Hlava a srdce

Jaké by to bylo, kdybychom dokázali rychleji zachytit vlnu silných emocí, která se námi přežene třeba ve chvíli, kdy se na nás někdo zadívá v kavárně? A nemuseli bychom hned následovat stud, že „bychom tohle přece neměli cítit“, ale místo toho si dovolili ten pocit prostě jen prožít – protože i to je součást života, jeho krása. Zároveň bychom ale za dotyčným či dotyčnou nemuseli hned jít nebo strávit hodiny fantaziemi o tom, jaké by to asi bylo strávit zbytek života s touto „osudovou láskou“, zatímco doma na nás čeká rodina.

Nebo: jaké by to bylo, kdybychom si dokázali rychleji uvědomit, že se v nás rozezněla stará známá struna: tendence zakoukávat se do někoho, kdo je nedostupný, třeba proto, že nám to připomíná něco z dětství – byť bolestného, ale důvěrně známého?

Všímavost nás nemá chránit před pocity ani před tím, co prožíváme, ať je to příjemné, nebo nepříjemné. Může nám ale pomoci, abychom se v těchto emocích a myšlenkách neztratili. Abychom nebyli dlouho chyceni ve víru příběhů, které si kolem toho vyprávíme. Pomáhá nám rychleji „vynořit hlavu nad hladinu“, znovu uchopit kormidlo a navigovat naši loď směrem, kterým opravdu chceme jít.

Co dělat, když nás zaplaví silné emoce?

Nechci budit dojem, že popisuji něco nedosažitelného, naopak – jde o dovednost, kterou se může naučit každý. Co můžete udělat už dnes, když vás zaplaví silné emoce? Dejte si chvíli čas. Emoce se vždy odehrávají v těle, zastavte se tedy a začněte si všímat:

• Jak vnímáte svá ramena – jsou stažená, nebo spíš uvolněná?
• Co cítíte v oblasti břicha?
• Jak právě teď dýcháte? Jak vnímáte nádech a jak výdech?
• Co vaše nohy? Kde cítíte kontakt se zemí?

Zkuste zkoumat, co se právě teď odehrává ve vašem těle. I takto jednoduchý krok může aktivovat náš „vnitřní strážní systém“ – tedy části mozku spojené s racionálnějším uvažováním. Zároveň si tím postupně budujete větší důvěrnost s tím, co v těle prožíváte.

Zkuste napětí v těle jemně uvolnit – ne silou, ale s péčí. A zároveň si začněte všímat emocí, které tělem proudí. Můžete je pozorovat jako vlny: přicházejí a zase odcházejí. Pokud se vám podaří zachytit i drobné, nepatrné změny, postupně získáte větší pocit vlivu nad tím, co prožíváte. Už to nebude působit jako nekonečná emoce nebo dusivé napětí, ale jako něco, co má svůj začátek, průběh a konec. Co se proměňuje.

Spodní proudy

Vlna emocí tedy odezní, co se ale odehrává pod ní? Děje kolem nás jsou často odrazem něčeho, co se odehrává uvnitř. A právě proto mi připadá důležité nejít hned do akce, ale dopřát si chvíli času, abychom lépe porozuměli, co se v nás právě teď děje. Jaké vnitřní struny daná situace rozezněla?

Díky tomu často zjistíme, že šlo „jen“ o vlnu, která po chvíli odezní. Jindy si ale uvědomíme, že za těmito vlnami emocí je něco hlubšího: něco, co volá po naší pozornosti. Může to být potřeba, kterou dlouhodobě přehlížíme, nebo třeba starý vzorec chování, který díky tomuto prožitku vystoupil víc na světlo – a právě tím nad námi začne ztrácet svou moc.

Jak krásně říká perský básník Rúmí: „Neodvracej pohled. Dál se dívej na obvázané místo. Právě tam do tebe vstupuje světlo.“ To, co v sobě objevíte, může být pokaždé jiné. Ale základem je nevzdalovat se tomu, co cítíme. Všímat si. Neodvracet pohled. A skrze to si začít víc a víc rozumět.

Zastavit se a naslouchat směru

Náročné emoce s sebou často nepřinášejí jasná řešení. Prvním krokem je neopustit sami sebe – dopřát si pauzu od ukvapených reakcí i velkých, dramatických scénářů, které si v hlavě vytváříme. Když si ten prostor dáme, začneme jasněji vidět, jakou cestou se chceme vydat. To neznamená, že tato cesta musí být „správná“ navždy. Směr můžeme kdykoliv změnit. Ale je cenné všímat si, co nás tímto směrem vede, co nás pohání.

V náročných chvílích často toužíme po rychlém řešení. Chceme vědět, co dělat, jak se rozhodnout, kudy jít. Ale možná ještě důležitější než najít správnou odpověď je chvíli zůstat – u sebe. U dechu, u těla, u toho, co právě cítíme. Neopouštět se. Nedělat rychlé závěry. Jen vnímat. Dovolit si nevědět. A být přitom laskaví.

Všímavost nám nepřináší zaručené návody ani jistotu, že se vyhneme bolesti. Ale dává nám prostor. Prostor, ve kterém se můžeme znovu spojit sami se sebou. Uvidět, co se skrývá pod vlnami emocí. Co na nás čeká pod povrchem.