi a introverzi totiž vztah stojí na vzájemné toleranci.

• Je introvertní partner ochotný trávit nějaký čas ve společnosti?
• A pokud ne, umožní svému extrovertnímu protějšku chodit ven bez žárlivých scén?
• Dokáže extrovert pochopit, že introvert potřebuje k nabrání sil ticho a klid?
• Nebude vnímat introvertovu hloubavost jako přecitlivělost?
• Nebude ho nutit do aktivit, které nechce?

Pokud si partneři dokážou navzájem vyjít vstříc, což vyžaduje i notnou dávku důvěry, vztah mezi extrovertem a introvertem může docela dobře klapat. Mohu to potvrdit i z vlastí zkušenosti. Jako typ INFJ (intuitivní usuzující introvert s převahou cítění) jsem strávila několik let po boku ESTJ (usuzujícího extroverta zaměřeného na empirii a rozum). Mohlo by se zdát, že máme společného velice málo.

Tam, kde já jsem cítila, on myslel. Když jsem chtěla po náročném dni odpočívat doma mezi knihami, on by šel raději s kamarády ven. Tak šel. Občas jsem ho doprovodila – a on bral na vědomí, že je to ústupek, který mi při nejbližší příležitosti vrátil. Respektovali jsme své odlišnosti a mnohé jsme si navzájem dali. Já jsem se naučila být víc kontaktní, on se trochu zklidnil a naučil se dívat do svého nitra.

Podobný vztah má i moje kamarádka Lenka, byť v opačném gardu. Ona coby aktivní a energická extrovertka stále něco podniká, je členkou několika spolků a volný čas nejraději tráví s partou přátel. Ráda sportuje a je pořád v jednom kole. Její přítel je tichý intelektuál, do kterého by na první pohled nikdo neřekl, že bude mít po svém boku tak odlišnou dívku.

„Mně se to na ní právě líbí,“ tvrdí všem, kteří na tento kontrast poukazují. „Je jiná než já. To mě přitahuje. Má vlastnosti, které jsem si vždycky přál mít.“ A to je ono! Ve vztazích, které na první pohled vypadají nesourodě, to tak bývá často: na druhém se nám líbí přesně to, co u sebe postrádáme. Pro introverta je to otevřenost, pro extroverta hloubavost a klid.

Zde je třeba dávat pozor na to, aby se nám vlastnosti, které zpočátku tak obdivujeme, nestaly přítěží. Po počátečním stavu zamilovanosti může přijít rozčarování, kdy si uvědomíme, že vztah s tak odlišným člověkem nám vlastně nevyhovuje. Nestává se to pokaždé a jistě je plno odlišných párů, které jsou spolu dlouhá léta, nebo dokonce celý život. Je však třeba mít tuto skutečnost na paměti. Z obdivu se může stát  po několika měsících nesnášenlivost…

Mohlo by nás tudíž napadnout, že snadnější to bude ve vztahu, kde jsou oba stejně naladění. Buď extrovertní, nebo introvertní. Buď tráví volno ve společnosti, nebo doma, buď jsou oba otevření a kontaktní, nebo spíše zdrženliví. Má to opět svá pro i proti. Jistě si budou rozumět, mohou se vnímat jako spřízněné duše. Jejich stejný temperament je sbližuje.

Nebudou se hádat o to, jestli mají ten večer vyrazit ven za zábavou, nebo stráví společné chvíle vařením večeře a sledováním filmu. A navzájem budou mít pochopení i pro své slabosti: extroverti si snáz odpustí sklon k povrchnosti, introverti občasnou melancholii.

Na druhou stranu zde může dojít k jistému „přesycení stejným“. Protějšek nás může začít nudit: právě proto, že je nám tak podobný. A problémy mohou nastat i jinde. Introvertní páry mají tendence se uzavírat ve vlastním světě. Když je potom třeba řešit nějaký problém, nepožádají o radu či názor někoho zvenčí, ale chtějí na to přijít sami. To není vždy nejlepší východisko.

Pohled v duchu rčení víc hlav víc ví je naopak pro extroverty normální. Ti se rádi podělí o své trable s ostatními. Přirozená hloubavost a intenzivní vnitřní prožívání, které se váže k introvertům, může být kontraproduktivní i tehdy, když ani jeden z páru není dostatečně iniciativní a otevřený. Může se tak stát, že vztah dvou introvertů povede k jisté letargii a odtrženosti od života.

N versus S

Pojďme se podívat na druhý aspekt MBTI typologie – přijímání informací. Co když jste jemný intuitivní typ, který se zajímá o motivace a kontext? Jak si budete rozumět s partnerem, který upřednostňuje fakta, čísla a ověřitelná data?

Empiricky orientovaný člověk bude intuitivnímu předhazovat, že není dostatečně „ukotvený v realitě“ a že se nezaměřuje na skutkovou podstatu věci. Moje známá, umělkyně – výtvarnice a intuitivní typ (INFP), žije v manželství se soudcem. Nejen dle povolání, ale i dle MBTI typologie stojí jakoby na opačných pólech. Stejně jako můj dříve vzpomínaný partner je její manžel člověk typu ESTJ.

Racionalista nemá a priori v úmyslu někomu škodit, ale řídí se prostě tím, co je rozumově nejvhodnější.

V soudní síni se mu jeho zaměření na fakta výborně hodí. V soukromí už to však tak přínosné není. „Je zaměřený jen na tenhle svět,“ svěřila se mi jednou známá. „Jak to myslíš – tenhle svět?“ zajímalo mě bližší vysvětlení. „No, jeho zajímá jen to, co je teď. Všechno by měl nejradši změřené, otestované a potvrzené. Když mu řeknu, že něco psali v novinách, setře mě a ptá se, komu ty noviny patří.

S romantikou si na něj vůbec nepřijdu. Když jdeme do přírody, já se chci kochat její krásou, ale on mi vysvětluje ekosystém. Jako by se neuměl uvolnit. A mým obrazům vůbec nerozumí, zajímá ho na nich jen cena.“ Po úvaze však známá došla k závěru, že manžel přináší do vztahu i mnoho dobrých věcí – například finanční správa domácnosti leží na jeho bedrech, stejně jako péče o její umělecké zakázky.

Vztah intuitivního a smyslově zaměřeného člověka může na odlišnostech stavět, když se oba zaměří na to, co jim jde. Intuitivec je otevřený možnostem, fantazii a vizím. Myslí víc komplexně. Naproti tomu empirik dokáže díky své zálibě v detailech, systematičnosti a praktičnosti snáz sestavit funkční plán a dovést vizi k realitě. Když tedy kooperují, místo aby si vyčítali odlišnosti, může z takového páru být skvělý tým – a nejen partnerský.

T versus F

A co třetí oblast – zpracování informací? Máme zde proti sobě cítící a racionální typy. Jak spolu budou vycházet? Cítící člověk (s faktorem F) je zaměřený na společenskou atmosféru, lidi a emoce. Jde mu o harmonii. Dbá na to, aby se nikoho nedotkl, je taktní a empatický. Naplňuje ho dělat druhým radost a jen nerad je zdrojem nebo poslem špatných zpráv. Zejména v kombinaci NF jde o lidi s vysokou emoční inteligencí. Bývají z nich dobří psychologové, poradci, pečovatelé, ale i diplomaté.

Naproti tomu člověk, který zpracovává informace racionálně (faktor T), je orientován pragmaticky. Cítícím lidem tak někdy může připadat chladný nebo vypočítavý. Tak tomu však vůbec nemusí být. I racionalista má emoce, jen se jimi nenechá tak ovlivnit. Mnohem důležitější než lidský faktor je pro něj praktický užitek (přičemž tento užitek nutně nemusí být jeho vlastní).

Racionalista nemá a priori v úmyslu někomu škodit, ale řídí se prostě tím, co je rozumově nejvhodnější. V kombinaci ST jde o silně věcné typy. Zákony a pravidla jsou pro ně směrodatné. Bývají z nich právníci, soudci, úředníci. Kombinace NT je více otevřená možnostem, které však vybírá racionálně – na základě toho, co je v dané situaci nejpřínosnější. Z typů NT jsou dobří manažeři nebo stratégové.

Cítící a myslící typy se mohou ve vztahu podporovat. Racionálně zaměřený partner pomůže cítícímu k větší razanci tam, kde by F vybral s ohledem na druhé sice jemnější, ale nevýhodnější řešení.

Přednáška 24. října 2024