Hlad po přijetí

To je podmíněné přijetí, kterým Dítě trpí. Časem se z toho uplete postoj: Taková, jak jsem teď, nejsem dost dobrá. Musím se víc snažit. A současně vznikne touha nebo spíš hlad po uznání, pozornosti a přijetí. Když pozornost a přijetí přijdou, třeba právě od mužů, dostává tím Dítě svou skoro až dávku drogy. Jak je vyhladovělé, udělá pro komplimenty prakticky cokoli.

Pak jste psala o poruchách příjmu potravy. Ty se z pohledu transakční analýzy dají vysvětlit tak, že převládl vnitřní kritický Rodič, který začne být destruktivní. Útočí na tělo a jeho vzhled – to jsou všechny ty znehodnocující myšlenky, které člověka napadají.

Někdo tak začne svoje tělo (sebe) nenávidět a hladověním ho (se) v podstatě ničí. Někdo „vyhoví“ těm kritickým řečem a jde si zasloužit lásku a pozornost ostatních tak, že vylepší svůj vzhled. A u vás to zafungovalo. Zhubla jste a začala dostávat náplasti na dávné nepřijetí: Konečně mě někdo chce.

Ale ono to pomůže vždycky jenom na chvilku. Proč? V čem je problém? Protože jde zase jen o podmíněnou odměnu. Muži o vás mají zájem, protože už splňujete nějaké požadavky. Ale uvnitř vás se vlastně nic nezměnilo. Rodič dál trápí vnitřní Dítě, které touží hlavně po tom, aby ho měl někdo rád úplně bez podmínek. A taky touží po sebepřijetí – aby ho měl rád vlastní vnitřní Rodič. Jak takový ráj přijetí vypadá, to vám pravděpodobně ukazuje váš životní partner. Proto s ním cítíte bezpečí; přesněji vaše Dítě cítí bezpečí. A (taky) proto s ním jste šťastná.

Alkohol umí vypnout některé části našeho já a právě to je pro mnoho lidí důvod, proč pijí. Předně odstavuje kritického Rodiče. Po pár skleničkách zmizí jeho protivné dorážení, jeho znehodnocování, zákazy a příkazy. Jaká úleva! No a druhé na řadě je bezmocné Dítě – ta část dětského egostavu, která si připadá slabá, nevýkonná a k ničemu. Jejich místo zabere svobodné Dítě se svou spontaneitou, upřímností, touhou po lásce a všelijakými nápady.

Když se tedy, Viktorie, napijete, zbavíte se myšlenek, že nejste dost dobrá. Jinak tam pořád někde probublávají, i když třeba mimo dosah vědomí. A vaše svobodné Dítě přímo saje všechen obdiv, který tolik potřebuje. V tu chvíli plníte sny pětileté Viktorii, která chtěla, aby ji důležití lidé jejího života obdivovali a zahrnovali láskou právě proto, že byla taková, jaká byla.

Návrat k sobě

Skoro každý máme situace, které nás vrací zpátky do dětství. Mám klienta, na kterého v dětství velmi tlačil jeho táta a chtěl po něm velké výkony ve sportu. Teď je mu přes padesát, objektivně je úspěšný, ale kdykoli zažije byť jen náznak kritiky, probouzí se v něm malý kluk, který byl vůči kritice naprosto bezmocný a trpěl tím, že si lásku táty musí zasloužit. Takže není schopný kritiku přijmout jako neškodnou informaci a možnost něco zlepšit; prožívá ji jako vlastní selhání.

Co s tím? Nabízí se nějak vymazat škodlivé obsahy v Dítěti a Rodiči. Jenže to nejde. Cokoli máme v těchto egostavech uloženo, to tam navždy zůstane. Naštěstí to neznamená, že se s tím nedá něco dělat. Zjednodušeně řečeno – potřebujeme přebrat svého Rodiče na užitečnou a neužitečnou kupičku.

Například já mám ve svém Rodiči od babičky poučku, že závidět se nemá. Ta mi přijde dobrá a nechám si ji. Ale pak tam mám taky jeden „mělbych“ – že bych měla vždycky vyhovět, když si někdo něco přeje. A ten už mi dobrý nepřijde, protože úplně opomíjí, jestli to taky chci já. Takže tenhle požadavek odsunu do archivu. V praxi to znamená velkou a dlouhou práci na sobě. Ale podstatné je, že to jde.

Poladit je nutné i vnitřní Dítě – uvědomit si, že dnes máte už úplně jiné možnosti se o sebe postarat, než jste měla, když vám bylo pět. Nemusíte tím pádem tolik podléhat tehdejší bezmoci a nutnosti zavděčovat se těm, co se o vás starali. Potřebujete posílit svobodné Dítě, které si hraje, tvoří, miluje a raduje se.

Ptáte se, jestli to, že si pod vlivem alkoholu užíváte pozornost mužů, přestože máte krásný vztah, je kompenzace starých ran. Odpověď je už zřejmá – ano, přesně tak to je. Ty „staré rány“, to je vaše vnitřní nastavení, že nejste dost dobrá, a současně starý dětský hlad po obdivu a uznání. I když se ve vašem životě spousta věcí zlepšila a určitě se můžete hodně opřít o partnerský vztah, nosíte si v sobě pořád stejné poselství a touhy malé holky.

Vaší velkou výhodou je, že o sobě dovedete upřímně přemýšlet. Jestli vás oslovila transakční analýza, tak vám doporučuju knížku Já jsem OK, ty jsi OK od Thomase Harrise. Podle názvu vypadá jako jedna z mnoha plytkých self‑help příruček, ale je to skvělá věc. Já sama se tématům souvisejícím s transakční analýzou do hloubky věnuji i na svém osobním webu.

Každý z nás v sobě nosí Dítě, které touží být viděné a milované. A někdy se o slovo hlásí právě tehdy, když to nejmíň čekáme. Když ho ale dokážeme s pochopením vzít za ruku, začne stará kletba opadávat. To je skutečná změna: ne když přestaneme cítit hlad po pozornosti, ale když víme, odkud se bere, a umíme ho naplnit sami.